Poslední hlídka

Poslední hlídka (rusky Последний Дозор) je román žánru fantasy ruského spisovatele Sergeje Lukjaněnka. Jedná se o čtvrtý díl série Hlídky. Je volným pokračováním knih Noční hlídka, Denní hlídka a Šerá hlídka, následující částí je Nová hlídka a zatím poslední je Šestá hlídka. S Hlídkami souvisí i kniha Temná hlídka od Vladimira Vasiljeva.

Poslední hlídka
Autor	Sergej Lukjaněnko
Původní název	Последний Дозор
Překladatel	Libor Dvořák
Země	Rusko
Jazyk	ruština
Cyklus	hlídky
Žánr	fantasy
Vydavatel	AST (Rusko) Argo Triton (Česko)
Datum vydání	2006
Česky vydáno	2006
Počet stran	367
ISBN	80-7203-848-6
Předchozí a následující dílo
Šerá hlídka Nová hlídka
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Děj

Kniha je rozdělena na tři samostatné příběhy. V prvním (Společná věc) se Anton Goroděckij vydává do Edinburghu vyšetřovat smrt ruského mladíka Viktora, kterou má evidentně na svědomí upír. Podivné však je, že mladíkova krev skončila v bazénku. Ukáže se, že útok nesměřuje na Temné či Světlé, ale na hlubší hladiny šera, v níž žijí všichni zemřelí Jiní.

V druhém příběhu (Společný nepřítel) se dostáváme do Uzbekistánu, kde má Anton najít mága, s nímž se Geser kdysi rozkmotřil, ukáže se, že ve hře je velmi cenný artefakt, jehož původcem je kouzelník Merlin. Zdá se, že Kosťa Šauškin, který v předchozím díle Hlídky zemřel, je naživu.

V třetím příběhu (Společný osud) se Anton dostává do hlubších hladin šera, zatímco Arina se snaží oživit mrtvé s pomocí Merlinova amuletu, Anton za pomoci své dcerky, absolutní kouzelnice pronikne až do nejhlubší hladiny šera, kde se setká s Merlinem i Kosťou. Z poslední vrstvy se mu podaří projít až do sedmé, která je však zároveň naším světěm, šero je tedy se světem propojené v Urobora, hada požírajícího svůj vlastní ocas, jedná se o uzavřený systém. ^[1]