Naděžda Plíšková

Naděžda Plíšková (6. listopadu 1934 Rozdělov u Kladna – 16. září 1999 Praha) byla česká grafička, keramička, autorka sochařských objektů a básnířka.

Naděžda Plíšková
Naděžda Plíšková (autor: Hana Hamplová)
Narození	6. listopadu 1934 Rozdělov Československo Československo
Úmrtí	16. září 1999 (ve věku 64 let) Praha Česko Česko
Alma mater	Akademie výtvarných umění v Praze
Povolání	spisovatelka, sochařka, básnířka a grafička
Děti	Karolína Neprašová
Příbuzní	Karel Nepraš (manžel), Karolína Neprašová-Kračková (dcera)
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Naděžda Plíšková studovala grafiku na Vyšší uměleckoprůmyslové škole v Praze (1950–1954, prof. Jaroslav Vodrážka) a v letech 1954–1958 obor grafika na Akademii výtvarných umění v Praze (prof. Vladimír Silovský). V letech 1958–1959 absovovala stipendijní pobyt na Vysoké škole grafiky a knižního umění v Lipsku (prof. Gerhard Kurt Miller), který ukončila sérií dřevořezů ke knihám Karla Čapka. Poté byla přijata na obor malba v ateliéru prof. Karla Součka na pražské AVU, kde po ukončení studia (1961) strávila ještě dva čestné roky a složila státní zkoušku (prof. Jiří Kotalík).^[1]

Kromě grafiky se zabývala tvorbou keramiky, psala poezii a stýkala se s umělci a teoretiky z okruhu Křižovnické školy^{[pozn 1][2]}. V roce 1964 se provdala za sochaře a grafika Karla Nepraše. Jejich dcera Karolína Neprašová-Kračková je rovněž výtvarnice. Od roku 1969 byla členkou SČUG Hollar.

V letech 1968–1969 absolvovala stipendijní pobyt ve Stuttgartu a měla zde i autorskou výstavu společně s Jiřím Balcarem. Vrátila se do Československa okupovaného vojsky Varšavského paktu. Další stipendium jí nabídla Fordova nadace v listopadu 1969, ale povolení k odjezdu do USA již nedostala.

Po narození dcery (1975) a při omezené možnosti vystavovat se věnovala převážně tvorbě ex libris a psaní poezie pro samizdatové sborníky. Za normalizace měla jen několik výstav v malých neoficiálních galeriích.^[3]

V roce 1982 utrpěla vážný úraz páteře, podstoupila operaci a dlouhodobou rekonvalescenci. Po návratu z nemocnice, v dusivé atmosféře husákovské normalizace, téměř rezignovala na vlastní tvorbu. V roce 1983 píše Jindřichu Chalupeckému: „Kdybyste věděl, jak je těžké zvykat si na to, že s váma už nikdo nepočítá, a sledovat průměry, pilné průměry, co vystavují, intrikují a jedou vesele dál“ ^[4]

Po pádu komunistického režimu roku 1989 byla zakládající členkou volného sdružení Tolerance, ale její výtvarné i literární dílo je až do konce 90. let zřetelně poznamenáno neradostným osobním údělem. Zemřela v Praze 16. září 1999. Je pohřbena na hřbitově u kostela svatého Jiří v Libušíně.

Dílo literární

Verše a prózy, vznikající od konce 50. let a poté zvláště v 70. letech, zveřejňovala v samizdatových publikacích – Česká expedice, Spektrum, Vokno, Revolver revue, Lidové noviny aj. V samizdatu vyšel roku 1982 také básnický soubor Třináct básniček (Žába na prameni). Některé z těchto textů jsou zahrnuty do sbírky Plíšková podle abecedy (1991). Básně a prózy stylizované jako odposlechnuté monology a promluvy v restauračních zařízeních tvoří knihu Hospodská romantika (1998). Časopis A2 zařadil tuto knihu v roce 2020 do českého literárního kánonu po roce 1989, tedy do výběru nejdůležitějších českých knih v období třiceti let od sametové revoluce.^[5] Naděžda Plíšková je uvedena v torontském Slovníku českých spisovatelů (1982).^[6]

