Ráchel

Ráchel (hebrejsky רחל‎, doslova „ovce“) je druhá žena biblického patriarchy Jákoba a matka Josefa a Benjamína. Její příběh vypráví kniha Genesis.^[8]

Ráchel
Narození	1729 př. n. l.
Úmrtí	1685 př. n. l. (ve věku 43–44 let) Kanaán
Místo pohřbení	Ráchelin hrob
Národnost	Hebrejci
Povolání	hospodyně
Choť	Jákob[1]
Děti	Josef (patriarcha)[2] Benjamín[3]
Rodiče	Lában[4] a Adinah[5]
Příbuzní	Lea (sestra) Manases[6] a Efraim[7] (vnoučata)
Funkce	prorokyně
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

O křestním jménu pojednává článek Ráchel (jméno).

Původ a sňatek s Jákobem

Ráchel byla mladší dcerou Lábana, bratra Jákobovy matky Rebeky, a tedy Jákobova sestřenice. Poprvé ji potkal u studny, kde jako pastýřka napájela stádo. Když přišel do Lábanova domu, do Ráchel se zamiloval a zavázal se Lábanovi sloužit sedm let, aby mu Ráchel dal za ženu. Lában jej však obelstil a dal mu místo ní její starší sestru Leu. Ráchel pak dostal jako druhou ženu za dalších sedm let služby.

Neplodnost

Bůh způsobil plodnost nemilované Ley, ale Ráchel zůstávala bez dětí. Žárlivě to vyčítala Jákobovi a dala mu (podobně jako jeho babička Sára Abrahámovi) svou otrokyni Bilhu, aby jí porodila syny, které pojmenovala Dan a Neftali. Nakonec však Bůh Ráchel požehnal a porodila Jákobovi oba nejmladší syny.

Ráchelina smrt a její hrob

Ráchel zemřela na cestě při porodu nejmladšího Benjamína. Byla pohřbena na cestě do Efraty (Betléma) a Jákob nad jejím hrobem zbudoval pomník v podobě sloupu^[9]. Místem pohřbení je podle staré tradice Ráchelin hrob v Betlémě, který je posvátným místem židů, křesťanů i muslimů. Je nad ním zbudována kamenná stavba s kupolí, v posledních letech je oddělena betonovou zdí palestinského check pointu. S ohledem na zmínku v knize Samuelově^[10] existují ale i tradice a teorie o umístění jejího hrobu na území kmene Benjamín severně od Jeruzaléma.

Ráchelin pláč

Proroka Jeremjáš zmiňuje^[11] Ráchelin nářek nad jejími syny (tj. potomky) odcházejícími do babylonského zajetí po dobytí Jeruzaléma a zboření Chrámu. Židovská tradice uvádí, že zásluhou Ráchel a její obětavosti a trpělivosti byl zmírněn boží soud nad židovským národem.^[12].

Podle Matoušova evangelia je Ráchelin nářek předobrazem vraždění nevinných dětí, kterým se chtěl Herodes zbavit narozeného Ježíše.^[13]