Pico Duarte
nejvyšší hora Dominikánské republiky From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
Pico Duarte (3098 m n. m. podle GPS měření z počátku 21. století)[1] je nejvyšší vrchol Dominikánské republiky, ostrova Hispaniola i celých Antil. Nachází se v centrální části ostrova v pohoří Cordillera Central, v hornaté oblasti na pomezí provincií San Juan a Santiago. Vrchol leží jen několik desítek kilometrů severovýchodně od jezera Enriquillo, nejnižšího bodu karibského regionu (−46 m n. m.), takže Hispaniola patří k ostrovům s největším převýšením mezi nejvyšším a nejnižším bodem na světě.[1]
Hora má dva velmi blízké vrcholy, Pico Duarte a La Pelona, oddělené mělkým sedlem Valle del Baíto (často nazývaným Valle de Lilís) ve výšce kolem 2950 m. Novější měření ukazují, že oba vrcholy přesahují 3090 m a liší se jen o několik metrů; většina prací nicméně uvádí Pico Duarte jako nejvyšší.[1][2] Vzhledem k tomu, že základním výchozím bodem je prakticky hladina moře, odpovídá výšce hory i její prominence (přibližně 3100 m), což řadí Pico Duarte mezi nejvýraznější vrcholy Severní Ameriky a Karibiku.[3]
Remove ads
Název a historie objevování
Vrchol byl dlouho znám pod jménem La Pelona („lysá hora“), přičemž se rozlišovalo mezi Pelona Grande (vyšší vrchol) a Pelona Chica (nižší). První známý evropský výstup uskutečnil v roce 1851 britský konzul a cestovatel Robert Hermann Schomburgk, který horu označil jako Monte Tina a její výšku odhadl na zhruba 3140 m.[4]
Na počátku 20. století se vedly spory o to, který vrchol Hispanioly je skutečně nejvyšší. V roce 1912 prohlásil kněz a botanik Miguel Fuertes po výstupu na horu La Rucilla, že právě ta je nejvyšším bodem ostrova, a Schomburgkovy údaje odmítl. Švédský botanik Erik Leonard Ekman však o rok později Schomburgka podpořil a zavedl pro dvojici vrcholů názvy Pelona Grande a Pelona Chica.[4]
Za diktatury Rafaela Trujilla nesla vyšší z Pelon název Pico Trujillo. Po pádu režimu byla hora přejmenována na Pico Duarte na počest Juana Pabla Duarteho, jednoho ze zakladatelských otců dominikánské nezávislosti. Na vrcholu dnes stojí jeho bronzová busta, státní vlajka a kříž.[4]
Výška hory byla dlouho sporná. Tradičně se uvádělo až 3175 m, později dominikánské úřady přijaly hodnotu 3087 m. Studie amerického geografa Kennetha Orvise, publikovaná v Caribbean Journal of Science roku 2003, na základě GPS měření stanovila výšku Pico Duarte na 3098 m a La Pelony na 3094 m.[1] V roce 2021 pak skupina dominikánských geodetů určila výšku Pico Duarte na 3101,1 m (±0,3 m) a La Pelony na 3097,1 m.[2]
Remove ads
Geografie a hydrologie
Pico Duarte je součástí masivu Cordillera Central, který se táhne ve směru západ–východ napříč centrální částí Hispanioly a v západní části Haiti přechází v pohoří Massif du Nord. Nejvyšší polohy masivu představují dvě hlavní oblasti: Pico Duarte–La Pelona a dále jihovýchodně ležící náhorní plošina Valle Nuevo.[3] Vrcholová partie Pico Duarte je tvořena zaoblenými hřbety a širokými sedly. Srázy jsou strmé, v nadmořských výškách nad 2500 m přechází lesní porost v subalpínské louky a sutě.
Na svazích Pico Duarte pramení řada významných řek, včetně Yaque del Norte a Yaque del Sur. Na severu také řeky Bao a Mao, na jihu mimo jiné Río Blanco a Río Mijo. Na mnoha tocích vznikly přehradní nádrže využívané k zavlažování i výrobě elektřiny. Oblast spadá do dvou národních parků: José del Carmen Ramírez na jihu a Armando Bermúdez na severu.
Remove ads
Klima
Klima ve vrcholových partiích Pico Duarte je na tropické poměry překvapivě chladné. Severovýchodní pasáty přinášejí srážky především na severní svahy masivu, zatímco jižní expozice jsou znatelně sušší (projev tzv. srážkového stínu). V zimních měsících klesají noční teploty často pod 0 °C a objevují se přízemní mrazíky, jinovatka a ojediněle i sněhové přeháňky. V létě zůstávají denní maxima zpravidla jen mírně nad 10 °C, takže i během hlavní turistické sezóny je nutné počítat s chladným a proměnlivým počasím.
Příroda
Oblast pokrývají borové lesy s endemickou borovicí Pinus occidentalis. Na kmenech rostou bromélie rodu Tillandsia a poloparazitické keře Dendropemon pycnophyllus.[5] V podrostu rostou kyselomilné keře jako Lyonia heptamera, Myrica picardae či Baccharis myrsinites. V sedlech se lesy střídají s horskými loukami s trávou Danthonia domingensis.
Žije zde endemický scink Panolopus marcanoi, ptáci jako čížek dominikánský (Carduelis dominicensis), trogon hispaniolský (Priotelus roseigaster) či křivka hispaniolský (Loxia megaplaga).[6] V nižších lesích žijí vzácné endemické savce solenodon hispaniolský (Solenodon paradoxus) a hutie hispaniolská (Plagiodontia aedium).[7][8][9] Rozsáhlý požár v roce 2003 poškodil velkou část lesů, ale proběhla přirozená obnova.[6]
Remove ads
Turistika
Pico Duarte je častým cílem vícedenních túr. Nejčastější výstup vede z obce La Ciénaga přes La Compartición (nocleh) na vrchol.[10] Další trasy vedou od přehrady Sabaneta či přes údolí Río Bao a Río Mao. Výstup trvá 2–5 dní. Na vrcholu je busta Duarteho, obelisk a kniha návštěv. Doporučuje se teplé vybavení i v létě.
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads