Růžena Žertová

Růžena Žertová (4. listopadu 1932 Ostrava – 5. října 2019 Brno) byla česká architektka, známá zejména jako autorka obchodních domů ze 60. a 70. let 20. století v různých městech Československa. Věnovala se také návrhování interiérů, svítidel, oděvních doplňků či šperků.

Ing. arch. Růžena Žertová
Narození	4. listopadu 1932 Ostrava Československo Československo
Úmrtí	5. října 2019 (ve věku 86 let) Brno Česko Česko
Alma mater	Vysoké učení technické v Brně
Povolání	architektka a designérka
Ocenění	Cena Jože Plečnika (2008) Cena města Brna (2013) Cena ministerstva kultury za přínos v oblasti architektury (2018)
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Životopis

Rané léta a studium

Narodila se v Ostravě 4. listopadu 1932 jako první dítě Stanislavy Žertové rozené Veselé a geodeta Aloise Václava Žerta.^[1][2] O rok a půl později (9. června 1934) se narodil její mladší bratr Petr Žert.^[3] Dětství a mládí prožila ve Frýdku, kde rodina žila, a navštěvovala gymnázium v Místku (až v roce 1943 byla města úředně sloučena do Frýdku-Místku).^[3][4] Po maturitě v roce 1951 chtěla dále studovat textil na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, z politických důvodů jí však bylo umožněno pouze studium architektury.^[5]

Začala tedy studovat architekturu na Českém vysokém učení technickém (ČVUT) v Praze, v následujícím roce přešla na Fakultu architektury a pozemního stavitelství Českou vysokou školu technickou (pozdější Vysoké učení technické, VUT) do Brna, kde promovala v roce 1957. Bylo to však bouřlivé období 50. let, kdy fakultě hrozilo i úplné zrušení. Žertová sem nastoupila v roce 1952, o rok později byl první ročník studia uzavřen, posléze se situace uklidnila a v roce 1955 pod vedením děkana Bohuslava Fuchse již byl první ročník studia znovu otevřen.^[6] Čtveřici ateliérů tehdy vedli kromě Fuchse ještě Bedřich Rozehnal, Antonín Kurial a Miloslav Kopřiva a s Rozehnalem zůstala Žertová v kontaktu i po studiu. Studovali s ní mimo jiné Mojmír Kyselka, Jiří Gřegorčík, Fedor Hamal či Anděla Drašarová. V roce 1960 zde dokončil studium rovněž bratr Petr.^[7] Shodou okolností v roce 1953 byla slavnostně otevřena Rozehnalova nejslavnější nemocniční stavba Dětská nemocnice v brněnských Černých Polích a Žertová si posléze pro svoji diplomovou práci zvolila projekt dětského a porodnicko-gynekologického pavilonu pro nemocnici ve Frýdku-Místku.^[8]

Profesní kariéra 60. a 70. let

Žertová po svém absolutoriu v roce 1957 zvažovala studium scénografie na Akademii múzických umění v Praze, dokonce zdárně složila přijímací zkoušky, nový zaměstnavatel Stavoprojekt v Ostravě ji však odmítl uvolňovat ke studiu, proti čemuž Žertová protestovala a odmítla do zaměstnání nastoupit.^[9] Po několika měsících bez zaměstnání na podzim téhož roku nastoupila do podniku Potravinoprojekt u architekta Zdeňka Řiháka, kde se zabývala zejména navrhováním interiérů.^[2] V důsledku prověrek z roku 1957 byla určena k nástupu do Pozemních staveb jako dělnice, na přímluvu ředitele Potravinoprojektu však mohla s omezenými pravomocemi setrvat.^[9]

V roce 1960 přešla do brněnského Státního projektového ústavu obchodu (SPÚO), který vznikl rozdělením Potravinoprojektu. V něm pak působila více než dvacet let do roku 1983.^[2][10][11] Zde také poznala svého pozdějšího manžela Igora Svobodu, rovněž architekta. Každý z nich vedl svoji skupinu v rámci ateliéru Jaroslava Hlavsy a po patnáctiletém soužití v roce 1976 uzavřeli sňatek.^[2][12] V roce 1966 Žertová se Svobodou společně navštívili Ernsta Wiesnera v britském Liverpoolu s podklady pro výstavu o Bedřichu Rozehnalovi.^[2] V roce 1967 poprvé spolupracovali na společném projektu, když Svoboda vypracoval tatranský hotel Park v Novém Smokovci a Žertová pro něj navrhla interiér.^[2][13][14] Dále však spolu tvořili jen velmi vzácně.^[2]

