Naltrexon

Naltrexon (systematický název 17-(cyklopropylmethyl)-4,5α-epoxy-3,14-dihydroxymorfinan-6-on) je antagonista opiátových receptorů, který se používá při léčbě závislosti na alkoholu nebo na opiátech. Jeho působení je podobné naloxonu, od kterého se však liší. Naloxon se používá v naléhavých případech předávkování, zatímco naltrexon se používá v dlouhodobějším horizontu pro celkovou léčbu závislosti. Od naloxonu se liší dlouhodobějším účinkem a pozdějším nástupem účinku.^[1]

Naltrexon
Název (INN)	naltrexone (angličtina)
Kódy
Číslo CAS	16590-41-3
ChEMBL ID	CHEMBL19019
ChemSpider ID	4514524
PubChem	5360515
Chemie
Sumární vzorec	C₂₀H₂₃NO₄
SMILES	C1CC1CN2CCC34C5C(=O)CCC3(C2CC6=C4C(=C(C=C6)O)O5)O
InChI	InChI=1S/C20H23NO4/c22-13-4-3-12-9-15-20(24)6-5-14(23)18-19(20,16(12)17(13)25-18)7-8-21(15)10-11-1-2-11/h3-4,11,15,18,22,24H,1-2,5-10H2/t15-,18+,19+,20-/m1/s1
Molární hmotnost	341,162 708 Da
Farmakologie
Indikace	alcohol abuse, závislost na opiátech, zneužívání návykových látek a toxikománie
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Naltrexon

V nízkých dávkách podávaný naltrexon (tzv. „low dose naltrexone“, LDN), což je přibližně desetina množství používaná při léčbě alkoholové či opiátové závislosti, se používá pro experimentální léčbu s imunitou spojených onemocnění,^[2] jako je HIV/AIDS,^[3] roztroušená skleróza^[4] (zejména primárně progresivní forma),^[5] Parkinsonova nemoc, rakovina, fibromyalgie,^[6] autoimunitní nemoci jako revmatoidní artritida nebo Bechtěrevova nemoc, Crohnova choroba, ulcerózní kolitida, Hašimotova tyroiditida a onemocnění centrální nervové soustavy (CNS).