Prozatímní Národní shromáždění republiky Československé

Prozatímní Národní shromáždění byl zákonodárný sbor ČSR od 28. 10. 1945^[1] do června 1946. Jeho cílem byl přechodný výkon zákonodárné moci do zvolení Ústavodárného národního shromáždění. Ústavním podkladem pro jeho volbu a činnost byl ústavní dekret prezidenta republiky o Prozatímním národním shromáždění.

Prozatímní Národní shromáždění republiky Československé
Základní informace
Typ	jednokomorový
Sídlo	Rudolfinum, od V. 1946 budova Pražské burzy peněžní a zbožní, Praha, Československá republika
Složení
Počet členů	300
Volby
Volební období	1945–1946

Hlavní činnost spočívala v přípravě voleb do Ústavodárného shromáždění a provádění běžné zákonodárné činnosti (např. amnestijní zákon).

Složení Prozatímního Národního shromáždění

Podrobnější informace naleznete v článku Seznam členů Prozatímního Národního shromáždění republiky Československé.

Shromáždění bylo voleno národními výbory na systému paritního zastoupení stran Národní Fronty (4 strany v Česku – KSČ, ČSNS, ČSL, ČSDSD a 2 na Slovensku – KSS, DS) do skončení revolučního období (28. 10. 1945). Počet poslanců byl 300, jako u Národního shromáždění podle ústavy z roku 1920. Všechny strany měly zhruba po 50 členech, komunisté měli však zhruba 100 poslanců (celkem za KSČ a KSS). Prozatímní národní shromáždění zůstalo v činnosti do zvolení Ústavodárného národního shromáždění.

Během funkce Prozatímního Národního shromáždění došlo k potvrzení Edvarda Beneše ve funkci prezidenta a ratihabici dekretů prezidenta republiky.

Předsedou Prozatímního Národního shromáždění byl Josef David.

Poslanecké kluby na konci funkčního období

Strana		Mandáty
	Komunistická strana Československa	51/300
	Československá sociální demokracie	51/300
	Československá strana národně socialistická	49/300
	Československá strana lidová	49/300
	Komunistická strana Slovenska	47/300
	Demokratická strana	40/300
	Ukrajinská národní rada Prjaševčiny	5/300
	Strana svobody	4/300
	nezařazení poslanci	2/300
	neobsazené mandáty	2/300
Zdroj: Ročenka Národního shromáždění

Sídlo

Národní shromáždění se po válce vrátilo do prostor Rudolfina,^[1] kde dříve zasedala Poslanecká sněmovna Národního shromáždění. Během války však byl sál v Rudolfinu přestavěn zpět na koncertní účely^[2] a proto v květnu 1946 PNS přesídlilo do budovy zrušené Pražské burzy peněžní a zbožní vedle Národního muzea.^[3][4][5]