Radislav Hošek

Radislav Hošek (13. března 1922 Brno – 27. dubna 2005 Brno)^[1] byl český klasický filolog. Působil jako vysokoškolský pedagog v Brně, v Praze a Trnavě. Je autorem několika samostatných monografií a odborných časopiseckých studií o různých stránkách kulturního a společenského života ve starověkém Řecku a Římě. Překládal z klasické řečtiny, němčiny, angličtiny a ruštiny.^[1]

prof. PhDr. Radislav Hošek, CSc.
Narození	13. března 1922 Brno Československo Československo
Úmrtí	27. dubna 2005 (ve věku 83 let) Brno Česko Česko
Pobyt	Brno, Praha
Národnost	Čech
Alma mater	Filozofická fakulta Masarykovy univerzity
Pracoviště	Filozofická fakulta Masarykovy univerzity, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Obor	Klasická filologie
Známý díky	Odborným a populárním pracím o antice
Významná díla	Svět bohů a lidí, 1972, Římské náboženství, 1968, Řím Marka Aurelia, 1990
Ocenění	Výroční cena nakladatelství Svoboda 1985 medaile 1300 let Bulharska za zásluhy o bulharistiku 1985 Cena Josefa Jungmanna 1994
Manžel(ka)	Jana Nechutová
Rodiče	Karel Hošek a Jelena Kazimirovna Hošková
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Narodil se v rodině Karla Hoška (1891–1959), administrativního ředitele FF Masarykovy univerzity a bývalého ruského legionáře a jeho manželky Heleny, rozené Juškevičové (1897–1945).^[1]

V letech 1933–1941 studoval na brněnském gymnáziu v Legionářské ulici, kde také maturoval. Během války žil v Brně. Dva roky pracoval v Zemském archivu, pak, až do konce války, v Úřadu ochrany práce. Koncem války se zapojil do činnosti odbojové skupiny Předvoj. V letech 1945–1949 studoval klasickou filologii na filosofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Roku 1946 vstoupil do KSČ a setrval v ní až do osmdesátých let.^[2] V roce 1949 se oženil s Naděždou Haluzovou.^[3] S tou se rozvedl a roku 1951 si vzal Jiřinu Kupkovou. Ani toto manželství nezůstalo trvalé. Jeho třetí partnerkou, s níž žil až do smrti, se stala filoložka Jana Nechutová.^[4]

Po ukončení studií na Masarykově univerzitě zůstal jako pedagog. V roce 1961 získal titul kandidát věd, o rok později se na své alma mater habilitoval. V roce 1966 se na téže škole stal profesorem antické literatury.^[5] V polovině 60. let byl vedoucím redaktorem Sborníku prací Filozofické fakulty brněnské univerzity. V letech 1965–2002 přednášel na Filosofické fakultě Karlovy univerzity. Mj. zde ve školním roce 1969/1970 vedl kurs „Císařský Řím“ a ve školním roce 1973/1973 „Řecké náboženství“.^[6] Pedagogickou kariéru zakončil na Trnavské univerzitě, kde učil v letech 2000–2004.

Hošek udržoval blízká přátelství s mnoha kolegy z oboru. Jedním z nich byl i překladatel z řečtiny a latiny Rudolf Mertlík, který v době vlády KSČ nesměl publikovat. Hošek jeho překladům propůjčil své jméno. Hoškova pozůstalost, uložená v Archivu Masarykovy univerzity, obsahuje korespondenci s více než 160 osobnostmi vědeckého života z ciziny i Československa.

Dílo

Jak dokazuje Hoškova bibliografie, byl v rámci antických studií jeho záběr velice široký.^[7] Zajímal se o řecké i římské náboženství, o divadlo, o filosofii, společenské vztahy i každodenní život. Kromě odborné práce se snažil odkaz antiky popularizovat i pomocí překladů antické literatury.

Vybraná bibliografie

Monografie

• Malý ateistický slovník, SNPL, Praha 1962, 566 s. (spoluautor).
• Země bohů a lidí, Svoboda, Praha 1972, 290 s.
• Řím Marka Aurelia, Mladá fronta, Praha 1990, 280 s. (s Václavem Markem).
• Náboženství antického Řecka, Vyšehrad, Praha 2004, 240 s.
• Antická mystéria, Vyšehrad, Praha 1997, 365 s. (s Růženou Dostálovou).

Překlady

• Artemidóros, Snář, Svoboda, Praha 1974, 333 s. (Antická knihovna, sv. 26).
• Platón, Ústava, Svoboda – Libertas, Praha 1993, 524 s. (Antická knihovna, sv. 65). ´

Studie

• K pojetí daimona v pozdní antice, Sborník prací Filozofické fakulty brněnské univerzity, řada archeologicko-klasická, 1956, s. 164–172.
• Verber tortum, Sborník prací Filozofické fakulty brněnské univerzity, řada archeologicko-klasická, 1957, s. 167–170.
• Dvě magické gemy, Archeologické rozhledy, roč. 60, 2008, č. 1, s. 146–148 (s Janem Bouzkem, Růženou Dostálovou a Ivou Ondřejovou).