Ohnice

Tento článek je o skupině básníků. O brukvovité rostlině pojednává článek Ředkev ohnice.

Možná hledáte: vesnici Vojnice v okrese Olomouc, dříve nazývanou Ohnice.

Ohnice byla literární skupina mladých básníků, ve které se sdružovali autoři píšící meditativní poezii navazující na Jiřího Ortena. Název pochází původně z jeho sbírky (a podle ní nazvaného sborníku).

Problematiku a hlavní myšlenku Ohnic formuloval Kamil Bednář na konci první poloviny 50. let 20. století ve zmiňovaném Slově k mladým. Ona problematika spočívá v pojetí jednotlivce jako „nahého člověka“, v níž je podstatou odproštění se od odlidštěného materiálního světa, hledání podstaty a existence, jedinečnost a hloubka individualit. Velice úzce tak tíhne k existencialismu, s nímž sdílí myšlenková východiska. V textech zveřejněných v manifestu skupiny je podtržena tragičnost života a smrti. Skupina Ohnice tak navazuje na Jiřího Ortena nejen myšlenkovými pochody, ale i samotným na oči bijícím názvem, jež se shoduje s titulem Ortenovy sbírky. Mezi další členy se řadí např. Josef Hiršal, Bohumila Grögerová, Václav Černý a Ivan Diviš.

Významní představitelé

Kamil Bednář

Kamil Bednář (4. července 1912 Praha – 23. května 1972 Mělník), známý také pod pseudonymem Prokop Kouba, se věnoval psaní poezie, knížek pro děti a překladu.

Život

Kamil Bednář se narodil v Praze. Navštěvoval studia práv a filozofie na Karlově univerzitě, studium však nedokončil. Působil také jako redaktor v nakladatelství Melantrich. Po ukončení činnosti nakladatele se věnoval pouze psaní. Překládal z mnoha evropských jazyků, mezi jeho nejvýznamnější práce patři překlady Robinsona Jefferse, Sándora Petöfiho nebo Luise de Camõese. Kamil Bednář publikuje teoretickou studii Slovo k mladým, která se stává programovým manifestem skupiny Ohnice. Snaží se charakterizovat nelehkou situaci mladých lidí a nabízí řešení tzv. „koncepce nahého člověka“. Nadšení z hlavních myšlenek vede k formování skupiny, kterou označujeme jako „skupinu kolem Kamila Bednáře“. Po únoru 1948 Bednář nedokáže vzdorovat politickým tlakům a okruh kolem něj se rozpadá.

Bibliografie

• Kámen v dlažbě (1937)
• Milenka modř (1939)
• Kamenný pláč (1939)
• Bosé oblohy
• Hladiny tůní (1943)
• Paměť bojovníků (1947)
• Sladká beznaděj
• Dějiny srdce (1957)
• Jezdci v topolech (1961)
• Střepiny, o které jsem se sám pořezal (1969)

Ivan Diviš

Ivan Diviš (18. září 1924 Praha – 7. dubna 1999 Praha) byl český básník, esejista a editor.

Život

Ivan Diviš se narodil v Praze v rodině úředníka Zemské banky. Navštěvoval státní reálné gymnázium na Vinohradech. V roce 1941 byl jako student zatčen gestapem za svou opoziční činnost a krátkodobě uvězněn v Pečkárně a na Pankráci. V letech 1942 – 1949 byl zaměstnán nejprve jako knihkupecký učeň, poté jako účetní a redaktor nakladatelství Václava Petra v Praze. Při zaměstnání v roce 1945 maturoval a studoval filosofii a estetiku na FF UK, kterou absolvoval v roce 1949. V roce 1949 byl vedoucím knihkupectví v Liberci, v letech 1949–1953 zaměstnán v nakladatelství Svoboda v Praze. V období 1953–1960 pracoval jako soustružník. V roce 1957 byl krátkodobě poddůstojníkem z povolání v Benešově. V 60. letech se stal redaktorem poesie v nakladatelství Mladé fronta. Poté se stal redaktorem časopisu Sešity pro literaturu a diskusi. V roce 1969 odešel do exilu (západní Německo). Stal se spolupracovníkem Rádia Svobodná Evropa v Mnichově. V roce 1997 se přestěhoval zpět do Prahy. Zemřel v roce 1999 na následky pádu ze schodů.

Bibliografie

• Balada z regálu (1946, spolu s Kamilem Bednářem)
• První hudba bratřím (1947)
• Uzlové písmo (1960)
• Rozpleť si vlasy (1961)
• Deník molekuly
• Eliášův oheň
• Morality
• Chrlení krve (1964)
• Umbriana (1965)
• Průhledná hlava (1965)
• V jazyku Dolor (1966)
• Povíme si to! (1967)
• Sursum (1967)
• Thanatea (1968)
• Noé vypouští krkavce (1975)
• Přece jen (1977)
• Křížatky (1978)
• Průvan (1978)
• Beránek na sněhu (1981)
• Odchod z Čech (1981)
• Žalmy (1986)
• Obrať koně! (1988)
• Moje oči musely vidět (1991)
• Jedna loď (Laura Blair) (1994)
• Tresty (1994)
• Češi pod Huascaránem (1998)
• Buď šťasten! (1999)

Josef Hiršal

Josef Hiršal (24. července 1920 Chomutičky – 15. září 2003 Praha) byl český básník a překladatel.

Život

Žil s Bohumilou Grögerovou, se kterou přeložil více než sto osmdesát děl ze světové literatury a vytvořili spoustu experimentální literatury. Mezi jejich nejvýznačnější díla patří JOB – BOJ a Let let. Josef Hiršal maturoval na učitelském ústavu v Jičíně. Po studiích byl učitelem, poté lesním manipulantem. Dále rozšířil svou profesní kariéru a stal se redaktorem. Byl členem literární skupiny Ohnice a zveřejňoval ve sborníku své básně.

Literatura

• CHALOUPKA, Otakar. Příruční slovník české literatury od počátků do současnosti. 1. vyd. Brno: Centa, 2005. s. 150–152. ISBN 80-86785-03-3.
• PROKOP, Vladimír. Přehled české literatury 20. století : pro výuku na středních školách. Sokolov: O.K.-Soft, 2008 (2022 tisk). 70 s. ISBN 9788023823486.
• Čeští spisovatelé 20. století. Praha: Československý spisovatel, 1985. S. 24-27.
• Ryby katedrál. Analogie české poesie XX. století v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Brno: Petrov, 2001. s. 83-87.
• Brdek, Z. (2017). Dílo básníků ze skupiny kolem Kamila Bednáře.  [Diplomová práce]. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích.
• Pospíšilová, Z. (2020). František Halas a mladá poezie: komentovaná bibliografie kulturního jevu a jeho tradice.  [Bakalářská práce]. Masarykova univerzita.
• Kubátová, N. (2021). Motivy ztráty a osamělosti v díle a korespondenci Jiřího Ortena.  [Bakalářská práce]. Masarykova univerzita.

Externí odkazy

• Ohnice ve Slovníku české literatury po roce 1945