Nicolae Iorga

Nicolae Iorga (Nicolas Jorga, 17. leden 1871, Botoșani – 27. listopad 1940, Strejnicu, Prahova) byl historik, univerzitní profesor, literární kritik, memoárista, dramatik, básník a rumunský politik.

Nicolae Iorga
Předseda vlády Rumunska
Ve funkci: 19. dubna 1931 – 6. června 1932
Panovník	Karel II. Rumunský
Předchůdce	Gheorghe Mironescu
Nástupce	Alexandru Vaida-Voevod
Stranická příslušnost
Členství	Democratic Nationalist Party
Narození	5. června 1871 Botoșani, Rumunsko Rumunsko
Úmrtí	27. listopadu 1940 (ve věku 69 let) Strejnicu, Prahova, Rumunsko Rumunsko
Příčina úmrtí	střelná rána
Místo pohřbení	Cimitirul Șerban Vodă
Národnost	rumunská
Choť	Ecaterina Iorga
Rodiče	Zulnia Iorga
Děti	Liliana Iorga
Příbuzní	George Iorga (bratr) Andrei Pippidi (vnuk)
Alma mater	Univerzita Alexandrua Ioana Cuzy v Iași Humboldtova univerzita Lipská univerzita Vysoká škola praktických studií
Profese	politik, jazykovědec, geopolitik, básník, spisovatel, historik východní Evropy, historik, filozof, literární historik, dramatik, literární kritik, novinář, orientalista, životopisec, autor dětské literatury, klasický učenec, překladatel a vysokoškolský učitel
Náboženství	Rumunská pravoslavná církev
Ocenění	doctor honoris causa from the University of Lyon (1923) čestný doktor Štrasburské univerzity (1925) čestný doktor Pařížské univerzity (1931) čestný doktorát Univerzity Komenského v Bratislavě (1932) doctor honoris causa from the University of Alger (1939) … více na Wikidatech
Podpis
Commons	Nicolae Iorga
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Nicolae na bankovce 1 Leu

Stoupenec národní tradicionalistické doktríny zv. semănătorismus (rozsévačství), organizátor vědeckého života v Rumunsku a propagátor rumunské kultury; v roce 1910 založil Národní demokratickou stranu. V letech 1931 – 32 předseda vlády, 1938 ministr; zavražděn fašistickou Železnou gardou. Autor historického díla týkajícího se dějin rumunské i světové literatury (více než 1 000 monografií a 12 000 článků a studií), a základního literárněhistorického díla, mnohosvazkových dějin národní literatury od starého písemnictví po současnost Istoria literaturii române (Dějiny rumunské literatury). Je zobrazen např. na rumunské bankovce 1 leu.

V roce 1915 nalezl nejstarší albánsky psaný rukopis od kardinála Pala Engjëlliho.