Pohodný

Pohodný neboli antoušek, někdy zvaný též drnomistr či travnímistr (latinsky excoriator, někdy též uváděn jako corpophorus; německy Schinder nebo Abdecker), provozoval již zaniklé řemeslo, respektive zvláštní živnost zvanou „pohodnictví“. Zkráceně se člověku vykonávajícímu toto povolání říkávalo ras, jeho obydlí pak rasovna.

Mrtvý kůň na rasovské káře, nedatovaná kresba Thomase Rowlandsona (1756–1827)

Z rasovského rodu pocházel i lupič a vrah Jan Jiří Grasel

Popis

Řemeslo spočívalo v likvidaci uhynulých zvířat, dále v odchytu toulavých zvířat, zde zejména psů a koček a v jejich případném následném zabíjení. V dnešní době tuto činnost provádějí především pověřené orgány veterinární služby, např. veterinární asanační ústavy vybavené kafilerními provozy. Toulavé psy a kočky v dnešní době příležitostně likvidují rovněž členové myslivecké stráže za zákonem stanovených podmínek (toto právo nepřísluší řadovému myslivci).

Antouškové a pohodní byli v minulosti pokládáni za lidi podivné, nečisté či nenormální. Jejich sídla (rasovny) byla zpravidla umístěna na nějakém odlehlém místě daleko za městem (v Praze jedna z rasoven stála kdysi na Kavčích horách v místě dnešního televizního areálu České televize). Jejich někdejší nízké společenské postavení (resp. obecná prestiž) bylo stejné jako tomu bylo např. u městského kata, coby nečistí lidé měli pohodní v kostele přidělenu svoji zvláštní od ostatních lidí oddělenou lavici.

Někteří pohodní či drnomistři také prováděli úklid odpadků a veřejných záchodků, popřípadě byla tato funkce spojena i s funkcí obecního kata.

Historie

V 17. a 18. století bylo pohodnické řemeslo obvykle dědičné řemeslo, vykonávané svobodnými rody nepodléhajícími nevolnictví. Pro svou nízkou společenskou prestiž si členové těchto rodů vybírali za partnery většinou jen členy své kasty. V Čechách mezi nejpočetnější pohodnické rody patřili: Babůrkové, Bergrové, Bicklerové (Piklové), Ederové, Ernekerové, Firbacherové, Fišerové, Grázlové, Hemerové, Hollerové, Kolingerové, Langmajerové, Neubergové (Najperkové), Nymburských, Plímelové, Schaubové, Špindlerové, Turkové, Ulmanové, Zeberové, Zelingerové, Zvířecí ad.^[1]

Přenesený význam slova

Slovo ras se používá i v přeneseném významu, obvykle tak označujeme člověka, který je tvrdý a bezohledný vůči svému okolí.

Slovo antoušek (vzniklé ze jména populárního pražského pohodného Antona Schecka) se později v argotu používalo i pro policisty („Antoušci se rojej!“).

Příjmení

Od povolání pohodného, který stahoval (dřel) kůže z uhynulých koní či koz pocházejí známá česká příjmení Kundera, Kozdera či Kozderka. Podobně byla nazvána i sýkora koňadra (z původního „konědra“) pro svou průbojnost až krutost vůči slabším ptákům.