Pátek (Peruc)

Pátek je vesnice, část městyse Peruc v okrese Louny. Nachází se asi pět kilometrů severozápadně od Peruce. Prochází tudy železniční trať Lovosice–Postoloprty. Pátek leží v katastrálním území Pátek u Loun o rozloze 5,46 km².^[3]

Pátek
Ulice, vedoucí od nádraží k zámku
Lokalita
Charakter	vesnice
Obec	Peruc
Okres	Louny
Kraj	Ústecký kraj
Historická země	Čechy
Stát	Česko Česko
Zeměpisné souřadnice	50°22′45″ s. š., 13°56′14″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel	196 (2021)[1]
Katastrální území	Pátek u Loun (5,46 km²)
PSČ	439 08
Počet domů	121 (2021)[2]
Pátek
Další údaje
Kód části obce	118273
Kód k. ú.	718271
Geodata (OSM)	OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům. Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

Tato část článku potřebuje úpravy.

---

Královská kanonie premonstrátů na Strahově

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1196^[4] a nachází se v listině českého knížete a pražského biskupa Jindřicha Břetislava, v níž kníže potvrzuje dar klášteru v Mašťově od šlechtice Milhosta. Založení mašťovského kláštera se však nezdařilo a tak Pátek připadl jinému, již existujícímu klášteru premonstrátů v Praze na Strahově.

Karel Liebscher  (1851–1906): Pátek nad Ohří

Strahovská kanonie premonstrátů měla Pátek v držení až do husitských válek a po tu dobu se stal Pátek centrem panství do něhož postupně patřily okolní vesnice Kystra, Radonice nad Ohří, Stradonice, Volenice.

Mnoho o tom, jaké byly před husitskými válkami poměry v Pátku vypovídá urbář z roku 1410. Ten, sestává z listin psaných v poslední čtvrtině 14. století a vymezuje povinnosti a práva podaných. Podle jedné z listin žilo tehdy ve vesnici 26 hospodářů s rodinami. Povinností každého z hospodářů bylo každoročně vrchnosti odvést 72 grošů, šest kuřat, 60 vajec, fůru sena a postavit šest ženců. Čtyři na žatvu ozimů a dva na jarní žatvu. Kromě toho musel každý z hospodářů platit 20 grošů královské berně, 33 grošů generální berně a z každého lánu půl groše. Urbář povoloval poddaným volnou dispozici s movitým a nemovitým majetkem, pozemky však nesměli prodat žádnému šlechtici. Kromě povinností hospodářů stanovil urbář podmínky páteckému krčmáři, který nesměl trpět hazardní hry a nalívat pod míru a musel mít vždy dostatek masa.^[5]

Jakoubek z Vřesovic

S příchodem husitských válek přišla kanonie premonstrátů na Strahově o pátecké panství. Jeho vlastníkem se stal významný husitský hejtman Jakoubek z Vřesovic. Jeho jméno se poprvé v souvislosti s Pátkem objevuje po roce 1421. Král Zikmund Lucemburský však krátce poté pátecké panství věnoval Janovi z Vartenberka za jeho pomoc při boji proti husitům. Jakoubek z Vřesovic se však Pátku nevzdal a Vartenberkovi jej nevydal. Naopak v roce 1436 si při Zikmundově návštěvě Žatce od krále vyžádal příslib ponechání páteckého panství v jeho majetku. Jelikož se však jednalo jen o ústní slib, nepodložený písemně, byl Jakoubek z Vřesovic nucen vzdát se Pátku při revizi majetkových poměrů v roce 1454 a předat jej Vilémovi z Konic.^[4]

Páni z Klinštejna

Od roku 1474, po necelých sto let, byla historie Pátku spojena s třemi generacemi příslušníků severočeské šlechtické rodiny Klinštejnů. Jednalo se o Jindřicha staršího z Klinštejna a na Toužetíně, jeho syna Jana a vnuky Jindřicha a Jana. Posledně jmenovaný nechal roku 1523, se svolením krále Ludvíka Jagellonského, páteckou tvrz opravit.^[4]

