Pius I.

Svatý Pius I., latinsky: Pius PP, byl desátým papežem katolické církve. Jeho pontifikát se datuje do let 140/142 – 154/155.

Svatý Pius I.
10. papež
Církev	římskokatolická
Pontifikát začal	ca. 140
Pontifikát skončil	ca. 154
Předchůdce	Hyginus
Nástupce	Anicetus
Osobní údaje
Rodné jméno	Pius
Datum narození	???
Místo narození	Aquileia, Římská říše
Datum úmrtí	ca. 154
Místo úmrtí	Řím, Římská říše
Příbuzní	Erm (bratr)
Svatořečení
Svátek	11. července
Uctíván církvemi	všechny křesťanské církve s kultem svatých
Seznam papežů nosících jméno Pius multimediální obsah na Commons citáty na Wikicitátech
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Svatý Pius I. byl papežem patrně v letech 140 až 155. „Annuario Pontificio“ z roku 2003 klade jeho zvolení mezi roky 142 až 146 a úmrtí do let 157 až 161. Traduje se, že byl narozen v Aquilei, v severní Itálii a jeho otec se jmenoval Rufus. Spolu s bratrem Hermem se odebral do Říma a přijal křesťanství.

Hermovi je připisováno autorství knihy „Pastýř“. V této knize se vypravěč představuje jako bývalý otrok, což vedlo ke spekulacím, že Pius i Hermes byli propuštění otroci.

V době Piova zvolení papežem prožívala církev značné vnitřní spory. Pius se zasloužil o utužení kázně duchovenstva i věřících. Připisují se mu ustanovení:

• k uctivému přijímání Nejsvětější svátosti;
• jak se mají řádně spravovat církevní statky a majetek určený chudým;
• jak mají být zasvěcovány ženy, které se rozhodly žít v chudobě, čistotě a pokoře.

Rovněž vydal varování proti lehkovážnému přísahání a klení. Založil dva z nejstarších římských křesťanských kostelů – Santa Pudenziana a Santa Prassede.

Velkou zásluhu má zachování jednoty církve. V době jeho pontifikátu byl Řím navštěvován heretiky různých směrů. Velmi aktivně vystupovali zejména gnostik Valerius a Cerdon a zřejmě s dost značným úspěchem, neboť papež Pius I. v jejich případě sáhl až k exkomunikaci. Jinak se však snažil spory urovnávat smírně a spíše na ideové úrovni. Podporoval svatého Justina, který vedl v Římě křesťanskou filosofickou školu.

V této době se také začaly projevovat neshody mezi východní a římskou církví, a to v otázce termínu slavení Velikonoc. Pius I. rozhodl, že do této věci se nemá zasahovat, a udělil východní církvi svobodu, aby se zařídila podle svého obyčeje.

Ačkoliv se v době jeho pontifikátu žádné masivnější pronásledování křesťanů nekonalo, římská martyrologie jej uvádí jako mučedníka a jako takový je uveden i v katolickém breviáři.

Památka papeže Pia I. se uctívá 11. července.

Odkazy

Literatura

• GELMI, Josef. Papežové : Od svatého Petra po Jana Pavla II.. Praha: Mladá fronta, 1994. 328 s. ISBN 80-204-0457-0.
• MAXWELL-STUART, P.G. Papežové, život a vláda. Od sv. Petra k Janu Pavlu II.. Praha: Svoboda (servis) 240 s. ISBN 80-902300-3-2.
• RENDINA, Claudio. Příběhy papežů : dějiny a tajemství : životopisy 265 římských papežů. Praha: Volvox Globator, 2005. 714 s. ISBN 80-7207-574-8.
• VONDRUŠKA, Isidor. Životopisy svatých v pořadí dějin církevních. Praha: Ladislav Kuncíř, 1930. Dostupné online.

Související články

• Seznam světců a mučedníků katolické církve

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Pius I. na Wikimedia Commons
• Encyklopedické heslo Pius v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
• Křesťanská encyklopedie (angl.)
• Documenta Catholica Omnia - www.documentacatholicaomnia.eu

Portály: Křesťanství | Lidé | Vatikán