Básně shrnuté do svazku Plíšková sobě (2000) jsou převážně reflexí osobních vztahů od mateřství a přátelských večírků až k stále silnějšímu vnímání ztráty lásky, kruté osamělosti, úvahám o konci života. Posmrtně vydaná knížka obsahuje tvorbu let 1997–1999, některé texty nezařazené do jiných publikací a v edičních poznámkách i přepis dopisů Jindřichu Chalupeckému.^[7]

Komentářem autorky k některým životním mezníkům je její rozhovor s Andrejem Stankovičem v Revolver Revue č. 47 z roku 2001, který byl na její přání publikován až posmrtně.^[8]

Naděžda Plíšková: "S L U N Í Č K O by mělo svítit spíš v noci, ve dne je i tak dost světla"

Dílo výtvarné

Naděžda Plíšková vzbudila pozornost již svými bravurními kresbami a grafickými listy na skupinových výstavách mladých výtvarníků počátkem 60. let 20. stol. Její tvorba působí dodnes aktuálně, ačkoliv náměty jejích nejznámějších děl reflektují stav společnosti před rokem 1970. Projevuje se v nich její pronikavá inteligence, živý smysl pro humor a ostrou ironii i vyjádření absurdity specifických životních situací.

V prvních kresbách se ještě hlásí k informelu a k odkazu surrealismu (Dvojice, 1963, Hlava, 60. léta), ale postupně se soustřeďuje na ironickou reflexi dobových témat (Na téma Césarův palec, 1970). Jejím dílem z 60. let prostupovala invence, naděje a možná i naivita desetiletí, které zásadně ovlivnilo všechno, co se v umění od té doby stalo.

• 
  Pád Ikarův, 1962
• 
  Bez názvu (Hlava), 60. léta 20. stol.
• 
  Dvojice, 1963
• 
  Studie I, 1964
• 
  Portrét mého muže (po svatbě), kresba tuší, 37x23 cm, 1964

Naďa Plíšková by se dala označit nejspíše za nástupkyni dadaistů. Její grafiky mají svůj vlastní řád, který je však podnícen podivnými pravidly vládnoucími v absurdním světě, kde je všechno převráceno naruby (Já, 1970). Svou výtvarnou virtuozitou dokázala povýšit i banální náměty na umělecké dílo a zároveň samo dílo zpochybnit výzvou k jeho zničení (Malá erotická krabička, 1973).^[9] Měla úžasnou fantazii, s níž dokázala lehkou nadsázkou reagovat na nezpochybnitelné hodnoty minulosti (Mona Lisa, 1968; Vzpomínka na Botticelliho, 1968; Hrací kostka Hieronyma Bosche, 1973) i relativizovat všední situace (Triptych, 1967). Plíšková originálním způsobem reflektovala své postavení ženy v převážně patriarchální společnosti zakázaných umělců a undergroundu, např. sarkastickými návrhy z 90. let na svůj pomník, nebo grafickým komentářem propagovaného ideálu dokonalého mladého ženského těla (Přešívání, 1968).^[10]

• 
  Dialog, kresba tuší, 42x59 cm, 1967
• 
  Beze slov, 1968
• 
  Ideal Sauce, 1968
• 
  Mona Lisa, dite La Joconda, 1968
• 
  Ošklivý týden, 1969

Všední situace, které s analytickým odstupem pozorovala a zkoumala, mohou svým zpracováním připomenout západoevropský či americký pop art (Ideal Sauce, 1968; Studie k obrazu, 1968), se kterým ji porovnávala většina našich i zahraničních kritiků. Vytvořila však jeho osobitý "evropský komorní ekvivalent",^[11] aniž by se držela jakýchkoli vzorů. Kdyby žila v západním světě, zřejmě by se přirozeně zařadila k umělcům, kteří reagovali na konzumní životní styl s ostrou kritičností a zároveň s vyhraněným smyslem pro vyjádření absurdity. Totéž se jí ovšem podařilo aspoň v rámci zdejšího umění, kde mohla čerpat z prostředí, které svádělo k osobité formě českého dadaismu (4 porce držkové polévky přes ulici, 1969; Návrh na pomník Karla Nepraše, 1979).

