Půdorys

V architektuře je půdorys plán, který ukazuje pomyslný řez budovou ve výšce jeden metr nad podlahou. Z půdorysu je potom možno vyčíst konstrukční řešení podlaží, materiál a tloušťky stěn, rozmístění místností, otvory ve zdivu (okna, dveře, …), vztahy mezi jednotlivými konstrukčními prvky. V půdoryse se povětšinou označují údaje nezbytné pro provedení díla, jako jsou délkové kóty, výměry a popisky jednotlivých místností, nebo zpevněných ploch a v neposlední řadě informace o jednotlivých prvcích.

Půdorys katedrály v Amiens

Půdorysů je pro provedení díla nezbytných několik – pro jednotlivá podlaží a konstrukční celky tak, aby bylo možno jednoduše a rychle přečíst požadovanou informaci.

Termín půdorys bývá obecně používán i pro jiné způsoby prezentace, které znázorňují umístění a základní vztahy jednotlivých objektů. Ve strojírenství se výraz půdorys užívá na technických výkresech pro zobrazení shora v pravoúhlém promítání (nikoliv pro řez).^[1]

Typ staveb dle půdorysu

Půdorys neboli také dispozice je jedno z kritérií, podle kterých se typologicky kategorizují stavby v dějinách architektury. Příkladem může být rozdělení křesťanských sakrálních staveb (kostelů a kaplí) podle hlavní charakteristiky půdorysu na:

• centrální (centrály), stavby s půdorysem symetrickým podle středu
  • kruhové stavby – rotundy, rondely
  • jiný středově souměrný půdorys – např. řecký kříž, osmiboký půdorys
• longitudinální, symetrické podle podélné osy
  • například baziliky, katedrály i běžné typy podélných kostelů

U domu a dalších budov se pak rozlišuje dispozice podle počtu traktů, prostor vymezené nosnými prvky (zdmi), které je možné dále dělit příčkami na jednotlivé místnosti.