Nekróza

Nekróza (z řecky νεκρός = mrtvý) je intravitální (v živém organizmu) smrt buněk a tkání.^[1] Jedná se o souhrn změn pozorovatelných histologicky až v určitém časovém odstupu po biologické smrti buňky. Nekróza postihuje skupiny na sebe navzájem naléhajících buněk a vzniká jako následek nevratného poškození buněk.

nekróza na noze po kousnutí pavoukem koutníkem

Znaky nekrózy

Typické znaky nekrózy (na rozdíl od apoptózy = programovaná buněčná smrt) ^[zdroj?]:

• buněčný edém (buňka se nafoukne), vakuolizace;
• pokles bazofílie a vzestup acidofílie plazmy, struktury v ní se ztrácejí;
• karyolýza (rozpuštění buněčného jádra), pokles bazofílie, pyknóza, karyorexe;
• v okolí reparativní zánět.

Typy nekrózy

• koagulační nekróza – sražení tkáně, která má suchý, tužší a žlutý vzhled, bílkoviny pronikají z cév a dochází ke ztrátě vody – př. infarkt myokardu
• kolikvační nekróza – nekrotická tkáň se zkapalňuje, dochází k prosakování tkáňového moku – př. bílá encefalomalacie, kdy se vytvoří postenecefalomalatická cysta.
• kaseózní nekróza (kaseifikační) – (latinsky caseum = sýr) barvy žluté, konzistence husté smetany, nekróza postihuje buňky i stroma, – př. v průběhu TBC, mikroskopicky je viditelný tzv. chromatinový prach (tzv. poprašková nekróza), kdy dochází k vypadnutí vápenatých iontů a zvápenatění (kalcifikaci).
• hemorrhagická nekróza – př. červená encefalomalacie, červená infarzace střeva, nadledviny nebo plicní infarkt (dochází ke zpětnému toku(refluxu) krve).
• tuková nekróza (liponekróza)
• Zenkerova vosková nekróza – postihuje svaly např. při tyfu^{[nepřesný odkaz]}, kdy hrozí přetržení a vnitřní krvácení, svaly se jeví jako povařené či prokrvené.
• fibrinoidní nekróza patří spolu s akutní nekrotizující vaskulitidou mezi následky imunokomplexového poškození. Jde o typický obraz cévy se skvrnitým depozitem ve stěně, který zastiňuje detail buněk ležících pod ním.^[2]

Příčiny nekrózy

Nekrotické procesy způsobí příčiny:

• mechanické – poranění, vibrace, cévní postižení
• termické
  • spálení, přehřátí a následný rozpad bílkovin (nad 42 °C)
  • omrznutí, změny cév z prochlazení
• ionizační
  • elektromagnetickým polem/zářením s dostatečnou energií – UVC, rentgenové záření – rozpad buněčného jádra jako důsledek „tvrdého“ elektromagnetického záření
  • pomalé částicové „záření“ (protony, neutrony, elektrony)
• elektrické – také teplo, ale zde spíše elektrolýza (fyzikálněchemická), porušení buněk elektrickým průrazem nebo následným výbojem (plazma) a mechanickou mikroexplozí
• chemické – poleptání, vzdálená selektivní nekróza v ledvinách způsobená sublimátem
• mikroby, viry, plísně
• hypoxie – nedostatek kyslíku může způsobit infarkt, proleženinu, blokády enzymů
• hormonální – př. u parathormonu
• metabolické – vysoká hladina draslíku (hyperkalémie) působí nekrózu srdečních buněk
• enzymatické – př. nekróza slinivky břišní z předčasné aktivace enzymů
• imunologické, z alergie – aktivací komplementu