Plíšková spíše než konzum tematizovala českou pivní kulturu (10 pánů a 1 dáma, 1971) a ztvárňovala symboly socialistické každodennosti, poznamenané omezenou nabídkou. Ironizovala také proklamované sociální jistoty a určitou životní úroveň, které občanům nabízel normalizační režim výměnou za rezignaci na řešení věcí veřejných (Knedlík základ rodiny, 1982).^[12] Podle Petra Rezka nelze dílo Plíškové klást do souvislosti s pop-artem, protože jeho rovina kritičnosti i ironie toto zařazení popírá.^[13]

• 
  Bez názvu, bar. litografie, 42x51,5 cm, 1971
• 
  Velká únava, 1969–1970
• 
  Malá erotická krabička (Z cyklu erotiáda), 1973
• 
  Báseň o mrtvém kamarádovi, 1979
• 
  Návrh na pomník Karla Nepraše, 1979
• 
  Bez názvu, suchá jehla, 49,5 × 32,5 cm, 1981
• 
  Polibek, kombinovaná technika, 1981

Naďa Plíšková pracovala v grafice tradičními technickými prostředky (převážně suchou jehlou a leptem), ale s netradičním viděním skutečnosti. Jindřich Chalupecký označuje její vnímání reality jako lyrický sarkasmus. „Za sarkasmem jejích grafik, o to krutějším, že je vyslovován s neosobností objektivního protokolu, je citovost, čelící neplodné banalitě života.“ ^[14] Plíšková si s Chalupeckým dopisovala, ale nepřijímala jeho někdy až mentorský postoj k vlastní tvorbě ani jeho interpretaci tvorby Marcela Duchampa jako umělce-androgyna. Ve svém grafickém listu např. Duchampovo ready-made Fontána ironizovala jako Hommage á K.N. (1989).^[15]

Stejný životní pocit se promítá i do objektů, v nichž s nadhledem pohlíží jednak sama na sebe a jednak na všechno, co se kolem ní dělo a s čím se musela vyrovnávat. V době nejhlubšího společenského marasmu na počátku 80. let tvoří díla plná hořkého humoru (Čtyřhranné kolo, 1980; Pouzdro na pivo, 1981), ale počátkem let devadesátých se její tvorba dotýká stále více osobních témat a do textů i výtvarných děl se k nadsázce druží zatrpklost a ztráta naděje (kresba Na dně, 1990, Pomník pro mého muže, 1992, Můj pomník, 1997).

• 
  Hommage á K.N., Z cyklu erotický rok, 1989
• 
  Kresba, 80. léta 20. stol.
• 
  Malá noční kresba, 1984
• 
  Polibek III Gruppensex, 1992

Školní kresby a raná díla

• 
  Naděžda Plíšková, Studie staré ženy, kresba tužkou, nedatováno
• 
  Naděžda Plíšková, Portrét (4), studie, kresba uhlem, nedatováno
• 
  Naděžda Plíšková, klasifik. práce G II B, suchá jehla, 1952
• 
  Naděžda Plíšková, Akt, olej na plátně, 50. léta 20. stol.
• 
  Naděžda Plíšková, ilustrace Čapka, dřevořez, 1958

