Petr Horálek
český fotograf From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
Petr Horálek (* 21. července 1986 Pardubice) je český fotograf, kreslíř, spisovatel, cestovatel, astronom, český delegát Mezinárodní Asociace pro Temné nebe (IDA[1]) a první český Fotovyslanec Evropské jižní observatoře a NOIRLab. Jeho snímky byly několikrát vybrány jako prestižní Astronomický snímek dne NASA, Snímek týdne ESO[2] nebo Česká astrofotografie měsíce.[3] Je po něm pojmenována planetka 6822 Horálek.
Remove ads
Fotografie
Od roku 2011 se Petr Horálek věnuje astrofotografii. Jeho specializací je krajinářská astrofotografie[4], prostřednictvím které zachycuje vzácné astronomické úkazy nebo noční oblohu v kompozici s okolní krajinou. Aby docílil skutečně kvalitního obrazu, nevyužívá pouze matematických metod zpracování digitálního obrazu (zejména k odstranění šumu), ale cestuje do odlehlých míst daleko od civilizace za tmavou oblohou. Snaží se tak poukázat na celosvětovou problematiku světelného znečištění.
Úspěchy a ocenění
V roce 2007 byl poprvé oceněn za svůj snímek v České astrofotografii měsíce.[5] V létě 2014 pak vybrala NASA jeho snímek z Nového Zélandu jako Astronomický snímek dne 29. července s podtitulem Portál do vesmíru na Novém Zélandu.[6] K roku 2023 získal toto prestižní ocenění již 40×,[7][8] čímž se stal nejoceňovanějším Čechem tohoto typu vůbec. Nejvíce jeho snímků pochází z okolí Sečské přehrady. V lednu 2015 se Horálek stal prvním českým fotovyslancem[9] Evropské jižní observatoře, která již několikrát publikovala jeho snímky[10] jako Snímek týdne ESO.[11] V roce 2022 se stal rovněž fotovyslancem vědecké organizace NOIRLab[12]. Za jeho celosvětové úspěchy na poli astrofotografie byla po Petru Horálkovi v říjnu 2015 pojmenována[13] planetka 6822 Horálek,[14] kterou objevila astronomka Zdeňka Vávrová v roce 1986 na Kleti.
Remove ads
Umění
Vyjma fotografii se Petr Horálek věnuje také kresbě, zejména portrétů dívek ale také architektury či emočních kreseb[15].
Cestování
Petr Horálek se věnuje astroturistice. Cestuje po světě za vzácnými nebeskými úkazy anebo noční oblohou. Nejčastěji cestuje za úplnými zatměními Slunce v rámci expedic SAROS, za tímto účelem navštívil Maďarsko (1999), Turecko (2006), Rusko (2008), Čínu a Tibet (2009), Cookovy ostrovy (2010), Austrálii (2012), Ugandu (2013), Faerské ostrovy (2015), Indonésii (2016), USA (2017) nebo Chile (2019 a 2020). Za tmavou oblohou vycestoval do jižního Tichomoří, jižní Afriky, Chile, na Kapverdské ostrovy nebo do Argentiny, kde byl v roce 2017 okraden[16]. V roce 2014 odcestoval na půl roku na Nový Zéland, kde si přivydělával na sadech s ovocem, aby za našetřené peníze mohl znovu navštívit Cookovy ostrovy. Na populárním ostrově Aitutaki pořídil pravděpodobně historicky úplně první snímek noční oblohy a celý příběh popsal v knize Dobytí jižního hvězdnatého ráje[17].
Spisovatelská činnost
Petr Horálek je autorem čtyř knih: populárně naučné knihy Tajemná zatmění[18] (zevrubný průvodce po zatměních Slunce a Měsíce) z roku 2015 a cestopisu Dobytí jižního hvězdnatého ráje z roku 2016[19]. V roce 2017 připravil ve spolupráci s hudebníkem Milošem Ráblem audiovizuální knihu Nebeské symfonie[20]. V roce 2018 vyšla nová revidovaná verze jeho první knihy Tajemná zatmění s přemluvou Jiřího Grygara a novými snímky profesora Miloslava Druckmüllera. V roce 2024 byla vydána jeho kniha Příběhy vesmírného nomáda[21], kterou publikovala Slovenská ústredná hvezdáreň Hurbanovo.
