Mráz Zobor I

Mráz Zobor I byl celodřevěný jednomotorový dvoumístný dolnoplošný sportovní letoun vyráběný v roce 1943 ve společnosti Továreň na lietadlá ing. J. Mráz v Chocni.^[1]

Zobor I
Zobor I (1. letoun)
Určení	sportovní a turistický letoun
Původ	Slovenský stát
Výrobce	Továreň na lietadlá ing. J. Mráz
Šéfkonstruktér	ing. Zdeněk Rublič
První let	1942
Uživatel	Slovensko
Výroba	1943
Vyrobeno kusů	10
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vznik a vývoj

Mráz Zobor I (Nová mládež 1942)

Na přelomu let 1939/40 odešel z choceňské továrny ing. Pavel Beneš^[2] a společnost byla přejmenována na Ing. J. Mráz, továrna na letadla (Ing. J. Mráz, Flugzeugfabrik). Během druhé světové války výrazně vzrostl objem výroby. Hlavním vyráběným typem v Chocni byl německý větroň DFS Kranich II (po válce vyráběný jako VT-52 Jeřáb), určený pro výcvik pilotů Luftwaffe. Za války bylo postaveno celkem 1 620 kusů. Dále byly vyráběny letouny Fieseler Fi 156 „Storch“ a nákladní kluzáky DFS 230.^[1] V roce 1941 Jaroslav Mráz založil slovenskou pobočku s výrobními prostory na vojenském letišti v Nitře (Továreň na lietadlá ing. J. Mráz),^[3] kde vznikl jediný "válečný" letoun, zkonstruovaný na území bývalého Československa, přesněji řečeno ve Slovenské republice. V roce 1941 odjel konstruktér ing. Zdeněk Rublič, spolupracovník Pavla Beneše, na Slovensko, aby tam vedl pobočku Mrázovy továrny v Nitře. Výsledkem slovenského pobytu ing. Rubliče byl sportovní letoun Zobor I, vlastně upravená a mírně vylepšená Super Bibi Be-555. To už byl první krok ke slavným poválečným „Sokolům".^[4]

Zobor I, který poprvé vzlétl koncem roku 1942 za pilotáže rotníka Jána Kella,^[5] se odlišoval od svého vzoru Super Bibi několika změnami, které vzešly ze zkušeností získaných s provozem Be-555. Základní změnou byla nižší poloha umístění motoru a nový tvar krytu kabiny s vyšším a méně šikmým čelním štítem.^[1]

Popis letounu

Zobor I byl samonosný dvoumístný dolnoplošník, kde sedadla byla umístěna v uzavřené kabině vedle sebe. Ve smíšené konstrukci převažovalo dřevo, s překližkovým a plátěným potahem.^[5] Kabina pilotů se zdvojeným řízením byla umístěna přibližně v těžišti letounu a oproti Be-555 se zlepšil výhled zvláště dopředu. Vstup do kabiny byl možný prostornými dvířky umístěnými z obou stran trupu. Za sedadly posádky byl prostor pro uložení zavazadel.

Křídlo bylo tvořeno hlavním a pomocným skříňovým nosníkem, na které byly navlečena žebra. Křídlo se skládalo ze tří částí. Centrální část byla pevně spojena s trupem a nesla podvozek a dvě palivové nádrže. Podvozek tvořily dvě samostatné nohy osazené koly o rozchodu 2,29 m. Kola byla opatřena aerodynamickými kryty z hliníkového plechu. Ostruha s kolečkem byla odpérována gumou s olejovým tlumičem. Přední kola byla vybavena brzdami a olejo-pneumatickým tlumičem výroby fy. Mráz.

Pohonná jednotka Walter Minor 4 byla uchycena na první přepážce trupu, na motorovém loži svařeném z ocelových trubek. Motor byl zavěšen pružně ve čtyřech bodech. Kryt motoru byl vyroben z nerezavějícího plechu.^[6]

Použití

Všechna vyrobená letadla byla dána k dispozici Ministerstvu národní obrany Slovenské republiky (Slovenský letecký sbor, SLeS), kde spolu s Be-555 byla použita jako výcvikové a spojovací letouny. Všechna letadla byla opatřena československými imatrikulacemi OK. První prototyp létal s OK-SOA, následných devět sériových letounů vyrobených v roce 1943 létalo s označením OK-SOB až OK-SOJ.^[7]

V blízkosti obce Výčapy-Opatovce severně od Nitry dne 27. května 1943 havarovalo letadlo Zobor I. Při přeletu z Nitry do Trenčianských Biskupic je pilotoval Ján Kello, zkušební pilot v hodnosti rotníka slovenského letectva u firmy Mráz. Pilot Ján Kello v troskách letadla zahynul.^[8] Ján Kello se již dříve dostal do análů československého letectva, a to 25. října 1938, kdy byl sestřelen maďarskou stíhačkou Fiat CR.32 při pilotáži letounu Š-328.237, ale tehdy havárii přežil.^[9]

Poslední dva letouny Zobor I (OK-SOI, OK-SOJ) převzala v létě 1944 nacistická Luftwaffe.^[10]

Uživatelé

• Slovensko Slovensko
  • Slovenský letecký sbor (SLeS)
• Německá říše Německá říše
  • Luftwaffe

Specifikace

Údaje dle^[1][11]

Hlavní technické údaje

• Osádka: 2
• Rozpětí: 10,00 m
• Délka: 7,03 m
• Výška: 1,88 m
• Nosná plocha: 12,00 m²
• Plošné zatížení: 58,3 kg/m²
• Prázdná hmotnost: 410 kg
• Vzletová hmotnost: 700 kg
• Pohonná jednotka: vzduchem chlazený, pístový, invertní, řadový čtyřválcový motor Walter Minor 4-II
  • nominální, jmenovitý výkon: 85 k (62,5 kW) při 2260 ot/min
  • maximální, vzletový výkon: 95 k (69,9 kW) při 2550 ot/min
• Vrtule: dvoulistá dřevěná s pevným nastavením listů

Výkony

• Maximální rychlost: 215 km/h
• Cestovní rychlost: 200 km/h
• Přistávací rychlost: 70 km/h
• Dostup: 5 000 m
• Stoupavost: 3,3 m/s, 7 min. do 1000 m
• Dolet: 1100 km