Nádab

Nádab (hebrejsky: נָדָב‎ Nadav), v českých překladech Bible přepisováno též jako Nadab, byl druhým králem Severního izraelského království. Jeho jméno se vykládá jako „Dobrovolný“.^[1] Dle názoru moderních historiků a archeologů vládl asi v letech 909 až 908 př. n. l.^[2] Podle kroniky Davida Ganse by však jeho kralování mělo spadat do let 2985–2986 od stvoření světa neboli do rozmezí let 777–775 před naším letopočtem,^[3] což odpovídá 2 letům vlády, jak je uvedeno v První knize králů.^[4]

Nádab
Narození	10. století př. n. l.
Úmrtí	10. století př. n. l.
Otec	Jarobeám I.
Příbuzní	Abijah (bratr)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nádab byl synem krále Jarobeáma I., takže rodově příslušel ke kmeni Efrajim. Na trůn usedl ve druhém roce vlády Ásy – krále Judského království. Ve svém krátkém působení v úřadu krále se nijak nevyznamenal, pouze pokračoval v hříchu svého otce. Při obléhání města Gibetónu, jež bylo v té době v držení Pelištejců, proti němu zosnoval spiknutí Baeša z kmene Isachar. Poté, co Baeša Nádaba zabil, ujal se kralování místo něj a nechal vyvraždit všechny možné královské nástupce z dynastie Jarobeáma I., tedy i Nádabovy potomky.^[5] Tím se zcela splnila ta část Achijášova proroctví, jež se týkala domu krále Jarobeáma I.^[6]