Zastoupení ve sbírkách

• Library of Congress, Washington D.C.
• Musée de l’art contemporaine, Paris
• Musée de la Ville de Paris
• Museo de Bellas Artes de Bilbao
• Museum Essen, Essen
• Kunsthalle, Darmstadt
• Owens Art Gallery Sackville, New Brunswick
• Národní galerie Praha
• Slovenská národná galéria
• Alšova jihočeská galerie v Hluboké nad Vltavou
• České muzeum výtvarných umění, Praha
• Galerie hlavního města Prahy
• Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem
• Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích
• Oblastní galerie Liberec
• Galerie výtvarného umění v Ostravě
• Galerie umění Karlovy Vary
• Galerie výtvarného umění v Havlíčkově Brodě
• Galerie moderního umění v Hradci Králové
• Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě
• Galerie výtvarného umění v Hodoníně
• Muzeum umění a designu Benešov
• Soukromé sbírky doma i v zahraničí

Výstavy

Autorské (výběr)

• 1967 Galerie mladých, Mánes, Praha
• 1968 Nadezda Pliskova & Jiri Balcar: Grafik, Galerie am Berg, Stuttgart
• 1968 Grafika, Malá galerie Československého spisovatele, Brno
• 1970 Grafika, sochy 1968–1970, Galerie Václava Špály, Praha
• 1973 Naděžda Plíšková, Kabinet grafiky, Brno
• 1978 Kresby, grafika, Kabinet grafiky, Olomouc
• 1981 Grafika – kresby – ex libris, Malá galerie Československého spisovatele
• 1982 Kresby a grafika, Výstaviště Černá Louka, Ostrava
• 1985 Něha (s Janem Steklíkem), Vysokoškolský klub Brno
• 1993 Revalvace, grafika, kresby, objekty, Galerie Hollar, Praha
• 1997 Grafiky, kresby, Oblastní galerie v Liberci
• 2000 Ticho se musí pěstovat, Galerie Montmartre, Praha, Galerie Gambit, Praha
• 2013 Grafika, objekty, Hollar, Praha
• 2014 Velké pivo, Dům U Jonáše, Pardubice
• 2015–2016 Naděžda Plíšková, Topičův salon, Praha
• 2019 Já, Naděžda Plíšková, Museum Kampa – Nadace Jana a Medy Mládkových, Praha

Společné (výběr)

