Mobilní operátor

poskytovatel telekomunikačních služeb From Wikipedia, the free encyclopedia

Remove ads

Mobilní operátor (MNO) je telefonní společnost, která svým zákazníkům poskytuje mobilní telefonní služby. Aby firma mohla tyto služby nabízet, musí zpravidla od státu získat (koupit) licenci.

Operátor mobilní sítě (OMS), nebo také operátor mobilních telefonů (nebo jednoduše mobilní operátor nebo operátor), dále provozovatel telekomunikačních služeb (PTS), provozovatel bezdrátového připojení nebo telekomunikační společnost – to jsou typy označení telefonní společnosti, která zajišťuje služby uživatelům mobilních telefonů.

Dříve než provozovatelé mobilních sítí mohou v dané zemi nabízet své služby zákazníkům, musí od telekomunikačního úřadu obdržet povolení vysílacího spektra služeb. Přesné spektrum služeb povolené telekomunikačním úřadem závisí na použitých technologií mobilních telefonů, které se provozovatel sítě chystá využívat. Například u technologie Globálního Systému Mobilních komunikací (GSM) musí operátor sítě obdržet frekvenční rozsah GSM. Telekomunikační úřad přidělí vybrané spektrum služeb pomocí různých metod, avšak nejběžnější metodou přidělování spektra je aukce. Aukčním systémem byla v nedávné době[kdy?] v Evropě a Indii (pouze 3G v Indii) přidělena licence ke službě 3G a WiMAX.

Aby mohl provozovatel sítě poskytovat své služby, musí mít k dispozici nezbytná zařízení, mezi něž především patří síťový rádio vysílač a síťové jádro. Navíc musí mít provozovatel sítě k dispozici další základnu služeb, jakými jsou např. voicemail a SMS centrum, dále vyúčtovací systém a Systém řízení zákaznických vztahů (CRM).

Mobilní operátoři jsou upraveni zákonem č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích.[1] Novela tohoto zákona přijatá v roce 2014 výrazně oslabila práva zákazníků mobilních operátorů, především těch, kteří nejsou spotřebiteli.[2]

Remove ads

Virtuální operátoři

Na tuto kapitolu je přesměrováno heslo Virtuální mobilní operátor.

V poslední době[kdy?] se po celém světě rozvíjí nová skupina mobilních operátorů, kteří nemají vlastní mobilní síť ani infrastrukturu. Takovéto operátory nazýváme virtuálními. Hlavním specifikem virtuálních operátorů je, že nevlastní licenci na provozování mobilních sítí. Přístup k síti si musí zakoupit od plnohodnotného mobilního operátora (MNO). Virtuální operátoři se dělí na několik typů podle závislosti na hostitelském mobilním operátorovi (MNO).

Provozovatelé mobilních sítí mohou také fungovat na principu operátorů virtuálních sítí MVNO, a to v případech, kdy nemají své vlastní pokrytí v daném geografickém regionu. Tento typ provozování sítě se obecně nazývá Mezinárodní roaming. Operátor například může vlastnit povolení na danou službu, avšak je pro něj výhodnější použít jiného operátora, který již v jiné zemi funguje, na tomto principu fungoval např. operátor Meteor, který využívá v Irsku k šíření svých služeb Vodafone. Dalším důvodem využívání jiných operátorů může být, že daný operátor nevlastní určitou vysílací frekvenci (například ve Velké Británii operátor sítě 3 používá síť Orange k službám 2G).

Mobile virtual network operator (MVNO)

Mobile virtual network operator (MVNO) je nejtypičtějším zástupcem virtuálních operátorů. Mobilní služby poskytuje rovnou koncovým zákazníkům. MVNO dále dělíme podle míry závislosti na hostitelském mobilním operátorovi.

  • MVNO typu Branded reseller (popř. Branded sales partner) je typ virtuálního operátora, který je na svém domovském MNO nejzávislejší. Samotný MVNO zajišťuje jen podporu prodeje, značku a marketing. Smlouva se uzavírá přímo s hostitelským MNO. MVNO je tedy pouze přeprodejcem služeb MNO, sám služby pro zákazníky nedefinuje. Takovýto typ modelu virtuálního operátora je vhodný zejména pro společnosti s velkou marketingovou silou a širokou masou potenciálních klientů (např. vydavatelství). S tímto typem MVNO se můžeme setkat i v Česku. Typickými branded resellery jsou například BLESKmobil v síti O2 Czech Republic, Mobil.CZ u T-Mobile Czech Republic a Studentfone u Vodafone Czech Republic. Podíl branded resellerů je mezi virtuálními operátory v Evropě zhruba 24%.

