Otakar Sviták

Generál technické zbrojní služby letectva in memoriam Otakar Sviták (3. března 1894 Kopřivnice^[1] – 26. srpna 1942 Berlín, věznice Plőtzensee) byl československý důstojník, legionář a odbojář, syn konstruktéra Leopolda Svitáka.

Otakar Sviták
Narození	3. března 1894 Kopřivnice Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	26. srpna 1942 (ve věku 48 let) Berlín-věznice Plőtzensee Německá říše Německá říše
Místo pohřbení	hřbitov Hukvaldy
Rodiče	Leopold Sviták
Příbuzní	Ivan Sviták (synovec)
Civilní činnost	strojník
Vojenská kariéra
Hodnost	generál tech. zbr. sl. let. i. m.
Doba služby	1914 - 1940
Sloužil	Rakousko-uherská armáda (1915) Československé legie (1917-1920) Československá armáda (1920-1939)
Složka	pěchota (1914 - 1920) letectvo (1920 - 1939)
Velel	Hlavní letecký sklad, Olomouc (1924-1927; 1927-1929) 3. oddělení /letecko-hospodářské/ III. odboru MNO (1929-1936) 4. oddělení /letecko-hospodářské/ III. odboru MNO (1936-1938)
Války	První světová válka, Ruská občanská válka, Druhá světová válka
Bitvy	Bitva o Kyjev, Bitva o Bachmač
Vyznamenání	Československý válečný kříž 1939 (1946 in memoriam)

Příbuzenstvo

otec	Leopold Sviták
matka	Jenovéfa Svitáková
synovec	Ivan Sviták
manželka	Jarmila Svitáková
syn	Otakar Sviták
dcera	Jarmila Svitáková

Životopis

Před druhou světovou válkou

Otakar Sviták absolvoval vyšší průmyslovou školu v Brně, kde odmaturoval na výbornou. V roce 1915 byl odveden, později byl zajat a v roce 1917 se stal československým legionářem v Rusku. Přes Vladivostok a Kanadu se dostal Otakar Sviták v roce 1920 do své rodné vlasti. V armádě již zůstal – stal se velitelem Hlavních leteckých skladů v Olomouci. V roce 1936 dosáhl hodnosti plukovníka letectva (akademický malíř Sládek ve své vzpomínkové knížce o Hukvaldech vzpomíná, jak Otakar přelétával nad Hukvaldy a na pozdrav mával křídly letounu). A v roce 1929 se stal předsedou odborů MNO.

Druhá světová válka

Po rozpuštění armády v roce 1939 se zapojil do ilegální činnosti (působil ve vedení Obrany národa) a byl zatčen 27. července 1940 v Jindřišské ulici v Praze, vězněn v Drážďanech, na Pankráci a v Berlíně a dne 18. března 1942 byl odsouzen k trestu smrti za vlastizradu. Sťat byl 26. srpna téhož roku.

Po druhé světové válce

V roce 1946 byl povýšen in memoriam na generála, jeho vdova převzala Československý válečný kříž a Jednota československé obce legionářské na Královských Vinohradech přijala jeho jméno.

Kariéra

1914	100. pěší pluk	C. a k. polní armáda	kadet
1915	56. pěší pluk	C. a k. polní armáda	kadet
1917	9. střelecký pluk	Československé legie v Rusku	poručík
1920	letectvo	Československá armáda	kapitán letectva
1937	technická zbrojní a hospodářská služba letectva československé armády	Československá armáda	plukovník
1939	velení	Ilegální Obrana národa	---
1946		in memoriam	generál

Vyznamenání

• Řád sokola, s meči, 1919 dekret č. 1095
• Medaile za vojenské zranění^[2], 1921 (Francie)
• Československý válečný kříž 1914–1918 , 1921
• Československá medaile Vítězství, 1921
• Československá revoluční medaile, 1921 diplom č. 39748
• Československý válečný kříž 1939, 1946 in memoriam