Reussové

Reussové (německy Haus Reuss/Reuß, česky Rúsové^[1]) je německý starobylý šlechtický rod, původem z Durynska. Původně se jednalo o mladší větev, od roku 1572 pak o jedinou přeživší větev rodu Plavenských. Syny hraběte Jindřicha XIII. se roku 1564 rod opět rozdělil do třech linií. prostřední z nich vymřela roku 1616. Zbylé dvě větve dosáhli během Napoleonských válek knížecí hodnosti a roce se jejich malé státečky staly členy Severoněmeckého spolku, od roku 1871 sjednoceného císařského Německa. Reusská knížata byla společně s ostatními německými panovníky zbavena vlády v listopadu 1918. Po roce 1927 zůstala pouze větev nejmladší.

Stručná fakta Země, Mateřská dynastie ...

Reussové / Reußové

Země	Durynsko Durynsko Fojtsko Říšské hrabství Reuss
Mateřská dynastie	Plavenští z Plavna
Tituly	fojtové, hrabata, knížata
Zakladatel	Jindřich I. Rus
Rok založení	12. století
Konec vlády	1918
Současná hlava	Jindřich XIV.
Větve rodu	starší linie Greiz († 1927) prostřední linie († 1616) mladší linie Gera Reuss-Ebersdorf († 1824) Reuss-Lobenstein († 1853) Reuss-Schleiz († 1962) Reuss-Köstritz
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

V celém rodu pánů z Plavna přežívá od konce 12. století tradice, jako pocta císaři Jindřichu VI., že všichni mužští členové rodu nesou jméno Jindřich (což je unikát). Císař totiž povznesl postavení rodu, když Jindřichovi Bohatému daroval fojtství v Geře a Plavnu.^[1] Pro odlišení má každý příslušník rodu pořadové číslo udávající pořadí narození v jedné generaci.^[1]^[2]^[3]

Za zakladatele rodu je považován hrabě Egbert († 1122) z Gleisbergu. Jeho synové Egbert II. a Jindřich I. již vládli jako fojtové plavenští. Vnuky Jindřicha I. se rod poprvé rozdělil do jednotlivých větví: Weida (vymřela 1535), Gera (vymřela 1550) a Plavno.^[1] Tyto větve se dále rozdělovaly a vymíraly. Jindřich I. získal přídomek Rus (něm. der Reuße, lat. Ruthenus) podle svého pobytu v Prusku, kde se oženil s haličskou (tehdejším pohledem ruskou) kněžnou Marií Swihowskou. Stal se zakladatelem reusské větve rodu Plavenských. Jeho starší bratr naopak získal přídomek Čech (něm. der Böhme) a stal se zakladatelem primogeniturní větve, která měla majetky v západních Čechách. Po jejich vymření roku 1572 přešly tyto na primogenurní potomky jeho mladšího bratra.^[1]

Synové hraběte Jindřicha XIII. původně vládli společně. Poté co získali území starší plavenské větve si v roce 1564 společné državy rozdělili:

Starší linie - území na dolním Greizu, získal Jindřich XIV. a jeho potomci
Prostřední linie - území ma horním Greizu, získal Jindřich XV. a jeho potomci
Mladší linie - území Reuss-Gera, získal Jindřich XVI. a jeho potomci

Když prostřední linie Reussů vymřela v roce 1616 smrtí Jindřicha XIX. (mladší syn Jindřicha XV.), obě zbývající linie si rozdělili její území.^[1] Jak starší (Burg, Reuss-Greiz (Reuss-Dolní Greiz, Reuss-Horní Greiz) tak mladší (Reuss-Gera, Reuss-Schleiz (Reuss mladší linie, Reuss-Schleiz-Köstritz), Reuss-Lobenstein) linie se od té doby opět několikrát rozdělily. Roku 1673 dosáhli reušští panovníci hraběcí hodnosti.^[1]

V roce 1778 spojil hrabě Jindřich XI. (ze starší linie Reuss-Horní Greiz) území na dolním a horním toku Greizu, pro které získal knížecí hodnost a vytvořil knížectví Reuss starší linie.^[1] Naopak v roce 1806 byla vládnoucí hrabata této větve povýšena na knížata (Reuss-Ebersdorf, Reuss-Lobenstein a Reuss-Schleiz).^[1] Ebersdorfská linie vymřela po meči roku 1824 a její území připadlo Jindřichu LXXII. Lobensteinskému. Ten po nepokojích roku 1848 abdikoval a jelikož byl posledním mužským členem své linie, byla nyní všechna území mladší větve Reussů spojena pod jednu vládu knížete Jindřicha XLII. z linie Reuss-Schleiz.

Obě zbylá reusská knížectví vstoupila v roce 1815 do Německého spolku. Princezna Augusta z Reussu-Kestřice byla jako první manželka Bedřicha Františka II. meklenbursko-zvěřínskou velkovévodkyní. V roce 1866 malé reusské státečky vstoupily do Pruskem dominovaného Severoněmeckého spolku, ze kterého se nakonec roku 1871 stalo Německé císařství, jehož spolkovými zeměmi se reusská knížectví stala. Princezna Eleonora z Reussu-Kestřice se vdala za ovdovělého bulharského cara Ferdinanda I. a stala se tak první moderní bulharskou carevnou, kterou byla až do své smrti v roce 1917. V roce 1918 byla obě místní knížata svržena a jejich země spojeny jako Lidový stát Reuss. Ten se nakonec v roce 1920 stal součástí nové spolkové země Durynsko.

Hermína z Reussu-Greizu se po svém ovdovění provdala v roce 1922 za posledního německého císaře Viléma II.

Starší linie Reussů vymřela v roce 1927 posledním knížetem Jindřichem XXIV. V ženské linii pak jeho sestrou Idou v roce 1977. Nárok přešel na mladší linii Reussů, která ale ve vládnoucí linii vymřela v roce 1945 a nárok pak přešel na její mladší kestřickou linii v osobě Jindřicha IV. z Kestřic, otce současné hlavy rodu Jindřicha XIV. Pojmy starší a mladší linie Reussů se od vymření starší z nich v roce 1927 nepoužívají.

Princ Jindřich XIII. z Reussu byl v roce 2022 zadržen německou federální policií v rámci politické kampaně proti marginálnímu hnutí Říšských občanů, jehož měl být příznivcem.^[4]

Historie

Větve rodu

Odkazy

Wikiwand - on