Polykarp ze Smyrny

Svatý Polykarp ze Smyrny též řecky Polykarpos (asi 69 – 23. února 155/22. února 156 ve Smyrně, dnešní İzmir v Turecku) byl smyrnenský biskup a mučedník rané církve. Je počítán mezi apoštolské otce.

Svatý Polykarp ze Smyrny apoštolský Otec
biskup, mučedník a ctihodný stařec
Mozaika Sant'Apollinare Nuovo, Ravenna. Detail „Procesí sv. mučedníků“: Polykarp (autor mistr ze Sant'Apollinare, r. 526)
Církev	římskokatolická
Osobní údaje
Rodné jméno	Πολύκαρπος Σμύρνος (starořečtina)
Datum narození	69 nebo 70
Místo narození	Smyrna
Datum úmrtí	23. února 155
Místo úmrtí	Smyrna
Příčina úmrtí	upálení za živa
Povolání	teolog, kněz a spisovatel
Ovlivněn	sv. Janem Evangelistou
Ovlivnil	sv. Ireneje z Lyonu
Významné dílo	Polykarpův list Filipanům
Svatořečení
Kanonizace	od nepaměti
Svátek	23. února; původně 26. ledna (tridentská mše); 8. března v koptské církvi
Uctíván církvemi	římskokatolická církev a církve v jejím společenství, pravoslavná církev
Atributy	pastýřská hůl a palma, nosí na sobě pallium a v ruce drží knihu představující jeho List Filipanům
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život a působení

sv. Polykarp

Údaje o Polykarpově životě pocházejí zejména od Irenea (buďto přímo z jeho spisu „Proti herezím“, Adversus haereses, nebo zprostředkovaně v Církevních dějinách Eusebia z Caesereje). Irenej v listu Florinovi uvádí, že jej osobně viděl a slyšel při svém pobytu v Asii. Víme, že Polykarp napsal před rokem 117 list Filipským,^[1] Ignác z Antiochie Polykarpovi adresoval jeden ze svých listů^[2] a zmiňuje se o něm i ve svých listech Efezanům a Magnesanům. Dochováno je také „Umučení Polykarpovo“,^[3] pojednávající o Polykarpově mučednické smrti ve Smyrně, a pozdní Vita Polykarpi, obsahující ovšem nejisté životopisné údaje.

Polykarp pořídil opisy ignatiovských dopisů, k nimž přičinil výše zmíněný vlastní list Filipským. Ten se dochoval řecky jen v prvních 9 kapitolách, ostatek latinsky.^[4]

Polykarp zřejmě patřil mezi učedníky Janovy (vede se diskuse, zda šlo o autora čtvrtého evangelia, tedy Jana Evangelistu či presbytera Jana, považovaného za autora např. 2. listu Janova) a setkal se i s dalšími křesťany, kteří viděli Ježíše Krista. Podle Tertulliána a Hieronyma jej tento Jan také ustanovil biskupem v Malé Asii. Polykarp se měl dožít vysokého věku, viz „Umučení Polykarpovo“ (Mart. Polyc. 9): „Osmdesát šest let sloužím (Kristu) a v ničem mi neukřivdil, jak mohu potupit svého Krále, jenž mne vykoupil?“

Polykarp navštívil Řím (rok 154), kde jednal s papežem Anicetem o datu slavení Velikonoc, neboť praxe maloasijských církevních obcí byla odlišná od praxe římské. K dohodě nedošlo, nicméně se měli rozejít v míru.

Polykarp spolu se svými bratry z Asie kladl svátek na 14. den židovského měsíce Nisanu, to jest na den prvního úplňku po jarní rovnodennosti. Římský sbor naopak slavil smrt Páně v pátek a vzkříšení v neděli, která nejblíže následovala po 14. Nisanu.^[5]

Zemřel jako mučedník (upálen) ve Smyrně, snad roku 155/6 (podle údaje v Umučení Polykarpa, Mart. Polyc. 21), nebo 167 (podle Eusebiovy Kroniky). Líčení jeho mučednické smrti se dochovalo v dopise smyrenské obce, adresovaném maloasijskému městu Filomélion. Dopis smyrenské obce (sepsaný zřejmě očitým svědkem nedlouho po Polykarpově smrti) je považován za jeden z prvních martyrologických textů, který se stal vzorem pro další texty tohoto žánru.

Svátek

Sv. Polykarp je uctíván katolickou i pravoslavnou církví. Svátek sv. Polykarpa se v liturgii slaví 23. února.