Modrounovití
From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
Modrounovití (Carcharhinidae) z řádu žralounů jsou jednou z nejpočetnějších čeledí žraloků. Jedná se o živorodé žraloky s cirkumpolárním rozšířením v teplých oceánských, a příležitostně i brakických a dokonce i sladkých vodách. V místech výskytu se jedná o druhově nejrozmanitější a početně nejzastoupenější čeleď. Modrounovití jsou ekonomicky nejvýznamnější čeledí, jejíž zástupci jsou pronásledování komerčními rybáři pro své maso, ploutve, kůži a jaterní olej. Až kolem poloviny žraločího masa na mezinárodních trzích patří některému z modrounovitých.
Remove ads
Popis
Jedná se o malé až velké žraloky, jejichž rozměr se pohybuje mezi 0,7−6 m. Tělo je vřetenovitého tvaru. Tlama je umístěna na spodní straně hlavy dalece před kruhovitýma očima s dobře vyvinutou oční blánou. Mají pět žaberních štěrbin a dvě hřbetní ploutve bez trnů. První hřbetní ploutev mívá vlnkovaný okraj. Řitní ploutev je jedna. Většinou nemají spirakulum.[1] Rypec bývá zploštělý, avšak ne bočně prodloužený. Ocasní ploutev měří méně než jednu třetinu celkové délky. Ocasní ploutev je asymetrická s horním lalokem dlouhým zhruba dvakrát tolik co spodní lalok. Barva těla může být různá od bronzové a hnědé přes olivovou až po modrou.[2] Předocasní prohlubenina je přítomna.[3]
Velká část druhů jednotlivých modrounovitých jsou vzhledově velmi podobní a jejich rozlišení v terénu bez možnosti bližšího prozkoumání může způsobovat potíže. Ke klíčovým druhovým rozpoznávacím znakům patří pozice hřbetních ploutví, zbarvení kůže, přítomnost hřbetního hřebene a počet a tvar zubů.[1]
Remove ads
Výskyt
Modrounovití představují jednu z nejrozšířenějších žraločích čeledí. Vyhledávají teplé vody tropického, subtropického i částečně i mírného pásu. V místech svého výskytu bývají nejzastoupenější žraločí čeledí co do početnosti, druhové diverzity i biomasy. Žralok modrý má dokonce nejrozšířenější areál výskytu ze všech příčnoústých a jeden z největších areálů výskytu mezi obratlovci.[4] Většina druhů se vyskytuje nad kontinentálními šelfy nebo na otevřeném moři, některé druhy však obývají i korálové útesy a vody kolem oceánských ostrovů. Většina modrounovitých se vyskytuje ve slaných vodách, avšak žralok bělavý a tzv. říční žraloci z rodu Glyphis jsou jedinými žraloky, kteří dokáží dlouhodobě pobývat nejen v brakických, ale i sladkých vodách jako jsou řeky a jezera.[4]
Remove ads
Biologie
Většina druhů je živorodá.[1] V závislosti na druhu samice rodí dvě až 135 mláďat. Embrya v děloze získávají živiny skrze děložní tekutinu a buďto žloutkový váček, který je přichycený na děložní stěně, nebo skrze vajíčka, která samice produkuje a embrya se jimi živí.[5] Tito obávaní predátoři se živí širokou škálou živočichů; do jejich jídelníčku patří korýši, měkkýši, kostnaté ryby, vodní hadi, želvy, mořští ptáci, mršiny a dokonce i rejnoci a menší druhy žraloků.[2][5] Vyskytují se samostatně nebo v malých skupinkách. V případě výskytu více druhů modrounovitých na stejném místě mezi druhy panuje jasná hierarchie; např. žralok dlouhoploutvý dominuje žraloku hedvábnému, který zase dominuje žraloku spanilému.[5]
Vztah k lidem
Některé druhy modrounovitých představují jedny z nejnebezpečnějších žraloků pro člověka[1] a čeleď jako taková se považuje za člověku nejnebezpečnější žraločí čeleď vůbec.[4] Obáván je hlavně žralok bělavý,[4] avšak nezřídké jsou i útoky žraloka modrého, černocípého nebo dlouhoploutvého.[6][7] Jedná se o ekonomicky vůbec nejvýznamnější čeleď a modrounovití jsou cíleně loveni pro maso, ploutve na polévku, kůži i jaterní olej.[2] Odhaduje se, že na mezinárodním trhu se žraločím masem představuje maso modrounovitých nejméně 50 % objemu. Vedle komerčního zpracování jsou modrounovití vyhledáváni i sportovními rybáři. Následkem cíleného pronásledování je kolem poloviny druhů modrounovitých hodnoceno na nějakém stupni ohrožení, přičemž několik druhů je dokonce kriticky ohroženo.[5]