Páni z Lobkovic

Barokní zámek, původně renesanční letohrádek

Magdaléna, dcera Jana Klinštejna přinesla věnem pátecké panství svému muži Janovi z Lobkovic.^[4] Ten v letech 1544 až 1557 přestavěl dosavadní tvrz do podoby renesančního zámku. V roce 1567 nechal přestavět mlýn stojící pod zámkem. I ten dostal renesanční podobu se zdobnými atikovými štíty, zdobenými figurálními, rostlinnými a ornamentálními sgrafity. Nepatrná část této výzdoby je doposud dochována na jihozápadním průčelí.

Významným se pro pátecký zámek stal duben roku 1586. Ve dnech 14. a 15. zde Jan z Lobkovic hostil Viléma z Rožmberka, nejmocnějšího velmože Čech, a Jaroslava ze Smiřic, presidenta české komory.

Po smrti Jana, v roce 1570, získal Pátek a okolní vsi Kryštof mladší z Lobkovic. Na jeho popud byl 15. června 1587 sepsán popis panství: zámek Lusthaus, při témž zámku dvůr s ovčínem, louka, mlýn s pěti moučnými koly, mlýn koreční s dvěma koly s pilou, řeka Ohře, potůček z Débře, loužek, les proti Volenice Volenicům, dvůr Débeř, mlýn s jedním kolem, štěpnice.

Kryštof mladší z Lobkovic zemřel v roce 1609 a pátecké panství zdědil jeho syn Jan Kryštof. Nevlastnil jej však dlouho. Zemřel bezdětný v roce 1614 a jeho majetek v Pátku zdědili a následně prodali Alžběta z Lobkovic, Jan Libštejnský z Kolovrat a Vilém mladší z Lobkovic. Kupujícím byl Štěpán Jiří ze Šternberka na Postoloprtech.

Páni ze Šternberka

Štěpán Jiří ze Šternberka na Postoloprtech vlastnil pátecké panství až do své smrti v roce 1625, kdy je zdědil syn Adam. Po jeho smrti, na základě závěti, připadlo pátecké dědictví v roce 1633 nezletilému synovi Janu Štěpánovi ze Šternberka. Po jeho smrti v roce 1657 jej zdědila manželka Anna Františka a svým dalším sňatkem jej přenesla na druhého manžela Hložka ze Žampachu. Pro dluhy páteckého panství hrozilo Hložkovi ze Žampachu, že o Pátek přijde. Ten jej však u dlužníků vyplatil a ve své závěti odkázal manželce Anně Františce. Anna Pátek, krátce po manželově smrti, v roce 1679, prodala hraběnce Lidmile Benigně Šternberkové. Po její smrti byl Pátek prodán jejím synem hrabětem Václavem Vojtěchem ze Šternberka Gundakarovi z Ditrichsteina.

Ditrichštejnové

Gundakar z Ditrichsteina koupil pátecké panství v roce 1676 spolu s nedalekým, rozsáhlejším panstvím libochovickým, ke kterému pátecké po koupi připojil. Gundakarovým záměrem bylo přebudovat libochovický zámek na reprezentační venkovské sídlo a přestavby se měl dočkat i zámek na Pátku. Gundakarovi záměry však zastavila smrt v roce 1690. Ve stavební činnosti, mimo jiné stavbě páteckého zámku, pokračoval Gundakarův dědic kníže Ferdinand z Ditrichsteina. Po přestavbě libochovického zámku se na Ferdinandovu objednávku ujal přestavby zámku na Pátku stavitel, původem z Itálie, Antonio della Porta. Stavbu zahájil v roce 1693 a předchozímu lobkovickému zámku vtiskl svou přestavbou raně barokní podobu.

