Protohistorické období

Protohistorické období (protohistorie) je období mezi pravěkem (prehistorií) a dobou historickou. Čeština používá též termín raná doba dějinná. Nejčastěji se takto označuje úsek dějin, kdy příslušná kultura či civilizace ještě neznala písmo, ale byla zmiňována v soudobých písemných pramenech. Keltskou Galii tak například popisovali řečtí a římští historikové. Pro toto období sice již existují písemné prameny, ale je jich nedostatek, takže mapování historického vývoje umožňuje stále především zkoumání pozůstatků hmotné kultury (archeologické výzkumy).^[1]

Existují však i širší pojetí protohistorie, která zahrnují též eneolit (v tom případě je určujícím prvkem počátek užívání kovů) či dokonce neolit (vyznačující se vyšší strukturalizací společnosti a rozšířením zemědělství).

První zprávy antických autorů týkající se území dnešního Česka a Slovenska se zmiňují o kmenech, které zde žily v 1. století př. n. l. a ve stoletích následujících, tedy o Keltech a Germánech v době římské.^[2] Další zprávy jsou z období stěhování národů, zachycují příchod Slovanů a Avarů. Sámovu říši například zmiňuje Fredegarova kronika.