Remove ads
Systematika
K modrounovitým se zařazuje nejméně 12 rodů a 60 druhů.[2] Následující seznam zachycuje většinu z nich:
- Carcharhinus Blainville, 1816
- Carcharhinus acronotus (Poey, 1860) – žralok černonosý
- Carcharhinus albimarginatus (Rüppell, 1837) – žralok bělocípý
- Carcharhinus altimus (Springer, 1950) – žralok madagaskarský
- Carcharhinus amblyrhynchoides (Whitley, 1934) – žralok ztepilý
- Carcharhinus amblyrhynchos (Bleeker, 1856) – žralok spanilý
- Carcharhinus amboinensis (Müller & Henle, 1839) – žralok molucký
- Carcharhinus borneensis (Bleeker, 1858) – žralok bornejský
- Carcharhinus brachyurus (Günther, 1870) – žralok měděný
- Carcharhinus brevipinna (Müller & Henle, 1839) – žralok krátkoploutvý
- Carcharhinus cautus (Whitley, 1945)
- Carcharhinus cerdale Gilbert, 1898
- Carcharhinus coatesi (Whitley, 1939)
- Carcharhinus dussumieri (Müller & Henle, 1839) – žralok malabarský
- Carcharhinus falciformis (Müller & Henle, 1839) – žralok hedvábný
- Carcharhinus fitzroyensis (Whitley, 1943) – žralok queenslandský
- Carcharhinus galapagensis (Snodgrass & Heller, 1905) – žralok galapážský
- Carcharhinus hemiodon (Müller & Henle ex Valenciennes, 1839) – žralok polozubý
- Carcharhinus humani White & Weigmann, 2014
- Carcharhinus isodon (Müller & Henle, 1839) – žralok stejnozubý
- Carcharhinus leiodon Garrick, 1985 – žralok adenský
- Carcharhinus leucas (Müller & Henle, 1839) – žralok bělavý
- Carcharhinus limbatus (Müller & Henle, 1839) – žralok černocípý
- Carcharhinus longimanus (Poey, 1861) – žralok dlouhoploutvý
- Carcharhinus macloti (Müller & Henle, 1839) – žralok novoguinejský
- Carcharhinus macrops Liu, 1983 – žralok jihočínský
- Carcharhinus melanopterus (Quoy & Gaimard, 1824) – žralok černoploutvý
- Carcharhinus obscurus (Lesueur, 1818) – žralok velrybář
- Carcharhinus perezii (Poey, 1876) – žralok Perezův
- Carcharhinus plumbeus (Nardo, 1827) – žralok hnědý
- Carcharhinus porosus (Ranzani, 1840) – žralok panamský
- Carcharhinus sealei (Pietschmann, 1913) – žralok malajský
- Carcharhinus signatus (Poey, 1868) – žralok noční
- Carcharhinus sorrah (Müller & Henle, 1839) – žralok západoaustralský
- Carcharhinus tilstoni (Whitley, 1950)
- Carcharhinus tjutjot (Bleeker, 1852)
- Glyphis Agassiz, 1843
- Glyphis gangeticus (Müller & Henle, 1839) – žralok ganžský
- Glyphis garricki Compagno, White & Last, 2008
- Glyphis glyphis (Müller & Henle, 1839) – žralok šípozubý
- Glyphis siamensis (Steindachner, 1896)
- Isogomphodon Gill, 1862 – monotypický rod
- Isogomphodon oxyrhynchus (Müller & Henle, 1839) – žralok ostronosý
- Lamiopsis Gill, 1862 – monotypický rod
- Lamiopsis temminckii (Müller & Henle, 1839) – žralok širokoploutvý
- Loxodon Müller & Henle, 1838 – monotypický rod
- Loxodon macrorhinus Müller & Henle, 1839 – žralok štěrbinooký
- Nasolamia Compagno & Garrick, 1983 – monotypický rod
- Nasolamia velox (Gilbert in Jordan & Evermann, 1898) – žralok hbitý
- Negaprion Whitley, 1940
- Negaprion acutidens (Rüppell, 1837) – žralok srpoploutvý
- Negaprion brevirostris (Poey, 1868) – žralok citronový
- Prionace Cantor, 1849 – monotypický rod
- Prionace glauca (Linnaeus, 1758) – žralok modrý
- Rhizoprionodon Whitley, 1929
- Rhizoprionodon acutus (Rüppell, 1837) – žralok ostrý
- Rhizoprionodon lalandii (Müller & Henle, 1839) – žralok brazilský
- Rhizoprionodon longurio (Jordan & Gilbert, 1882) – žralok mazatlánský
- Rhizoprionodon oligolinx Springer, 1964 – žralok thajský
- Rhizoprionodon porosus (Poey, 1861) – žralok karibský
- Rhizoprionodon taylori (Ogilby, 1915) – žralok Taylorův
- Rhizoprionodon terraenovae (Richardson, 1836) – žralok kanadský
- Scoliodon Müller & Henle, 1837 – monotypický rod
- Scoliodon laticaudus Müller & Henle, 1838 – žralok žlutý
- Triaenodon Müller & Henle, 1837 – monotypický rod
- Triaenodon obesus (Rüppell, 1837) – žralok lagunový
Remove ads
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads