Předseda vlády

Na tento článek je přesměrováno heslo Premiér. O dalších významech pojednává článek Premiér (rozcestník).

Předseda vlády (nebo také ministerský předseda, premiér či první ministr) je v parlamentním systému hlavou nejvyššího exekutivního orgánu ve státě. Podléhá pouze vládě. V Německu a Rakousku nese úřad jméno kancléř, v Irsku pak taoiseach.

Konference předsedů vlád Commonwealthu v roce 1944, Londýn, Spojené království. (Zleva doprava): W.L. Mackenzie King (Kanada), Generál Jan Smuts (Jihoafrická unie), Winston Churchill (Spojené království), Peter Fraser (Nový Zéland), John Curtin (Austrálie)

Funkce zástupce předsedy vlády je označována jako místopředseda vlády (náměstek předsedy vlády nebo vicepremiér).

Postavení předsedy vlády

V parlamentních systémech, kde převažuje moc vlády nad parlamentem, se hovoří o tzv. premiérském parlamentarismu. Ten lze dále rozdělit na silný britský typ a slabý německý typ, který se někdy nazývá také jako kancléřský typ parlamentarismu. V premiérském parlamentarismu hraje předseda vlády hlavní roli a ovlivňuje systém tím, že dominuje vládě a vláda následně parlamentu. V opačném případě, kdy má rozhodující pravomoci parlament a jednotliví poslanci a nikoli vláda, se hovoří o tzv. parlamentarismu s převahou zákonodárného sboru. Pokud mají hlavní slovo politické strany hovoří se o parlamentarismu kontrolovaném politickými stranami.^[1]

Parlamentní režim lze také klasifikovat podle vazeb mezi premiérem a zbytkem vlády. Politolog Giovanni Sartori tak definuje předsedu vlády jako:^[2]

• prvního nad nerovnými – premiér je nejdůležitějším představitelem výkonné moci, vůdcem strany a téměř není možnost jej sesadit parlamentním hlasováním, protože dostatečná většina poslanců je jeho stranickými podřízenými, navíc jmenuje a odvolává ministry na základě vlastní vůle;
• prvního mezi nerovnými – premiér nemusí být výlučně šéfem strany, přesto je parlamentem stěží sesaditelný, může provádět změny členů vlády a sám zůstávat v úřadu;
• prvního mezi rovnými – premiérova existence je spojena s jeho ministry, pokud rezignují oni, tak končí i on, má nad nimi malou moc a přijímá složení vlády, které je mu vnuceno.

Práci ministrů řídí předseda vlády. Předseda může ministra odvolat buď sám, nebo jeho odvolání navrhnout hlavě státu. Hlava státu v některých systémech musí takové žádosti vyhovět, v jiných nemusí. V takových případech pak předseda vlády obvykle sám rezignuje.

V systémech s čistou dělbou moci, jako je prezidentský systém tradiční pozice předsedy vlády neexistuje a hlavou exekutivy je hlava státu, například v USA.^{[pozn. 1]} Hybridními modely jsou poloprezidentské systémy, kde prezident není jen formální hlavou státu, ale má silné ústavní pravomoci, o něž se dělí s premiérem, např. ve Francii, Rusku či do roku 1997 v Polsku. Pokud vládne ve Francii prezident z jedné strany politického spektra (např. pravicový) a premiér z druhé (levicový) hovoří se o kohabitaci.

Předseda vlády může být zároveň předsedou rad či úřadů, ve kterém je jeho předsednictví spíše formální z titulu jeho funkce. Ve Spojeném království dlouhodobě tradičně předseda vlády zastává také pozici Prvního lorda státní pokladny, ministra pro veřejnou službu, je ministrem odpovědným za národní bezpečnost a od roku 2019 také ministrem pro Unii.^{[3][4][pozn. 2]} V České republice byl v letech 2009–2014 a 2017–2021 předseda vlády zároveň předsedou Rady pro vědu výzkum a inovace.