Myslivecká mluva

Myslivecká mluva je charakteristický útvar jazyka osob pohybujících se v mysliveckém oboru. Myslivecká mluva je součástí mysliveckých zvyků a tradic, které usnadňují komunikaci a soudržnost mysliveckého společenství. V myslivecké mluvě se vyskytují slova slangová i výrazy spisovné. Například výraz „slechy“  je podle Slovníku spisovného jazyka českého spisovný („slech“ označuje „boltec zvěře a loveckých psů“) ^[1] a výraz „klovák“ je součástí mysliveckého slangu (označuje „zobák pernaté zvěře“) ^[2]

Myslivec se psem

Vznik

Myslivecká mluva se začala vytvářet jako součást nově vznikajícího mysliveckého řemesla na přelomu 14. a 15. století a odrážela nové způsoby lovu feudální šlechtou. Od té doby se přenášela z generace na generaci a pomocí mysliveckých literátů a zásluhou nevolníků jakožto honců při lovech.^[3] Znalost mysliveckého názvosloví musel mít uchazeč o myslivecký výuční list a byla jedním z předpokladů k vykonání zkoušky z myslivosti.

Povinnost užití v minulosti

Výnosem ministerstva zemědělství se dne 22. 10. 1946 (čj. 122585/4640-VI/6/46)^[4] uložila povinnost užívat mysliveckou mluvu všem členům mysliveckých spolků.

V roce 1987 vydal Úřad pro normalizaci a měření rozsáhlou (195 s.) oborovou normu č. 48 0016 Myslivost – názvy a definice určující mj. pojmy k užívání myslivci při všech činnostech spjatých s myslivostí. Platnost oborové normy zrušila novela zákona 142/1991 k 31. prosinci 1993.

Příklady

Výběr obecných označení, se kterými se lze běžně setkat (řazeno abecedně):^[5][6]

• barva – krev zvěře
• černá zvěř – divoká prasata
• háky – zuby (špičáky) samice (bachyně) prasete divokého
• halali – slavnostní fanfára k uctění zvěře na výřadu
• janek – žertovný název pro zajíce
• kaliště – bahení lázeň prasat
• kazatelna (posed) – myslivecké zařízení pro pozorování a lov
• kňour – samec prasete divokého
• krmelec – zařízení pro přikrmování zvěře
• liz – zařízení pro umístění soli pro zvěř
• lončák – sele prasete divokého v druhém roce stáří
• morda – tlama zvěře
• obora – oplocená část lesa, která slouží k intenzivnímu lovu zvěře
• peleš – hnízdo dravce
• říje – období páření spárkaté zvěře
• slanisko – zařízení do kterého se umisťuje sůl pro zvěř
• slech – ucho zvěře
• šoulačka – způsob lovu
• veksl (ochoz) – pěšina vyšlapaná zvěří
• vysoká – vysokou nazýváme zvěř jelení
• žíla – samčí pohlavní orgán

Příklad pro spárkatou zvěř	Příklad pro vodní ptactvo
Trofej jelena siky světla – oči běhy – končetiny veškeré zvěře srstnaté a loveckých psů paroh – kostní útvar vyrůstající z pučnice na hlavě samců jelenovitých větrník – nos zvěře spárkaté svírák – tlama u spárkaté zvěře	Divoká kachna límec – barevný proužek mezi ptačím týlem a šíjí kačírky – zatočená pírka na ocase kačera březňačky nehet – špička zobáku ptáků vrubozubých plováky – nohy vodního ptactva – kachen, lysky, kormorána a potápek zrcadélko – pestře a odlišně zbarvené, zpravidla kosodélníkové políčko peří na křídelních krovkách divokých kachen, lysek, hřivnáče, sojky

Příklad myslivecké mluvy:

„	Na ještě mokrou trávu cesty seskakuje zajíc, s funivým „chééé“ ho bezprostředně následuje mladý šesteráček s větrníkem u země. Zajíc se otočil do protisměru. Obě zvířata byla několik decimetrů od sebe, srnec mírně pozvedl hlavu na nataženém krku a pokrčil přední běh jako vzorně vystavující ohař.	“
— Hlaváč Zdeněk, Z myslivcova deníku a receptáře

„	Zpíval jak se patří. Klepání trylek, výlusk a broušení jak od sólisty při večerním představení v divadle. Myslím, že i tento kohout měl vděčné posluchače.	“
— Mráz Igor, Myslivecké historky další zážitky hajných, lesníků a pytláků