Nouzová kolonie

Nouzová kolonie je v českém kontextu zejména název čtvrtí nouzových staveb, které vznikaly zejména ve 20. a 30. letech 20. století. Vznikaly částečně organizovaně například tak, že bylo na městských pozemcích povoleno postavit si domky např. bývalým legionářům nebo železničářům, a částečně živelně, když si na městských pozemcích stavěli domky, boudy a vyřazené vagóny chudí dělníci a nezaměstnaní. Typicky se je chudé dělnické rodiny snažily při svém smyslu pro čistotu a pořádek upravit co nejútulněji a nejvzhledněji i zřízením zahrádek.^[1] Některé z těchto kolonií již byly zrušeny, jiné se postupně více či méně transformovaly v regulérní obytné kolonie, v nichž některé domy získaly stálá čísla popisná, nebo v zahrádkářské kolonie.

Nouzové kolonie a slumy v Česku a Slovensku

Nouzová kolonie, Praha 1935

Před druhou světovou válkou slumy existovaly ve větším počtu zejména v Praze, kde se jim říkalo kolonie nebo nouzové kolonie, například na Žižkově^[2] (termín „kolonie“ však byl v té době populární i pro plánovitě zakládané regulérní čtvrtě či osady různého charakteru, od čtvrtí hornických či dělnických domků přes čtvrtě rodinných domů nebo i luxusních vil až po čtvrtě nájemních nebo družstevních bytových domů).

Nouzová kolonie Praha Pankrác, 1935

Poslední nouzové kolonie v Praze byly ojediněle obývány ještě na počátku 60. let 20. století (např. v Praze na Pankráci v prostoru dnešního sídliště Pankrác III., mezi ulicemi Na strži a Jeremenkova). Stále a od 20. let 20. století dosud víceméně nepřetržitě je obydlená nouzová kolonie Na Slatinách v Michli, třebaže místy se přiblížila zahrádkářské kolonii.^[3][4] Bývalá nouzová kolonie je též v Praze Na Kotlasce.^[5]

Nouzové kolonie podobné klasickým velkoměstským slumům lze ještě dnes nalézt kupříkladu v některých romských osadách na Slovensku.

Od padesátých let 20. století, kdy z nouzových kolonií byla koncentrace chudoby vytěsněna, již v Česku nelze hovořit o slumech. Prostorové oddělení je spíše spojeno s etnicitou a hovoří se o minoritních ghettech.^[6] Po roce 1990 řeší české obce problém bezdomovectví.

Názvy

Kolonie nesly názvy někdy podle místa (Na Krejcárku), podle blízkých významných objektů (U Trezorie, Za Aero), podle přírodního prostřední (v Brně Kamenná kolonie); někdy nesly ovšem názvy posměšné, evokující odlehlost nebo neuspořádanost prostředí, jako Čína, Mexiko, v Brně Šanghaj; za pražskou krčskou kolonií Na strži neslo několik domků „obývaných nejpochybnějšími živly“ název Amerika.^[7]

České umění

• Na Rafandě – 1925, sloupek Karla Čapka v Lidových novinách^[8]
• Hej rup – 1934, film Martina Friče, ve kterém se Voskovec a Werich setkají s Martou, žijící v nouzové kolonii
• Děvčátko z kolonie – 1942, opereta a píseň skladatele Rudolfa Kubína, odehrávající se v ostravské hornické kolonii