Zatímco pražský SPÚO se zaměřoval na projektování staveb v Čechách a bratislavský na Slovensku, brněnský SPÚO měl vedoucí postavení i nejpočetnější ansámbl a působil celorepublikově.^[9] To se promítlo i do geografické rozkročenosti díla Žertové. V letech 1962 až 1964 zpracovala projekt na obchodní dům Hornád v Košicích, později v majetku Tesca. V roce 1965 následoval projekt menšího obchodního domu Dodo v Michalovcích.^[9][15] V roce 1965 také začala pracovat na obchodním domě Labe v Ústí nad Labem a v roce 1968 se zúčastnila vnitropodnikové soutěže na obchodní dům Prior v Jihlavě, který však nebyl realizován.^[13]

Vrchol tvorby, ústup a návrat

Následně od roku 1970 přepracovala původní návrh Obchodního domu Prior v Pardubicích autorky Anděly Drašarové. Rostoucí kvalita jejích návrhů jí získala i lepší postavení, mimo jiné měla samostatný ateliér v domě Tivoli na Konečného náměstí. S manželem přitom žili v podkrovním bytě ve Dvořákově ulici v centru města.^[13] V roce 1966 a znovu po srpnových událostech 1968 pár uvažoval o emigraci, příležitost však promarnil a zůstal trvale v Československu.^[13] Žertová se v první polovině 70. let kromě své práce v SPÚO začala věnovat také uměleckořemeslné tvorbě a navrhovala nejprve oděvní doplňky, později i šperky a svítidla.^[2] V roce 1975 projektovala obchodní dům Prior v Ostravě, který však už nedokončila a neshody kolem projektu vyvrcholily posléze jejím odchodem z SPÚO. Jako členka Svazu výtvarných umělců se začala živit uměleckým řemeslem a navrhovala interiéry.^[2][13]

Dva roky po svatbě, v roce 1978, manželé z rozhodnutí úřadů přišli o svůj podkrovní byt a situaci posléze řešili výstavbou vlastního domu na parcele získané v Žabovřeskách v ulici Zákoutí.^{[2][13][16][17]} Přízemní atriový objekt inspirovaný severskou architekturou Žertová sama navrhla a do roku 1982 také svépomocí postavila, zatímco pečovala o nemocnou matku (zemřela 1985) i manžela s astmatem (zemřel 1990).^[13] Po sametové revoluci na sklonku roku 1989 se znovu vrátila k architektonické práci, roku 1990 založila vlastní ateliér a věnovala se především projektování obytných souborů.^[13] Do roku 2007 navrhla na třicet obytných staveb či jejich souborů a urbanistických studií,^[2] mezi jinými rekonstrukci obchodního centra Rubín na Makovského náměstí nebo řešení Burianova náměstí v Žabovřeskách,^[12] realizována byla její rekonstrukce brněnské pobočky Bayrische Vereinsbank AG Brno v Kobližné ulici (palác Říkovských z Dobrčic).^[2]

Pod vedením kurátorky Petry Gajdové se v roce 2013 uskutečnila výstava aspektů tvorby Růženy Žertové v Muzeu města Brna na Špilberku.

Manželství s Igorem Svobodou zůstalo bezdětné.^[13] Růžena Žertová zemřela v noci na sobotu 5. října 2019 ve věku 86 let.^[18][19][20]

Ocenění

Růžena Žertová obdržela vyznamená či ocenění:^[4]

• 2009: Zlatá medaile VUT v Brně^[21]
• 2013: Cena města Brna^[22]
• 2018: Cena Ministerstva kultury za dlouhodobé umělecké zásluhy v architektuře^[23]
• 2018: Cena Jože Plečnika Obce architektů^[24]

Galerie

• 
  OD Prior v Košicích
• 
  OD Dodo na náměstí Osvoboditelů v Michalovcích
• 
  OD Prior v Pardubicích (vpravo)
• 
  Obchodní dům Labe v Ústí nad Labem
• 
  Obchodní dům Labe
• 
  Obchodní dům Labe, průčelí