RIA Novosti

ruská státní zpravodajská agentura From Wikipedia, the free encyclopedia

RIA Novostimap
Remove ads

RIA Novosti, Ruská informační agentura Novosti (rusky Российское агентство международных новостей «РИА Новости») je ruská státní[1] zpravodajská agentura pro mezinárodní informace se sídlem v Moskvě. Dne 9. prosince 2013 podepsal ruský prezident Vladimir Putin dekret o zrušení této agentury a rozhlasové stanice Hlas Ruska a jejich sloučení do nově vzniklé agentury Rusko dnes (Rossija segodňa).[2]

Stručná fakta Základní údaje, Právní forma ...
Thumb
Newsroom RIA Novosti Moskva

8. dubna 2014 Rosskomnadzor registroval RIA Novosti jako tiskovou agenturu a internetové noviny jako součást agentury Rusko dnes. Rusko dnes působí v Rusku pod starým názvem RIA Novosti.

Remove ads

Činnost a záběr agentury

Thumb
Ředitelka RIA Novosti Světlana Mironjuk s Ayadem Madanim, ministrem kultury Saúdské Arábie

Agentura vydávala zprávy a informace o sociálně-politických, ekonomických, vědeckých a finančních tématech na internetu a posílá e-mailem v hlavních evropských jazycích, stejně jako v perštině, japonštině, čínštině a arabštině.[3] Měla zpravodajskou síť v Rusku, Společenství nezávislých států a více než 40 dalších zemích mimo SNS.[3] Mezi její klienty patřili prezidentská administrativa, ruská vláda, Rada federace, Státní duma, ministerstva a vládní úřady, správy ruských regionů, zástupci ruských a zahraničních obchodních kruhů, diplomatické mise, a veřejné organizace.[3]

Remove ads

Historie

Historie agentury sahá do 24. června 1941, kdy dva dny po napadení Sovětského Svazu byla založena Sovětská informační kancelář (Советское Информационное Бюро; Совинформбюро). Byla založena usnesením vlády Sovětského svazu a ÚV KSSS. Jejím hlavním úkolem bylo přinášet informace o zahraničních vojenských událostech a o událostech v domácím životě. V jisté době byl vydáván bulletin v papírové podobě a vysílán v rádiu (od 14. října 1941 do 3. března 1942). Hlavním úkolem bylo sestavovat zprávy o situaci na frontové válečné linii, situaci na domácí frontě a v partyzánském hnutí.[3]

Existoval stereotyp, podle kterého všichni sovětští váleční fotografové pracovali podobným způsobem. Mnoho fotografů mělo svůj vlastní osobitý styl i při zjevné inscenované fotografii pro noviny. Sovětská cenzura ve skutečnosti ve fotografiích vytvořila stejný typ obrazu války. Mnoho autorových materiálů, pořízených v přední linii i v týlu, nebylo povoleno zveřejnit. Spolu s živými záběry byl zničen také individuální pohled fotografa. Vizualizací historie určitým způsobem cenzura připravila budoucí generace nejen o příležitost pochopit a přehodnotit válečnou dobu, taková politika způsobila také nenapravitelné škody z kulturního hlediska, protože představovala sovětskou válečnou fotografii zkresleně.[4]

Ruská informační agentura Novosti vznikla v září roku 1991 na základě spojení IAN a RIA. Vyhláškou ruského prezidenta ze dne 22. srpna 1991 podléhala RIA Novosti kompetencím Ministerstva tisku a informací. RIA Novosti měla přibližně 80 kanceláří v zahraničí, více než 1500 odběratelů v zemích SNS a asi sto v dalších zemích.[3] Poslední[zdroj?] hlavní editorkou a generální ředitelkou agentury byla Světlana Mironjuková.[3]

Sloučení

Dne 9. prosince 2013 podepsal ruský prezident Vladimir Putin dekret o zrušení této agentury a rozhlasové stanice Hlas Ruska a jejich sloučení do nově vzniklé agentury Rusko dnes (Rossija segodňa).

RIA Novosti byla poslední ruskou státní organizací, která se díky nárokům klientů z celého světa snažila o vyvážené zpravodajství. Informovala i o tématech, s nimiž měl Kreml problémy, a o stanoviscích opozice. Novou agenturu Rusko dnes povede Putinův příznivce, ultrakonzervativní Dmitrij Kiseljov. Podle kritiků a opozice se tak dovršuje trend velmi silné státní kontroly nad ruským státním mediálním sektorem.[2]

Remove ads

Sankce

V polovině května 2024 se zástupci členských zemi Evropské unie shodli na uvalení sankcí proti čtyřem mediálním subjektům, které šíří ruskou propagandu. Kromě agentury RIA novosti jde o platformu Voice of Europe a listy Izvestija a Rossijskaja gazeta.[5][6]

Abecední seznam fotografů

Pro agenturu pracovali následující fotoreportérky a fotoreportéři:

