Postupimská konference

Postupimská konference byla závěrečná vrcholná spojenecká konference druhé světové války. Konala se v blízkosti německého města Postupim (Potsdam) nedaleko Berlína na zámku Cecilienhof. Trvala od 17. července do 2. srpna 1945. Tehdy byly boje v Evropě už skončeny, zatímco v Tichomoří válka ještě probíhala.

Zástupci velmocí na postupimské konferenci (sedící zleva: Clement Attlee, Harry Truman, Josif Stalin)

Konference se účastnili prezident Harry Truman za Spojené státy, (zprvu) premiér Winston Churchill za Spojené království a diktátor Josif Stalin za Sovětský svaz. Oficiálními účastníky konference byli také ministři zahraničí všech tří mocností. Churchill přijel na konferenci ještě jako úřadující premiér své země, avšak v očekávání výsledků voleb do Dolní sněmovny konaných 3. července 1945. Konečný součet hlasů dne 26. 7. přinesl nečekanou Churchillovu prohru a 28. 7. ho v Postupimi vystřídal nový premiér Clement Attlee.

Předmětem konference byla zejména poválečná správa Německa, které o devět týdnů dříve, 8. května 1945, bezpodmínečně kapitulovalo, a také uspořádání a rekonstrukce válkou poničené Evropy. Obě západní delegace ve finále vedli diplomaticky poměrně nezkušení státníci (Truman a Attlee), což přispělo k vysoké úspěšnosti sovětských požadavků ze strany Stalina a Molotova.

Výsledky konference

Nová německo-polská hranice na linii Odra-Nisa

Postupimská dohoda

Související informace naleznete také v článku Postupimská dohoda.

Hlavním výsledkem konference byla Postupimská dohoda, ve které jsou stanoveny následující závěry:

• Veškeré německé anexe po roce 1937 budou vráceny zpět, Rakousko bude opět odděleno od Německa.
• Pro spojeneckou okupaci Německa byly stanoveny hlavní cíle: demilitarizace, denacifikace, demokratizace a demonopolizace. (= program 4D)
• Rozdělení Německa a Rakouska do čtyř okupačních zón (viz okupační zóny Německa a okupační zóny Rakouska).
• Některým státům byly stanoveny nové státní hranice, přičemž např. Československo ztratilo Podkarpatskou Rus ve prospěch SSSR; zvláště velmi sporná otázka polských hranic byla řešena dočasně a konečné řešení bylo ponecháno na konečnou mírovou dohodu, která se však vinou SSSR nikdy nekonala a tento problém byl definitivně vyřešen až Smlouvou o konečném uspořádání ve vztahu k Německu z roku 1990.
• Byl uznán požadavek na organizovaný odsun Němců (který již probíhal, avšak živelným způsobem – tzv. „divoký odsun“)^[1] zůstávajících mimo německé hranice (viz též vysídlení Němců z Československa).
• Okupujícím mocnostem byla přiznána možnost čerpání válečných reparací z vlastních zón (týkalo se hlavně Sovětského svazu).

Postupimská deklarace

Související informace naleznete také v článku Postupimská deklarace.

Druhou částí ujednání byla tzv. Postupimská deklarace, která vyzývala Japonsko ke kapitulaci. Deklaraci podepsali 26. července americký prezident Harry Truman, britský premiér Winston Churchill a čínský vůdce Čankajšek. Sovětský svaz v té době nebyl s Japonskem ve válečném stavu. V deklaraci se stanovují podmínky pro případnou japonskou kapitulaci a Japonsku se vyhrožuje naprostým zničením, pokud nekapituluje.

Další témata

V průběhu konference se Truman Stalinovi obecně zmínil o „mocné nové zbrani“.^[2] Stalin, který již o amerických jaderných zbraních věděl, Trumana v použití libovolné zbraně, která by zkrátila válku proti Japonsku, podpořil.