Plug-and-play

způsob rozpoznávání a konfigurace hardwaru From Wikipedia, the free encyclopedia

Remove ads

Plug and Play (v překladu „připoj a hraj“) je počítačová technologie umožňující jednodušší rozpoznávání a konfigurace hardware. Umožňuje operačním systémům správně zjistit, jaký hardware je v počítači, na základě čehož může automaticky (s větší či menší úspěšností) k tomuto hardware nainstalovat či spustit příslušné ovladače a automaticky nastavit číslo přerušení, I/O adresu, rozsahy sdílené paměti, případně další skutečnosti (např. detaily o typu zařízení).

Remove ads

Historie konfigurace zařízení

Mechanické výpočetní prostředky, jako bylo třídicí zařízení děrovaných destiček od IBM, byly naprogramovány použitím zásuvné desky připojené tak, aby směrovala signály mezi konfiguračními zásuvkami.

V počátcích počítačové technologie (např. v IBM PC kompatibilních počítačích se sběrnicí ISA) musel být hardware nejprve ručně nastaven tak, aby nastavení nekolidovalo s jiným již připojeným zařízením (obvykle pomocí elektrické propojky, anglicky jumper), poté bylo zařízení zasunuto do sběrnice uvnitř počítače, a pak bylo ještě nutné toto nastavení zapsat do konfigurace software (typicky ovladač zařízení). Pokud nastavení hardware i software nebylo stejné, nemohl software se zařízením komunikovat, a proto ani nefungoval.

V pozdější době byla nejprve metodou pokus-omyl prováděna detekce zařízení, která nebyla příliš spolehlivá a byla nahrazena technologií Plug and Play. Tato technologie odstraňovala ruční nastavování, řešení konfliktů a předávání informací do řídícího software. Podstatné vylepšení pak přinesla sběrnice PCI, PCMCIA, USB a další technologie, které počítaly s automatickou konfigurací již ve svém prvotním návrhu.


Remove ads
Loading related searches...

Wikiwand - on

Seamless Wikipedia browsing. On steroids.

Remove ads