A

Thumb
Max Alpert: Kombat, symbol Velké vlastenecké války, velitel praporu A. Jeremenko vede své vojáky do útoku, 12. června 1942
  • Max Alpert (1899–1980)
  • Semjon Alperin
  • Timur Abdullaev
  • Jurij Abramočkin (? – 2018)
  • Vladimir Akimov
  • Andrei Aleksandrov
  • Rudolf Alfimov
  • Magomed Aliev
  • Vitalij Ankov
  • Jurij Artamonov
  • Vitaly Arutjunov
  • Vladimir Astapkovič

B

  • Maksim Bogodvid
  • Natalja Fjodorovna Bode (Ната́лья Фёдоровна Боде́)
  • Leonid Bat
  • Ja. Brodskij
  • Boris Babanov
  • Andrej Babuškin
  • Vladimir Baranov
  • Vitalij Belousov
  • Jakov Berliner
  • Pjotr Bernštejn
  • Vjačeslav Bobkov
  • Alexej Boicov
  • Kirill Braga
  • Alexandr Ivanovič Brodskij (Бродский, Александр Иванович)
  • Olga Butenop

C

  • Said Carnajev (Саид Царнаев)
  • Grigorij Čertov
  • Peter Černov
  • Viktor Černov

D

  • Jakov Davidzon
  • Alexey Daničev
  • Boris Davydov
  • Anton Denisov
  • Roman Denisov
  • Dmitrij Donskoj (fotograf)
  • Leonid Dorenskij
  • Alexey Druzhinin
  • Leon Dubilt

E

  • Sergej Ermochin
  • Egor Erjomov

F

  • Vladimir Fedorenko
  • Alexey Filippov
  • Michail Fomičev
  • Nikolay Fjodorov

G

Ch

  • Konstantin Chalabov

I

  • Oleg Ignatovič
  • Oleg Ivanov (fotograf)
  • Jurij Ivanov

J

  • Boris Jaroslavcev
  • Igor Jakunin
  • Alexander Juriev

K

Thumb
Oleg Knorring: Sovětští vojáci podminovávají železniční trať poblíž Moskvy Rusko, Moskva, prosinec 1941

L

M


  • Mark Borisovič Markov-Grinberg
  • Anatolij Morozov
  • Alexander Makarov
  • Oleg Makarov (fotograf)
  • Alexej Malgavko
  • Sergej Mamontov
  • Michail Markiv
  • Alexander Mazurkevič
  • Igor Michalev
  • Alexander Moklecov
  • Michail Mokrušin
  • Michail Mordasov

N

  • Alexander Nevezhin
  • Alexey Nikolskij
  • Timur Nisametdinov

O

P

  • Alexey Panov
  • Vladimir Pervencev
  • Vladimir Pesnja
  • Eduard Pesov (1932–2024)
  • Georgij Petrusov (1903–1973)
  • Ilja Pitalev
  • Lev Polikašin
  • Alexander Poljakov
  • Boris Prichodko
  • Sergej Pjatakov

R

  • Semjon Raskin
  • Vladimir Rodionov
  • Ivan Rudnev
  • Vjačeslav Runov
  • Boris Rjabinin
  • Jakov Rjumkin

S Š

T

U

V

Z

Remove ads

Dar

V roce 2011 darovala sto historických fotografií ze svých archivů, které byly nahrány na úložiště volných obrázků Wikimedia Commons.

Galerie

  • Thumb
    Max Alpert: Kombat, symbol Velké vlastenecké války, velitel praporu A. Jeremenko vede své vojáky do útoku, 12. června 1942, archiv RIA Novosti
  • Thumb
    Anatolij Garanin: Vsjevobuč, povinný vojenský výcvik mužů, Leningrad, 9. října 1941, archiv RIA Novosti
  • Thumb
    Anatolij Garanin: Rekruti odcházejí při mobilizaci na frontu, Moskva, 23. června 1941
  • Thumb
    Anatolij Garanin: Stanice první pomoci, Narvská triumfální brána, Leningrad, 9. října 1941
  • Thumb
    Max Alpert: Sovětští vojáci bojují o vesnici na kavkazské frontě, 1. června 1942
  • Thumb
    Ja. Brodskij: Zakázka pro armádu, studenti průmyslové školy vyrábějí miny pro armádu, 1. dubna 1942
  • Thumb
    Georgij Zelma: Němečtí zajatci procházejí přes pole, Oděská oblast, 10. dubna 1944
  • Thumb
    Georgij Zelma: Voják házející granát, Stalingrad, 1. září 1942
  • Thumb
    Viktor Sergejevič Kinělovskij: Na pochodu; prapor dělostřeleckého pluku na pochodu. Západní fronta, Vjazma, Moskevská oblast, 1. března 1943
  • Thumb
    Michail Anatolevič Trachman: Němečtí zajatci v Moskvě, 15. června 1944
  • Thumb
    Pionýři na Rudém náměstí, 2010
  • Thumb
    Leningradská nukleární elektrárna, 2011
  • Thumb
    Mezinárodní den žen, 2002
Remove ads

Odkazy

Loading related searches...

Wikiwand - on

Seamless Wikipedia browsing. On steroids.

Remove ads
Remove ads