Otakar Husák

československý legionář, ministr národní obrany a generál From Wikipedia, the free encyclopedia

Otakar Husák
Remove ads

Otakar Husák (23. dubna 1885 Nymburk[2]12. června 1964 Praha) byl československý generál, legionář a ministr obrany v letech 19201921.

Stručná fakta Ing., 3. ministr národní obrany Československa ...
Thumb
Otakar Husák na ruské frontě jako jeden z prvních českých dobrovolníků - důstojníků[1]
Remove ads

Život

Vystudoval reálné gymnázium v Karlíně. Po maturitě pokračoval v letech 19041909 ve studiu chemie na ČVUT. Studium zakončil ziskem titulu inženýr. Po studiu odešel do Ruska, kde se stal v roce 1914 ředitelem soukromé chemické továrny ve Varšavě. Po vypuknutí první světové války vstoupil do České družiny, kde se stal velitelem čety. Od ledna 1916 velel rotě Československého střeleckého pluku a od jara 1917 praporu 1. střeleckého pluku. Před bitvou u Zborova byl těžce raněn. Po vyléčení byl velitelem prvního lodního transportu legionářů severní cestou z Archangelska (odjezd 15. října 1917) [3] do Francie, kde se jako velitel praporu zúčastnil bitvy u Terronu. V prosinci 1918 se spolu s T. G. Masarykem vrátil do vlasti, kde působil jako přednosta vojenské kanceláře prezidenta republiky.[4][5]

Dne 15. září 1920 byl jmenován jako nestraník ministrem národní obrany v tzv. první vládě Jana Černého.[6] Po demisi vlády 26. září 1921 odešel na vlastní žádost do zálohy. Když stát ve 20. letech založil továrnu na výbušniny Explosia v Semtíně, stal se Husák jejím prvním ředitelem.[7]

Brzy po okupaci Československa v březnu 1939 byl Otakar Husák zatčen a až do roku 1945 vězněn v koncentračních táborech Dachau a Buchenwald. Po skončení druhé světové války byl v červnu 1945 jmenován ředitelem Synthesie Semtín. V této pozici působil až do března 1948, kdy byl penzionován. V roce 1949 byl znovu zatčen komunistickým režimem, a přestože se vyhnul zapojení do protikomunistického odboje, jež bylo cílenou provokací ze strany Vojenského obranného zpravodajství, strávil téměř pět měsíců ve vězení v Ruzyni a na Pankráci. Žádnou protistátní činnost mu neprokázali, a tak byl propuštěn. Po propuštění z vězení musel i přes vysoký věk pracovat, aby získal nárok na důchod. Do důchodu tak odešel teprve v 75 letech v roce 1960. Zemřel v Praze 12. června 1964. V roce 1968 byl rehabilitován. Teprve po roce 1989 ale mohl být in memoriam vyznamenán Řádem Milana Rastislava Štefánika II. třídy (1992). Město Nymburk mu v roce 1998 udělilo čestné občanství.[8][nedostupný zdroj]

Otakar Husák se v roce 1919 oženil s Boženou Pickovou (1893–1945) a usadili se na Janáčkově nábřeží čp. 85/5, tehdejším stále ještě Ferdinandově nábřeží čp. 85/31.[9] Na této adrese oficiálně bydleli až do roku 1932, kdy se přestěhovali do ulice U Havlíčkových sadů čp. 422/1, kde bydlel až do konce svého života. V roce 1945 Husákova manželka Božena zemřela. V roce 1947 se oženil s Libuší Baťovou (1921–1989).

Remove ads

Vyznamenání

Válečný kříž Válečný kříž (Francie)
Československý válečný kříž 1914–1918 Československý válečný kříž 1914–1918
Československá revoluční medaile Československá revoluční medaile
Medaile vítězství Československá medaile Vítězství
Řád Milana Rastislava Štefánika – II. třídy Řád Milana Rastislava Štefánika , II. třídy
Řád čestné legie, III. třídy – komandér Řád čestné legie, III. třídy – komandér
Řád čestné legie, IV. třídy – důstojník Řád čestné legie, IV. třídy – důstojník
Řád čestné legie, V. třídy – kavalír Řád čestné legie, V. třídy – kavalír

Reference

Literatura

Externí odkazy

Loading related searches...

Wikiwand - on

Seamless Wikipedia browsing. On steroids.

Remove ads