• 1960 Nová grafika členů a hostů SČUG Hollar, Galerie Hollar, Praha
• 1961 1. pražský festival mladé grafiky, Uměleckoprůmyslové museum, Praha
• 1961 Ilustrační tvorba, Galerie mladých, Praha
• 1965 Výstava mladých, ÚLUV, Praha
• 1965 Grafika 65, Vlastivědné museum, Písek
• 1965 Keramik aus 12 ländern, Internationaler Künstlerclub IKC (Palais Pálffy), Vídeň
• 1966 Jarní výstava 1966, Mánes, Praha
• 1966 Výstava mladých / Exposition des jeunes, Dům pánů z Kunštátu, Brno
• 1966 Junge tschechische Grafik, Heidelberg
• 1967 15 grafiků, Galerie Václava Špály, Praha
• 1967 Tschechische Kunst, Göhrde
• 1967 Výstava mladých ´67, ÚLUV, Praha
• 1967 17 tsjechische kunstenaars (17 českých umělců), Galerie Orez, Den Haag
• 1968 Kunstamt Wilmersdorf, Berlín
• 1968 Sex Från Prag, Konstforum, Norrköping, Stenhusgården, Linköping
• 1968 Nové věci, Galerie Václava Špály, Praha
• 1968 VI. Internationale ausstellung Graphik, Europahaus Wien
• 1968 1. bienále, Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě
• 1968 výstavy současné české grafiky, Bělehrad, Ottawa, Washington
• 1968 300 malířů, sochařů, grafiků 5 generací k 50 létům republiky, Praha
• 1969 Zestien Tsjechische kunstenaars: Dertien grafici en drie keramisten, Amsterdam
• 1969 Junge Künstler aus der ČSSR, Berlín
• 1969 6 Graveurs de Prague, Galerie La Hune, Paříž
• 1969 Výstava mladých ´69, ÚLUV, Praha
• 1969 Salon de Mai, Sales d’Exposition Wilson, Paříž (Paris)
• 1969–1970 Nová figurace, Mánes, Praha, Dům umění města Brna
• 1969–1970 Recent Graphics from Prague, 12th Floor Gallery, Los Angeles
• 1970 Graveurs tchécoslovaques contemporains, Cabinet d'arts graphiques, Ženeva
• 1970 Naděžda Plíšková: Grafika, sochy, kresby, Karel Nepraš: Račte točit (sochy, kresby, grafika), Havlíčkův Brod
• 1971 SČUG Hollar: Grafika 71, Mánes, Praha
• 1971 45 zeitgenössische künstler aus der Tschechoslowakei: Malerei, Plastik, Grafik, Glasobjekte, Baukunst, Kolín nad Rýnem
• 1971 Werken van Tsjechoslowaakse Grafici 1960-1970, Utrecht
• 1973 Art tchèque contemporain. Fribourg
• 1978 Christchurch Art Festival, Robert McDougall Art Gallery, Christchurch
• 1980 Die Kunst Osteuropas im 20. Jahrhundert, Garmisch-Partenkirchen
• 1986 Grafické techniky II. Tisk z hloubky, Galerie d, Praha
• 1987 Současné české exlibris, Chrudim
• 1988 Humor ´88, Kresby, obrazy, plastiky, objekty, Hradec Králové, Nové Město na Moravě
• 1988 Salón pražských výtvarných umělců '88, PKOJF Praha
• 1989 Současná česká grafika, Mánes, Praha
• 1990 Image Imprimée de Tchécoslovaquie. Affiche, gravure, illustration, La Louviere
• 1990 SČUG Hollar: Členská jubilejní výstava prací z období 1970–1990, Galerie Václava Špály, Praha
• 1990 Volné sdružení Tolerance, Galerie Československý spisovatel, Praha
• 1991 Kresba, Galerie Hollar, Praha
• 1991–1992 K.Š. Křižovnická škola čistého humoru bez vtipu, SG Praha, GMU Hradec Králové, DU Ostrava, KG Olomouc
• 1992 SČUG Hollar: Členská výstava k 75. výročí založení, Mánes, Praha
• 1992 Naďa Plíšková: Grafiky – plastika, Karel Nepraš: Kresby – plastika, Sovinec
• 1993–1994 Nová figurace, SGVU Litoměřice, VČG Pardubice, MG Brno, DU Opava, OGV Jihlava
• 1994 Česká grafika šedesátých let, Palác Kinských, Praha
• 1995 Umělecká beseda 1995, Mánes, Praha
• 1995 Grafik tschechischer Künstler, Bad Steben
• 1996–1997 Umění zastaveného času / Art when time stood still, Česká výtvarná scéna 1969–1985, Praha, Brno, Cheb
• 1997 Hollar 80 1917–1997, Staroměstská radnice, Praha
• 1999–2000 Umění zrychleného času. Česká výtvarná scéna 1958–1968, Praha, Cheb
• 2002 Česká grafika. Půlstoletí proměn moderní grafické tvorby, Mánes, Praha
• 2003 Práce na papíře : výběr kreseb, grafik a koláží českých umělců ze sbírky Jana a Medy Mládkových, Dům U Kamenného zvonu, Praha
• 2005 Strength and Will: Czech Prints from behind the Iron Curtain, Anne and Jacques Baruch Collection, Cincinnati Art Museum, Cincinnati
• 2005 Œuvres graphiques des années 60, Centre tchèque Paris, Paříž
• 2005 Kresba a grafika 60. let, Wortnerův dům AJG, České Budějovice
• 2006 Česká grafika 60. let, Galerie Hollar, Praha
• 2006 České umění XX. století: 1940–1970, AJG v Hluboké nad Vltavou
• 2007 Karel Nepraš a přátelé, Alternativa, Zlín
• 2007–2008 Soustředěný pohled / Focused View. Grafika 60. let, OG Liberec, OGV Jihlava