Nikoloz Baratašvili

Nikoloz Baratašvili (4. prosince 1817 Tbilisi – 21. října 1844 Gjandža) byl gruzínský básník, někdy zvaný „gruzínský Byron“. Do gruzínské literatury vnesl západoevropské a romantické vlivy, kromě toho do intelektuálního prostředí vnesl moderní evropský nacionalismus.

Tento článek není dostatečně ozdrojován, a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.

Nikoloz Baratašvili
Narození	4. prosince 1817 Tbilisi
Úmrtí	9.jul. / 21. října 1845greg. (ve věku 27 let) nebo 21. října 1845 (ve věku 27 let) Gandža
Příčina úmrtí	malárie
Místo pohřbení	Gandža (do 1893) Mtacmindský pantheon (od 1938)
Alma mater	Gymnázium Tiflis
Povolání	básník a spisovatel
Rodiče	Meliton Baratasjvili
Podpis
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jeho otec, Meliton Baratašvili, byl zchudlý šlechtic, který pracoval pro ruskou správu, jeho matka Efemia Orbeliani byla sestrou gruzínského básníka a generála Grigola Orbelianiho a potomkem předposledního gruzínského krále Erekla II. Z jeho básní je dnes nejznámější Osud Gruzie (1844), kterou napsal ve věku 22 let. Je založena na skutečné historické události: zničení Tbilisi v roce 1795. Během jeho života nebyla žádná z jeho básní publikována. Až po jeho smrti ho objevila další literární generace a jeho díla vydala v letech 1861-1876.

Zemřel v pouhých 27 letech na malárii, takže jeho dílo tvoří jen asi pouhá čtyřicítka básní. Převoz jeho ostatků z ázerbájdžánské Gjandži do Tbilisi v roce 1893 se stal národní manifestací. Od roku 1938 se nacházejí na gruzínském slavíně Mtatsminda.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nikoloz Baratashvili na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Nikoloz Baratašvili na Wikimedia Commons

Portály: Gruzie | Lidé | Literatura