Miroslav Vodrážka

Miroslav Vodrážka (* 13. září 1954 Praha^[1]) je český publicista, filozof, undergroundový hudebník a herec, někdy vystupující též pod jménem Mirka Vodrážková.^[2]

Miroslav Vodrážka
Miroslav Vodrážka (2024)
Narození	13. září 1954 (70 let) Praha
Povolání	publicista, filozof, hudebník a herec
Témata	hudba, underground, performance, publicistika, feminismus, feministická filozofie, Feministická literární teorie a umělecká kritika
Ocenění	Cena ÚSTR za svobodu, demokracii a lidská práva (2011) účastník odboje a odporu proti komunismu
multimediální obsah na Commons
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

V roce 1977, v období po vzniku Charty 77, veřejně vystoupil vyšplháním na sochu svatého Václava na Václavském náměstí, za což byl pro výtržnictví odsouzen k čtvrtroční nucené terapii a několika letům ochranného soudního dohledu.^[3][4] V 80. letech spoluorganizoval bytové semináře např. Egona Bondyho, Milana Balabána a Milana Machovce či konspirační schůzky mluvčích Charty 77.^[4]

Již od roku 1979, kdy byl zaměstnán jako tiskař v rozmnožovně, se spolupodílel na ilegálním vydávání undergroundového kulturního časopisu Vokno.^[4] Po sametové revoluci do roku 1992 na redakční práci v obnoveném Vokně znovu navázal.^[5] Publikoval i v řadě dalších periodik.

Svůj zájem dlouhodobě směřuje k otázkám feminismu. V letech 1991–1997 byl členem Nadace Gender Studies v Praze.^[5]

Věnuje se alternativní hudbě, mimo jiné ve spolupráci se sopranistkou Helenou Zaoralovou či americkou zpěvačkou Laurie Amat. Vydal několik alb, např. v roce 2015 „hudební dokument“ z 80. let Underground Temple Story.^[5]

Zaměstnán je v oddělení digitalizace archivních dokumentů Ústavu pro studium totalitních režimů. Je rovněž předsedou Nezávislé odborové organizace ÚSTR^[5] a členem Centra pro dokumentaci totalitních režimů.^[6]

Dílo

Knižně vydal například:^[5]

• Chaokracie (Votobia 1997) – filosofický esej
• Esej o politickém harémismu. Kritická zpráva o stavu feminismu v Čechách (Zvláštní vydání 1999)
• deCivilizace (Pavel Mervart 2007) – výbor esejů z let 1990–2007 o undergroundu, chaosu, feminismu a transgenderu
• Filosofie tělesnosti dějin (Ústav pro studium totalitních režimů 2014)
• Výtvarné umění a jeho subverzní role v období normalizace, Centrum pro dokumentaci totalitních režimů, z.s., Praha 2019, ISBN 978-80-270-5668-2
• FUCK the system, esej o kontrakultuře, 516 s., Centrum pro dokumentaci totalitních režimů, z.s., Praha 2021, ISBN 978-80-11-00520-7

Ocenění

V roce 2011 mu byla udělena Cena Václava Bendy.^[7]