Ondřej Červíček

Ondřej (Andreas) Červíček (14. června 1844 Praha^[1] – 16. února 1928 Bavorov) byl český herec a později principál kočovné divadelní společnosti.

Ondřej Červíček
Ondřej Červíček
Rodné jméno	Ondřej Červíček
Narození	14. června 1844 Praha Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	16. února 1928 (ve věku 83 let) Bavorov Československo Československo
Choť	Josefa Mušková
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis

Ondřej Červíček se narodil 14. června 1844 v Praze. Již v dětských letech hrával se svým otcem divadlo a ve svých pamětech o tom píše: „Na počátku roku 1848 uspořádal otec soukromé divadelní představení hry Vdovec a mně pětiletému hochu byla otcem a p. Tylem svěřena úloha malého Jeníka. A myslím, že jsem v ní vynikl, když pak v krátké době se hrála tato hra se mnou a p. J. K. Tylem ve veřejném divadelním představení u Kajetánů na Malé Straně, kamž jsem byl rodiči odveden. Pamatuji se dobře, jak po hře byl jsem od Tyla po hlavě pohlazen a od rodičů objímán a celován.“

Ondřej Červíček se měl stát původně učitelem, ale láska k divadlu byla silnější. V počátcích své herecké kariéry byl statistou a členem Stavovského divadla, později Prozatímního divadla. V mládí vystupoval v různých kočovných divadelních společnostech. V roce 1883 obdržel vlastní ředitelskou koncesi pro Čechy. Jako herec hrával hlavně role charakterní a šarže. V roce 1867 se oženil s Josefou Muškovou,^[2] dcerou proslulého herce a divadelního ředitele Hynka Muška a neteří Antonína Muška. Ve dvaašedesáti letech předal divadlo svému synovi Václavovi, který se roku 1889 oženil s herečkou Annou Budínskou a přijal její jméno Budínský.

Členem společnosti byl i herec Josef Kemr (v letech 1940–1945) a herec a režisér Karel Lamač.

Po předání divadelního žezla hrál Ondřej Červíček divadlo dál. Ve svých pamětech píše: „No a léta běžela. Otočil jsem se a bylo mi osmdesát. Poslední postava, kterou jsem se s divadlem vlastně loučil, byla role žháře Valenty v Paličově dceři.“ Konec života trávil Ondřej Červíček se svou druhou ženou počátkem dvacátých let v Bavorově u Vodňan. Zemřel ve věku 83 let.

Potomci

Ondřej Červíček měl devět dětí, které se většinou věnovaly divadlu a hudbě. František byl vynikající houslista a Jaroslav byl členem plukovní hudby v Hradci Králové a na konci hudební kariéry v Jindřichově Hradci. Už z tohoto důvodu společnost zařazovala do svého repertoáru hry se zpěvem. Její význam byl především v šíření českého jazyka na venkově. Hermína Červíčková, mladší dcera Václava, se v roce 1920 provdala za herce Rudolfa Böhma, který změnil své jméno na Hrušínský.^[3] Manželům se v Novém Etynku narodil syn Rudolf, později vynikající český herec a člen Národního divadla v Praze.

Rodina je spřízněna také s rodinou hudebního skladatele Václava Vačkáře.

Rodokmen

Odkazy

Reference

1. Archivní katalog. katalog.ahmp.cz [online]. [cit. 2022-10-03]. Dostupné online.
2. DigiArchiv SOA v Třeboni - ver. 22.10.03. digi.ceskearchivy.cz [online]. [cit. 2022-10-03]. Dostupné online.
3. Tajemství rodu, genealogický pořad České televize (recenze), ToSiPiš.cz, 21. 4. 2013
4. VALTROVÁ, Marie. Kronika rodu Hrušínských. Praha: Odeon, 1994. Dostupné online. ISBN 80-207-0485-x. S. 27.
5. Světlana Nálepková: Společné soužití je zázrak, který jen málokdy vyjde. Novinky.cz [online]. Borgis. Dostupné online.
6. Martin Vačkář [online]. Dostupné online.
7. VALTROVÁ, Marie. Kronika rodu Hrušínských. Praha: Odeon, 1994. Dostupné online. ISBN 80-207-0485-x. S. 14.
8. VALTROVÁ, Marie. Kronika rodu Hrušínských. Praha: Odeon, 1994. Dostupné online. ISBN 80-207-0485-x. S. 89.
9. Po čase mě to začalo obtěžovat, vzpomíná na fanynky Rudolf Hrušínský. iDNES.cz [online]. 2019-01-03. Dostupné online.
10. Rudolf Hrušínský: Výchovu synů jsem nechal na své ženě, a udělal jsem dobře. Novinky.cz [online]. Borgis. Dostupné online.
11. VALTROVÁ, Marie. Kronika rodu Hrušínských. Praha: Odeon, 1994. Dostupné online. ISBN 80-207-0485-x. S. 90.
12. KOVAŘÍKOVÁ, Blanka. Lexikon slavných českých dynastií : jedinečné osudy 50 uměleckých rodů. Praha: Brána ISBN 978-80-7243-483-1.

Literatura

• Eva Šormová, Česká činohra 19. a počátku 20. století, 1. díl A–M. Academia Praha 2010
• František Černý, Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci. Praha 1978

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Ondřej Červíček na Wikimedia Commons
• Soupis pražských domovských příslušníků 1830-1910, Červíček Ondřej 1844

Portály: Lidé | Umění