Oldřich Stefan

Oldřich Stefan (4. prosince 1900, Praha^[1] – 5. května 1969, Prosečnice) byl český architekt a vysokoškolský pedagog. Zabýval se dějinami architektury a naukou o slohu. Působil na Českém vysokém učení technickém v Praze, Akademii výtvarných umění v Praze a Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze.

Prof. Ing. arch. Dr. techn. Oldřich Stefan
Narození	4. prosince 1900 Praha Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	5. května 1969 (ve věku 68 let) Prosečnice Československo Československo
Vzdělání	ČVUT, UK
Povolání	historik architektury, vysokoškolský pedagog
Ovlivněný	Vojtěch Birnbaum
Vliv na	Milan Pavlík (architekt)
Ocenění	Výroční cena hlavního města Prahy 1957 Řád práce 1966 Pocta České komory architektů in memoriam 2001
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Život

Vystudoval architekturu na ČVUT. Současně navštěvoval přednášky z dějin umění Vojtěcha Birnbauma na Univerzitě Karlově (kolem 1921). V letech 1924-1925 byl na studijním pobytu v Československém historickém ústavu v Římě.

V letech 1930-1935 vyučoval dějiny architektury na fakultě architektury a pozemního stavitelství ČVUT. Roku 1931 se habilitoval a působil současně jako docent nauky o slohu na AVU a na VŠUP. Přednášky kombinoval s exkurzemi a praktickou výukou v terénu (kreslení, zaměřování památek).

V roce 1935 byl jmenován profesorem teorie a dějin architektury na ČVUT. Spojením ústavů architektury starověku a středověku vytvořil Ústav dějin architektury při ČVUT. V roce 1939 byl posledním děkanem fakulty architektury a pozemního stavitelství ČVUT před uzavřením českých vysokých škol..

Po roce 1945 vedl průzkum, záchranu a obnovu Emauzského kláštera. Už během války se podílel se na průzkumech Anežského kláštera, Karolina, měst Chebu, Jindřichova Hradce a Turnova. Dále se podílel na zaměřování památek (Valdštejnský palác a další).

Protože se otevřeně stavěl proti novým svazáckým a komunistickým praktikám na vysokých školách, byl ve vykonstruovaném soudním procesu odsouzen a uvězněn. Zásluhou rodiny a přátel se podařilo jeho předčasné propuštění a soudní rehabilitace. Z vězení se vrátil s podlomeným zdravím. Byl propuštěn z ČVUT do invalidního důchodu.

Umělecká rada AVU, patrně na návrh Jaroslava Fragnera a Miroslava Koreckého, navrhla jeho opětovné přijetí na AVU. Toto gesto morální a rovněž hmotné podpory bylo úspěšné a profesor Stefan se stal od června 1964 opět pedagogem AVU. Byl mu rovněž udělen Řád práce. Zdravotní problémy a psychické následky věznění mu ale již nedovolily pokračovat v pedagogické práci. Zemřel na jaře 1969 v léčebně v Prosečnici.

Členství v organizacích

• 1924-1939, 1947-1948 Československý historický ústav v Římě
• člen Československé akademie věd; byl předsedou historicko-archeologické sekce
• člen vědecké rady Ústavu teorie a dějin umění ČSAV
• Klub Za starou Prahu
• Umělecká beseda

Ocenění

• 1957 Výroční cena hlavního města Prahy
• 1966 Řád práce
• 2001 Pocta České komory architektů, in memoriam ^[2]

Dílo

Zabýval se především barokní architekturou, dílem architektů Jana Baptisty Matheye a Kiliána Ignáce Dientzenhofera.

Architektonické dílo - nerealizované návrhy

• návrh budovy Slováckého muzea, Uherské Hradiště
• návrh kostela, Praha - Vršovice
• návrh kostela, Olomouc - Hejčín
• památník slezského odboje, Ostrá hůrka

Výstavy

• Pražské baroko, Umělecká beseda, Praha, 1938 – oddíl architektura
• Arte Italiana in Cecoslovacchia (Bohemia e Moravia) (Italské umění v Československu), Ústav italské kultury, Praha

Stavebně-historické průzkumy

• 1934-1935 Karolinum
• Od 1941 Anežský klášter
• 1942-1945 město Turnov
• 1948-1949 město Jindřichův Hradec
• 1953-1954 jádro města Cheb

Zaměření památek

• 1949-1952 Valdštejnský palác
• 1951 zámek Liběchov
• 1952 Litoměřický hrad
• 1952-1953 domy Na Františku, Praha
• 1952 Skalka u Mníšku pod Brdy

Publikace

• Pražské kostely, fotografie Miroslav Chalupníček, Praha : Edice Vladimír Žikeš, 1936
• Sloh a architektura, Praha : SVU Mánes, 1940
• Klášter sázavský, Praha : Vyšehrad, 1940
• Klášter blahoslavené Anežky a dílo jeho obnovy : k benedikci prvého obnoveného kostela v památném klášteře na Františku 7. března 1948, Praha : Jednota pro obnovení kláštera blahoslavené Anežky, 1948
• Vývoj architektury ve starověku, Praha : SPN, 1949 – přednášky
• Vývoj architektury : Středověk. Období feudalismu od rozpadu říše římské do počátků renesance, Praha : SPN, 1952
• Mluva pražské architektury, ilustrace Bohumír Kozák, Praha : Orbis, 1956
• Praha včerejška a zítřka, Praha : SNTL, 1956 - spoluautor

Dále otiskl řadu článků v časopisech: Volné směry, Památky archeologické, Architekt SIA, Stavba, Národní listy, Národní politika, Prager Rundschau, Štencovy sborníky, Umění, Věstník Klubu Za starou Prahu

Je autorem hesel ve slovnících:

• Technický slovník naučný, redakce Václav Kotyška a Vladimír Teyssler, Praha : Borský a Šulc, 1927-1949
• Ottův slovník naučný nové doby, Praha : J. Otto : 1930-1943
• Enciclopedia Italiana di scienze, lettere ed arti, Roma : Istituto Giovanni Treccani, 1929-1938

Kompletní soupis díla je uveden ve sborníku ^[3].