Nájezd na Dieppe

Nájezd na Dieppe (resp. Operace Jubilee, Operace Rutter) byla obojživelná operace kanadských a britských jednotek proti Třetí říší okupovanému francouzskému přístavu Dieppe. Byla naplánována jako průzkum bojem v širokém měřítku, mající za cíl získat zkušenosti s vyloďovacími operacemi ve větším měřítku, a kooperací jednotlivých složek spojeneckých ozbrojených sil v nich. Druhotným cílem operace byla demonstrace spojenecké jednoty se SSSR provedením bojové operace proti Wehrmachtu na evropském kontinentu a vyvolání pocitu ohrožení spojeneckou invazí na kontinent v německém vrchním velení a případně i pokus vyprovokovat jej k přesunům jednotek k obraně okupované Francie, kterými by se odlehčilo sovětským vojskům bojujícím na východní frontě.^[18]

Nájezd na Dieppe
konflikt: Druhá světová válka
Těla vojáků a tanky Churchill
Trvání	19. srpen 1942
Místo	Dieppe, Francie
Souřadnice	49°56′ s. š., 1°5′ v. d.
Výsledek	německé vítězství
Strany
Kanada Spojené království Spojené království[p 1] Svobodní Francouzi[p 1] Polsko Polsko[p 2] USA Německo
Velitelé
Louis Mountbatten, velitel Velitelství kombinovaných operací generálmajor J. H. Roberts, velitel pozemních sil v operaci kapitán John Hughes-Hallet, velitel námořních sil A/VM Trafford Leigh-Mallory, velitel leteckých sil Gerd von Rundstedt, velitel německých vojsk ve Francii generálporučík Konrad Haase, velitel německé 302. pěší divize polní maršál Hugo Sperrle, velitel Luftflotte 3
Síla
Spojenci Pozemní síly: 6070 mužů,[3][p 3] 30 tanků typu Churchill I.[4] Námořní síly: osm torpédoborců, dva dělové čluny, devět výsadkových lodí (LSI), přibližně 200 vyloďovacích člunů pro pěchotu a tanky, podpůrných, pomocných a menších doprovodných plavidel, celkem 237 plavidel.[5][p 4] Vzdušné síly: 70 perutí různého určení (59 stíhacích, 5 bombardovacích, 4 průzkumné, 2 určené pro pokládání kouřové clony), celkem 750 letadel.[1] Wehrmacht Pozemní síly: 6000 mužů 302. pěší divize, z toho v opevnění v Dieppe a okolí přibližně 3000,[6] 41 děl a houfnic[6] (včetně tří 17cm kanonů, šesti 15cm děl a čtyř houfnic téže ráže, a čtyř 105mm kanonů v protilodní roli[7][p 5]), 45 minometů ráže 81 mm,[8] tři protiletadlové baterie různých ráží[6] (12 děl ráže 20 mm, 9 37 mm, 3 50 mm a 6 75 mm[7]), a devět protitankových děl.[6] Námořní síly: stíhače ponorek UJ1404 a UJ1411, malá minolovka M4014.[9][p 6] Vzdušné síly: Luftflotte 3 – 357 letadel schopných okamžitého nasazení v oblasti Dieppe, celkem až 450 strojů.[1][p 7]
Ztráty
4204 mužů (padlí, ranění a zajatí),[11] 30 tanků,[p 8] 106 letadel,[11] jeden torpédoborec[p 9] a 33 vyloďovacích a podpůrných člunů.[13] 607 mužů z toho 314 padlých,[11] 6 kanonů ráže 15 cm,[p 10] 48 letadel,[11][p 11][p 12], UJ 414.[17]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Akce proběhla 19. srpna 1942, velel ji lord Mountbatten jako jeden ze čtyř velitelů neúspěšného vylodění za účasti pozemních a námořních sil a námořnictva u francouzského přístavu Dieppe. Akce skončila katastrofou pro vyloděné síly, které nedosáhly naprosté většiny plánovaných cílů^{[p 13]} a utrpěly 60–70% ztráty. Jako pozitivum celé akce lze ale uvést, že zkušenosti britsko-kanadských jednotek a problémy, s nimiž se jednotky setkaly, byly zohledněny při přípravě vylodění v Normandii.^[19] Nájezd na Dieppe zejména jednoznačně ukázal, že obojživelný útok na opevněný přístav s sebou nese riziko značných ztrát a také poukázal na nutnost dostatečné podpory vyloďovaných jednotek leteckým a námořním bombardováním při překonávání pobřežních opevnění a použití většího množství speciálních vyloďovacích plavidel a prostředků pro překonání překážek na pobřeží, potřebu pečlivějšího plánování obojživelných operací, jakož i nutnost při takovýchto akcích prohloubit koordinaci akcí všech zúčastněných složek ozbrojených sil.^[20]

Nájezdu na Dieppe se zúčastnili i mnozí českoslovenští letci v řadách RAF. Celkem za dobu této operace naši letci dosáhli těchto výsledků: 312. stíhací peruť – 1 ozbrojená loď zničena, 2 Fw 190 pravděpodobně zničeny, 1,5 Do 217 zničen,^{[p 14]} 1 Do 217 poškozen, 2 Fw 190 poškozeny; 310. stíhací peruť: 11 Do 215 zničeno a 1 Bf 109 pravděpodobně zničen.^[zdroj⁠?!]