Specifickou skupinou mezi Branded resellery jsou obchodní (většinou nízkonákladové) značky mobilních operátorů. V tomto případě jde o formu branded resellera, kdy si marketing dělá ta samá firma, která poskytuje přístup k síti a definuje služby pro zákazníky. V českých podmínkách jde o Kaktus u T-Mobilu a Oskartu u Vodafone Czech Republic.

  • Střední MVNO je typ virtuálního operátora, který na rozdíl od Branded resellera definuje pro zákazníka konečné služby, většinou si také sám zajišťuje služby back office. Přístup do sítě a služby s přidanou hodnotou mu jsou zajištěny buď ze strany MNO nebo Mobile Virtual Network Enablera (MVNE). Tento typ je v Evropě i v Česku nejrozšířenější.
  • Plnohodnotný (popř. komplexní) MVNO je typ virtuálního operátora, který je nejméně závislý na svém hostitelském mobilním operátorovi. Od MNO nakupuje prakticky jen přístup k síti. V Česku patří mezi plnohodnotné MVNO například Mobil od ČEZ (v síti O2), Centropol Telecom (v síti Vodafone Czech Republic) nebo kdysi též SAZKAmobil (též v síti Vodafone Czech Republic).[3]

Mobile Virtual Network Enabler (MVNE) a Mobile Virtual Network Agregator (MVNA)

Mobile Virtual Network Enabler (MVNE) je plnohodnotný virtuální operátor, který nakupuje od MNO přístup a na velkoobchodní bázi dále mobilní služby nabízí většinou ekonomicky slabším zájemcům o provozování MVNO. MVNE tedy vytváří z několika až z desítek menších subjektů jeden velký a má tak lepší vyjednávací podmínky u MNO. Pro malé MVNO je také lepší nakupovat služby od MVNE z důvodu nižší finanční náročnosti. MVNE také pro některé partnerské MVNO zajišťuje další služby (např. bilingové) pro zákazníky. Typickými MVNE v Česku jsou GTS (v síti T-Mobile Czech Republic) a Quadruple (v síti Vodafone Czech Republic).

Podobnou skupinou virtuálních operátorů jsou virtuální mobilní agregátoři (MVNA). Jedinými rozdíly je to, že většinou fungují jako pouzí přeprodejci nebo nabízejí méně doplňkových služeb než MVNE a také, že mohou nakupovat služby od MVNE (v Česku např. 99 Mobile, který nakupuje služby od GTS). MVNA často provozují i maloobchodní služby. Mezi české MVNA patří zejména 99 Mobile v síti T-Mobile Czech Republic a DH Telecom v síti Vodafone Czech Republic (zároveň provozuje maloobchodní služby pod značkou OpenCall).[4]

Remove ads

Mobilní operátoři v České republice

První veřejně dostupná mobilní síť v Česku byla spuštěna 12. září 1991 (operátor Eurotel, využívala analogový standard NMT).[5] V roce 1996 byl zahájen provoz GSM sítě, NMT síť byla definitivně vypnuta v roce 2006.[5]

V roce 2021 působí v České republice operátoři O2 Czech Republic, T-Mobile Czech Republic a Vodafone Czech Republic a Nordic Telecom. V roce 2019 byly celkové tržby 82,4 miliard Kč (O2 38,8, T-Mobile 28,3, Vodafone 15,3) a zisk 19 miliard Kč (O2 5,5, T-Mobile 12, Vodafone 1,46).[6][7][8] Nordic Telecom není skutečným plošným operátorem jako zbývající tři operátoři. Zaměřuje se na sítě 5G[zdroj?] a pokrytí hustých aglomerací (poskytuje pevný bezdrátový Internet). Přesto lze koupit jeho SIM kartu, která využívá národní roaming společné sítě O2/T-Mobile.

Další informace Pořadí, Operátor ...

Telefonní předvolby

Po 15. lednu 2006, kdy byla zavedena přenositelnost mobilních čísel, tyto předvolby tedy už nemusí platit, pokud majitel čísla přestoupil k jinému operátorovi.

Seznam virtuálních operátorů

Další informace Název, Vlastník ...
Remove ads

Odkazy

Loading related searches...

Wikiwand - on

Seamless Wikipedia browsing. On steroids.

Remove ads
Remove ads