Planckův čas

Planckův čas je časový interval, který je definovaný jako doba potřebná pro překonání Planckovy délky pro foton ve vakuu.^[1] Jednotka je pojmenovaná po Maxu Planckovi. V jedné sekundě se těchto časových úseků nachází přibližně 1 930 649 204 529 538 351 (1,93 trilionu).

Definice a hodnota

Planckův čas t_p je definován vztahem:

${\displaystyle t_{\mathrm {P} }={\sqrt {\frac {\hbar G}{c^{5}}}}}$

kde:

${\displaystyle \hbar =h/2\pi }$ je redukovaná Planckova konstanta,

${\displaystyle G}$ je gravitační konstanta,

${\displaystyle c}$ je rychlost světla ve vakuu.

Aktuální (adjustace z r. 2022) experimentálně určená hodnota:^[2]

t_P = 5,391 247(60)×10⁻⁴⁴ s.

Dvě cifry v závorkách označují nejistotu v určení na posledních dvou místech numerické hodnoty.

Podle dostupných informací z roku 2020 je nejkratší dosud změřený časový interval 247 zeptosekund (247 × 10⁻²¹ s), což je přibližně 10²⁵ Planckova času.^[3] Tímto vědci pokořili do té doby platný rekord z roku 2006, který byl v řádu attosekund (10⁻¹⁸ s).^[4][5]

V rámci fyzikálních zákonů, jak jsou chápány dnes, nelze změřit ani zjistit žádnou hmotnou změnu v tak krátkém okamžiku. Planckův čas patří do oblasti matematické fyziky jako nástroj rozměrového rozboru, pomocí kterého se studují jednotky měření a fyzikálních konstant.

Všechny vědecké experimenty a lidské zkušenosti se dějí v průběhu kvadriliard Planckových časů, takže je jakékoliv dění v Planckově měřítku těžko odhalitelné.