Obyvatelstvo

Vývoj počtu obyvatel a domů mezi lety 1869 a 2011^{[6] [7][8]}

	1869	1880	1890	1900	1910	1921	1930	1950	1961	1970	1980	1991	2001	2011	2021
Obyvatelé	508	508	477	487	525	495	531	389	367	345	307	231	243	190	196
Domy	86	89	92	92	102	106	130	127	321	106	95	113	124	117	121
Počet domů z roku 1961 zahrnuje také domy místních částí Radonice nad Ohří a Stradonice.

Vývoj osídlení

Podle listiny z roku 1374, obsažené v urbáři Strahovského kláštera z roku 1410, bylo ten rok v Pátku dvacet šest usedlých hospodářů. K tomu panský dvůr, mlýn a krčma.^[9] V roce 1654 je v obci uváděno dvacet tři sídelních jednotek (7 sedláků, 16 chalupníků) z nich však bylo jedenáct pustých. I v dalších historii vesnice se zprvu počet usedlostí pohyboval kolem dvaceti (21 v roce 1713, 18 v roce 1785, 20 v roce 1841) až s příchodem devatenáctého století se počet zvyšovat. V roce 1862 v Pátku žilo 524 obyvatel v 74 domech. V roce 1910 to bylo 525 obyvatel v 102 domech a vrcholu dosáhl počet obyvatel Pátku nad Ohří v roce 1930, kdy ve 130 domech žilo 531 obyvatel.^[10]

Vodní mlýn pod zámkem na pravém břehu Ohře

Obecní správa

Při sčítání lidu v letech 1869–1980 Pátek byl samostatnou obcí v okrese Louny. Od 1. ledna 1981 je částí městyse Peruc v okrese Louny.^[11]

Pamětihodnosti

Podrobnější informace naleznete v článku Seznam kulturních památek v Peruci#Pátek.

• Zámek^[12]
• Tvrz čp. 35^[13]
• Vodní mlýn čp. 53^[14]
• Sloup se sochou svatého Jana Nepomuckého^[15] z roku 1714 (letopočet uveden ve spodní části sloupu) Sloup se sochou světce je postaven na hranolovitém podstavci a ohrazen kovovým zábradlím nalézajícím se střední části obce. Na vrcholu sloupu je osazena kopie sochy pořízená v devadesátých letech dvacátého století. Původní socha je uložena v historické expozici v přízemí místního zámku.
• Škola čp. 25 postavena v roce 1904 stavitelem Juliem Löblem z Peruce

Pomník obětem světových válek

Pomníky, pamětní desky

• Pomník obětí první a druhé světové války autorem pomníku byl sochař Karel Zentner z Libochovic. Pomník byl slavnostně odhalen roku 1928 a uvádí 12 jmen mužů z Pátku zemřelých v letech 1914 až 1918. Po druhé světové válce byl rozšířen o část se jmény pěti obětí války z let 1938 až 1945.^[16]
• Pomník obětem druhé světové války postaven na místě, kde 7. května 1945 byli zastřeleni Ing. Vratislav Voral a Karel Strejc.^[17]
• Pamětní deska Benedikta Roezla dům čp. 18
• Pamětní deska dr. Emila Holuba dům čp. 68

Osobnosti

• Bedřich Schnirch (1791–1868), inženýr, projektant, inspektor c. a k. státní dráhy^[18]
• Benedikt Roezl (1824–1885), zahradník, cestovatel v Americe
• Emil Holub (1847–1902), český lékař, cestovatel, kartograf a etnograf v Africe
• Václav Březina (1862–1906), malíř^[19]
• Otakar Březina (1865–1942), pedagog, entomolog

Galerie

• 
  Kříž na rozcestí u nádraží
• 
  Místní pohostinství
• 
  Železniční zastávka Pátek na trati Lovosice – Postoloprty
• 
  Autobusová zastávka Peruc, Pátek
• 
  Prostor před zámkem, v pozadí bývalá škola
• 
  Upravený objekt bývalé tvrze