Reinhard Hardegen

Reinhard Hardegen (18. března 1913, Brémy – 9. června 2018) byl německý námořní důstojník, podnikatel a politik. Za 2. světové války byl jedním z nejúspěšnějších a nejznámějších velitelů německých ponorek. V poválečném období byl mezi zakladateli CDU v Brémách. Od roku 1959 do roku 1979 byl členem parlamentu v Brémách.

Reinhard Hardegen
Reinhard Hardegen (18. března 2016)
Narození	18. března 1913 Brémy
Úmrtí	9. června 2018 (ve věku 105 let) Brémy
Příčina úmrtí	apnoe
Alma mater	Marineschule Mürwik (1934–1935) Evangelická Zinzendorfova škola v Herrnhutu
Povolání	voják, ponorkář, tajemník, politik, obchodník a námořní důstojník
Ocenění	Železný kříž 2. třídy (1940) Válečný odznak ponorkáře (1940) Železný kříž 1. třídy (1941) Rytířský kříž Železného kříže (1942) Rytířský kříž Železného kříže s dubovou ratolestí (1942) … více na Wikidatech
Politická strana	Křesťanskodemokratická unie (od 1946)
Funkce	člen Brémského měšťanstva (1959–1979)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Počátky kariéry

Ponorka U 123

V letech 1935–1936 se Hardegen zúčastnil kurzu pro námořní piloty ve městě Warnemünde a obci Parow. V roce 1936 byl povýšen na poručíka. Při zřícení jeho letounu v roce 1936 utrpěl zranění, které zanechalo trvalé následky.

V listopadu 1939 přešel k ponorkovému loďstvu a v době od dubna 1940 do prosince 1940 sloužil jako první strážní důstojník na U 124, kde byl tehdy kapitánem Georg-Wilhelm Schulz. Od prosince 1940 do dubna 1941 byl Hardegen velitelem ponorky U 147 a od dubna 1941 do července 1942 velitelem ponorky U 123.

Na osmi hlídkových plavbách potopil celkem 22 lodí s celkovým výtlakem 118 314 BRT a poškodil pět lodí s výtlakem 46 500 BRT. Když začátkem roku 1942 potopil několik lodí, poblahopřál mu k tomu admirál Karl Dönitz slovy: „An den Paukenschläger Hardegen. Bravo! Gut gepaukt. Dönitz.“ (Bubeníkovi Hardegenovi. Bravo! Pořádný výprask. Dönitz.).

Dne 23. ledna 1942 byl vyznamenán Rytířským křížem. Na druhé plavbě k americkým břehům od března 1942 do května 1942 potopil deset lodí. Za to byl vyznamenán dubovými ratolestmi k Rytířskému kříži. A to i přesto, že Rytířský kříž by se měl podle tehdejších podmínek přiznávat pouze za potopení více než 100 000 BRT a dubové ratolesti za více než 200 000 BRT, což nebylo v případě Hardegena splněno. Ale bylo to potřebné z propagandistických důvodů.

Admirál Dönitz věděl o následcích zranění Hardegena a důsledcích pro službu na palubě ponorky. Od konce července 1942 byl Hardegen instruktorem 27. ponorkové flotily ve Gdyni. V březnu 1943 se Hardegen stal náčelníkem ponorkové sekce Námořní akademie v Mürwiku. Od února 1945 byl velitelem praporu nově založené Marine Infanterie až do konce války. Jednotka se zúčastnila bojů proti Britům v oblasti kolem Brém a většina důstojníků padla. V posledních dnech války sloužil Hardegen ve Flensburgu, kde byl zatčen britskými vojáky.

Poválečné období

V listopadu 1946 byl propuštěn ze zajetí a vybudoval v Brémách společnost pro obchodování s ropou. Byl jedním ze zakladatelů CDU v Brémách. Jako důvod uvedl: „Byli jsme toho názoru, že je příliš mnoho socialistů v Brémách a chtěli jsme to změnit.“ Po odchodu z politiky procestoval více než 100 zemí světa. Mimo jiné obeplul Austrálii, připlul s ledoborcem na severní pól a sáňkoval na jižním pólu.

Vyznamenání

• Železný kříž II. třídy
• Železný kříž I. třídy
• Rytířský kříž Železného kříže s dubovou ratolestí
• Válečný ponorkový odznak (18.11. 1940)(U-Boot-Kriegsabzeichen)
• Válečný záslužný kříž
• Služební vyznamenání Wehrmachtu, IV. třída – za 4 roky