Paštunové

Paštuni nebo Paštunové (jinak též Pachtuni, nebo Patháni, paštunsky پښتانه‎) je etnikum žijící hlavně ve východním a jižním Afghánistánu a v Pákistánu (především v Chajbar Paštúnchwá). Tyto oblasti se rozkládají na historickém území Paštunistánu.

Tento článek není dostatečně ozdrojován, a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.

Paštuni
1. řádek: Ibráhim Lódí Šér Šáh Abdur Rahmán 2. řádek: Chušhál Chán Mirwais Ahmad Šáh 3. řádek: Akbar Chán Ajúb Chán Abdur Rahmán 4. řádek: Amanulláh Bacha Chán Záhir Šáh 5. řádek: Mómand Chalílzád Hámid Karzaj
Populace
asi 49 milionů
Pákistán Pákistán	31 milionů
Afghánistán Afghánistán	14 milionů
Spojené arabské emiráty Spojené arabské emiráty	330 000
Spojené státy americké Spojené státy americké	140 000
Írán Írán	110 000
Spojené království Spojené království	100 000
Jazyk(y)
paštunština (také perština a urdština)
Náboženství
Sunnitský islám, malá skupina ší'tských Isná ašaríja

Paštunské děti v Chóstu

Početně nejzastoupenější jsou v Pákistánu (asi 31 milionů)^[1] a Afghánistánu (asi 14 milionů)^[2]; početná populace žije v Spojených arabských emirátech (asi 330 000)^[3], USA (asi 140 000), Íránu (asi 110 000)^[4] a Spojeném království (asi 100 000)^[5]. Po celém světě žije přibližně 49 milionů Paštunů.^[1]

Původ

Svůj původ odvozují Paštunové od Šaků a Bílých Hunů (Heftalitů), smíšených s Íránci, Indy a Turky (Turkity). Pocházejí patrně z oblasti Sulajmanských hor mezi Afghánistánem a Pákistánem, odkud se v 10.–11. století rozšířili na celé své nynější území.

V roce 1767 Ahmadšáh z kmenového svazu Durráníů vytvořil konfederaci paštunských kmenů a afghánský stát. V 19. a 20. století vedli Paštuni úspěšné války proti britské koloniální expanzi (1838–1842, 1878–1881, 1919). V Pákistánu má Severozápadní provincie osídlená převážně Paštuny od r. 1973 značnou autonomii.

Způsob života

Jednotkami organizace společnosti jsou kmenové svazy, kmeny, rody a rozšířené rodiny. Základními funkčními společenskými jednotkami jsou patrilineární rodiny a rody. Záležitosti rodu a kmene řeší rada dospělých mužů, velký vliv mají duchovní a kmenová aristokracie. Ve městech a nížinách se rodová a kmenová organizace začala rozpadat již v 18.–19. století (vznik feudálních vztahů) v horských oblastech je tento proces v počátcích. Paštúnové se dělí na základě dialektů a některých kulturních rysů na dvě kulturní skupiny:

• Západní (tzv. horní) čili Barpaštun, kteří tvoří dva velké kmenové svazy. Prvním z nich jsou Durráníové (do 17. stol. se jmenovali Abdálové) v jižním a jihovýchodním Afghánistánu, patří k nim Barakzajové, Chugjánové, Mamadzajové, Pópalzajové, Sadózajové a jiné kmeny. Druhým z těchto kmenových svazů na západě jsou Ghilzajové mezi městy Ghazní a Kandahár, v severním Afghánistánu a v podhůří Sulajmánských hor; patří k nim několik desítek kmenů, např. Chatakové, Kákarové, Lódíové, Sahákové, Wardakové aj.
• Východní (čili dolní) Paštuni (Pachtuni), čili Larpachtun, žijí převážně v Pákistánu; patří k nim kmenový svaz Chajbarů (Áfarídové, Órakzajové, Šínwárové aj.), a kmenový svaz Guriachél (např. Mónandové či Mohmandové), dále Júsufzajové, na pomezí Afghánistánu a Pákistánu Wazírové (vynikají jako výrobci střelných zbraní), Pówindové aj.

Jejich základním způsobem obživy je chov dobytka (hlavně ovce a kozy), asi tři miliony afghánských Paštunů jsou kočovní nebo polokočovní pastevci. Část jsou usedlí zemědělci (pšenice, ječmen, proso, bavlna) a řemeslníci (tkalcovství, hrnčířství, zpracování železa, kůží aj.), ve městech hrají významnou roli v armádě a státní správě. Sílí migrace z hor za prací do nížin.

Jazyk a náboženství

Jazykově patří k východní skupině íránské větve indoevropské rodiny. Tento jazyk má dvě (podle některých autorů tři) skupiny dialektů: západní (paštó) v Afghánistánu a východní (pachtó) ve východním Afghánistánu a Pákistánu. V Afghánistánu je od roku 1936 úředním jazykem spolu s dárí (afghánskou perštinou). Paštuni užívají modifikované arabské písmo, jehož nejstarší literární památky pocházejí ze 14. století.

Paštuni jsou muslimové sunnitského směru, jejich islamizace proběhla v průběhu 8.–10. století.