Remove ads
Astronomie
Astronomii se Petr Horálek věnuje již od dětství díky své babičce[23]. Věnoval se jí nejdříve mimoškolně jako koníčku[24], později aktivně jako člen Astronomické společnosti Pardubice, Astronomické společnosti Hradec Králové, Společnosti pro meziplanetární hmotu České astronomické společnosti, šéfredaktor serveru Astro.cz mezi lety 2009-2017 a po studiích astrofyziky na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně (mezi lety 2007-2011) i profesně. V letech 2010-2012 působil na Astronomickém ústavu AV ČR jako pozorovatel bolidů, v roce 2013 pak jako odborný pracovník na Hvězdárně v Úpici.
Popularizace astronomie
Popularizaci astronomie se Petr Horálek začal věnovat na Hvězdárně b. A. Krause v Pardubicích v roce 2001 pod vedením Václava Knolla. Připravoval přednášky pro veřejnost, byl předsedou Astronomické společnosti Pardubice a vypomáhal s programem hvězdárny přípravou nejrůznějších výstav, audiovizuálních pořadů nebo pozorovacích akcí vzácných nebeských úkazů pro širokou veřejnost. Při studiích astrofyziky na Masarykově univerzitě v Brně působil jako demonstrátor na Hvězdárně a planetáriu Brno. Na Hvězdárně v Úpici se věnoval přípravě nejrůznějších akcí pro širokou veřejnost. Po návratu z Nového Zélandu v roce 2014 se věnuje zejména přednáškové činnosti pro širokou veřejnost i školní kolektivy[25].
Od roku 2004 napsal přes 340 populárně-astronomických článků[26] pro server Astro.cz, působil také jako redaktor Expresních astronomických informací a autor Českého rozhlasu Leonardo. Ve spolupráci s Českou astronomickou společností připraval tiskové zprávy[27] a prohlášení[28] o významných úkazech na obloze. V roce 2019 se stal novinářem na volné noze a dále informuje o významných úkazech na svém novinářském blogu. Od roku 2020 pracuje na Fyzikálním ústavu v Opavě a také pravidelně přispívá do časopisu Tajemství vesmíru a spravuje facebookový portál Minutky z vesmíru. Vystoupil v několika televizních relacích a dokumentárních filmech[29].
Jako scenárista se podílel na dvou dokumentárních filmech o zatmění Slunce: Podmanivá koróna (2022) a Zázrak ve stínu Měsíce (2024). Druhý zmíněný film režíroval.[30]
Vědecká činnost
Mezi lety 2010-2012 byl Petr Horálek zaměstnancem Astronomického ústavu AV ČR v Oddělení meziplanetární hmoty.[31] Jako pozorovatel se věnoval zaznamenávání bolidů na ondřejovské stanici Evropské bolidové sítě pod vedením Pavla Spurného a Jiřího Borovičky. V roce 2013 se účastnil expedice do Ugandy za úplným zatměním Slunce. Pořízená data byla využita k matematickému zpracování prof. Miloslavem Druckmüllerem z Vysokého učení technického v Brně[32]. Podobných výsledků pak bylo docíleno[33] během expedice do Wyomingu, USA, v roce 2017 v rámci mezinárodní vědecké expedice Solar Wind Sherpas.[34] V roce 2019 spolu s dalšími fotografy zachytil dopad asteroidu na Měsíc během úplného zatmění Měsíce 21. ledna[35]. Výsledný snímek[36] napomohl k určení vlastností asteroidu i vzniklého kráteru na Měsíci[37].
Remove ads
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads