Osmanské Uhersko

Osmanské Uhersko (maďarsky: Török hódoltság, doslova „turecké podrobení“) zahrnovalo části Uherského království, které byly pod nadvládou Osmanské říše od obsazení Budína v roce 1541 až do uzavření Karlovického míru v roce 1699. Toto území bylo začleněno do říše pod názvem Macaristan.^[1] Většinu této doby pokrývalo Osmanské Uhersko jižní Zadunají a téměř celou oblast Velké uherské nížiny.

Osmanské Uhersko Török hódoltság ←  1541–1699  → vlajka
Geografie Provincie a vazalové Osmanské říše roku 1683
Hlavní město	různá
Obyvatelstvo
Národnostní složení	Maďaři, Turci, Chorvati, Srbové, Slováci, Židé
Náboženství	sunnitský islám, reformované, římskokatolické, srbské ortodoxní, judaistické
Státní útvar
Státní zřízení	provincie
Mateřská země	Osmanská říše Osmanská říše
Státní útvary a území
Předcházející Uherské království (1301–1526) Následující Habsburská monarchie

Osmanská říše vládla převážně středním, jižním a částečně i severovýchodním částem Uherska a rozdělila je do provincií (ejáletů neboli pašaliků). Zbytek severního a východního Uherska byl ponechán sedmihradským knížatům, kteří se však na oplátku museli stát osmanskými vazaly. Osmanská říše mimo jiné podporovala i sedmihradského vévodu Jana Zápolského v boji o uherský trůn a díky její pomoci se mu podařilo udržet si velkou část východních Uher.

Osmanské provincie v Uhersku

• Budínský ejálet (1541–1686)
• Temešvárský ejálet (1552–1716)
• Jagerský ejálet (1596–1687)
• Sigetský ejálet (cca 1596–1600)
• Kanižský ejálet (1600–1690)
• Varadínský ejálet (1660–1692)
• Novozámecký ejálet (1663–1685)
• rozsáhlé oblasti Uher, později známé i jako Turecké Chorvatsko, se staly součástí Rumélijského ejáletu a později z něho vyčleněného Bosenského ejáletu (1580–1867)

Uherští vazalové Osmanské říše

• Sedmihradské knížectví Sedmihradské knížectví
• Východní Uhersko Východní Uhersko
• Hornouherské knížectví Hornouherské knížectví (z pohledu Osmanské říše jako „Středouherské království“)
• Oszmán Magyarország