První členové Luftwaffe, kteří měli možnost se na celou operaci podívat, byli piloti 5./JG 26 jmenovitě Oberleutnant Horst Sternberg a Peter Crump.^[zdroj⁠?!] Celkový počet vzletů JG 26 byl 377 v rámci 36 akcí. Prvního sestřelu dosáhl Heinrich Bierwith v 06:43.

Poznámky

1. V rámci Royal Air Force se bojů zúčastnily i belgická, československé, francouzská, polské, norská a novozélandská peruť.^[1] Z 20 na operaci zúčastněných příslušníků no. 10 (Inter-Allied) Commando, bylo patnáct Francouzů z no. 1 (French) Troop a pět Čechů z jeho no. 3 (X) Troop.^[2]
2. Jedním z torpédoborců doprovázejících invazní konvoj byl polský ORP Ślązak.
3. Jednalo se o 4963 příslušníků Kanadské armády (zejména velitelství 2. pěší divize, 4. a 6. pěší brigáda, 14. tankový prapor (The Calgary Regiment) a podpůrné síly), 1057 příslušníků britských Commandos (no. 3 a 4 Commando, Commando "A" Royal Marines a 20 příslušníků no. 10 (Inter-Allied) Commando přidělených jednotlivým jednotkám Commando jako průvodci a tlumočníci), 50 příslušníků 1. praporu Rangers.
4. Některé prameny uvádějí počet 253 plavidel. Je to s největší pravděpodobností způsobeno samostatným započítáním útočných výsadkových člunů nesených výsadkovými loďmi kategorie LSI.
5. Dále do bojů zasáhly další pobřežní baterie umístěné na dostřel napadeného sektoru.^[7]
6. Jednalo se o doprovod německého pobřežního konvoje, který se náhodou střetl se spojeneckou invazní flotilou.
7. Početní nepoměr mezi Luftwaffe a spojeneckými vzdušnými silami byl do značné míry kompenzován tím, že zatímco Spojenci operovali daleko od svých základen, a v oblasti Dieppe mohly jejich letouny setrvat jen krátký čas, letouny Luftwaffe operovaly ze základen v blízkosti bojů, takže nejenže mohly v jejich prostoru setrvat po delší dobu, ale po návratu na základnu a doplnění paliva se mohly vrátit do boje za kratší dobu.^[10]
8. Z 30 nasazených byla většina buď zničena nebo po znehybnění opuštěna posádkami v prostoru pláže, pouze dva byly ztraceny již při přepravě k pobřeží.^[4]
9. Torpédoborec HMS Berkeley byl potopen torpédem z HMS Albrighton, poté co jej zásahy německých bomb učinily neschopným pohybu a jeho posádka jej musela opustit.^[12]
10. Z výzbroje německé 813. baterie pobřežního dělostřelectva ve Varengeville sur Mer. Jejich hlavně byly roztrženy a závěry zničeny výbušninami nesenými ženisty britského no.4 Commando^[14], takže jejich oprava nepřítelem byla prakticky nemožná.
11. Ztráty Luftwaffe zahrnují i letadla zničená na zemi.
12. Vzhledem k nízkým početním stavům Luftwaffe v okupované západní Evropě, byly nicméně tyto ztráty pro Luftwaffe závažnější než ztráty které utrpěly spojenecké síly, disponující nejen větším počtem letadel, ale i většími možnostmi ztráty nahradit, zatímco pro Luftwaffe znamenaly ztráty letadel velkou ztrátu její bojové účinnosti v oblasti západní Evropy.^[15] Představují totiž přibližně 15 % sil Luftwaffe na tomto bojišti v daném období, což si Německo nemohlo dovolit.^[16]
13. Výjimkou byla akce no. 4 Commando, které, v souladu se svým plánem předpokládaným úkolem, dobylo a demoličními náložemi vyřadilo německou pobřežní baterii ve Varengeville sur Mer, v plánech operace označovanou kódovým jménem Hess.
14. V knize Z válečného deníku vydané v roce 1991 nakladatelstvím Naše vojsko je na straně 194 fotografie sestřeleného Dornieru 217 z fotokulometu Spitfiru Miroslava Liškutína. Na následující straně je text COMBAT FILM No. K2042 SGT. LISKUTIN 312 SQDN. 19/8/42 SPITFIRE VB ATTACKING DO. 217