PIŽMO

PIŽMO (zkratka z PIlíř Železničních MOstů) je systém ocelové ženijní příhradové rozebíratelné konstrukce, pomocí které lze tvořit různé svislé podpěrné konstrukce.^[1] Konstrukce byla původně navržená jako pilíř železničních mostů (zejména v kombinaci s vodorovnou nosnou konstrukcí systému ŽM 16), uplatnění však našla i na jiných místech, již původní předpis z roku 1964 uvádí možnost stavby podpěr silničních mostů, lešení, skruží, jeřábů a dalších pomocných konstrukcí.^[1]

Pilíř sestavený z dílů PIŽMO, stavba Trojského mostu, 2012

Konstrukci lze přizpůsobit různým návrhovým parametrům, jako jsou výška konstrukce, zatížení či únosnost základové půdy.^[1][2] Jednotlivé součásti lze vzájemně zaměňovat a prakticky libovolně kombinovat, most může být založen na roštech, případně na zvláštních nánožkách, ty mohou být uloženy na terénu či přímo na dně vodoteče.^[1]

Konstrukční díly

Na fotografii jsou vidět nahoře roštové nosníky podpírané čtveřicí sloupků o délce 1,6 m. Ty jsou vzájemně propojeny (i se sloupky nižší úrovně) prostorovými a rovinnými šikmými ztužidly

Pilíř PIŽMO se skládá z těchto dílů:^[1]

• hlavice – dvouvrstvý či vícevrstvý rošt z roštových nosníků; slouží k roznášení tlaků na jednotlivé sloupy dříku
  • roštové nosníky mají délky 6,5 m (R1), 4,0 m (R2), 2,7 m (R3), 2,0 m (R4)
• dřík – konstrukce ze sloupků a ztužidel – nosným prvkem jsou sloupky s osovou vzdáleností 2,0 m, tyto dříky jsou ztuženy vodorovným a příčným zavětrováním
  • sloupky mají různé délky – 3,2 m (S1), 1,6 m (S2), 1,0 m (S3), 0,6 m (S4) a 0,4 m (S5)
  • ztužidla jsou následujících typů – čtvercové (Z1), lichoběžníkové (Z2), trojúhelníkové (Z3), přímé (Z4), příčné (Z5) a vzpěra (Z6)
• pata – roznáší tlaky sloupů dříku do základu
  • nánožka (N1–N3)

Jednotlivé části jsou vzájemně propojeny šrouby M20 s maticemi – o délkách 61 mm (T1) a 88 mm (T2). Kromě nich jsou dále užívány stykové plechy a stykové příložky (na propojení roštových nosníků – R5–R8).^[1]

Použití

Konstrukce PIŽMO byla často využívána pro rychlou výstavbu mostních provizorií, mezi dlouho sloužící patřily např. pilíře Trojského tramvajového mostu v Praze.

V současnosti je nejčastěji používán právě pro potřeby výstavby – podpěra bednicích skruží, podpěra vysouvaných částí, provizorní podepření mostů se sníženou zatížitelností apod. (mnoho dílů je ve vlastnictví stavebních firem) a dále také v případě náhlé krizové situace (povodeň, zesílení mostu při vedení nadměrné přepravy).^[2]