Richard David Precht

Richard David Precht (* 8. prosince 1964, Solingen, Německo) je německý filozof a spisovatel, známý zejména jako úspěšný autor populárně vědeckých knih o filozofických tématech.

Richard David Precht
Richard David Precht (11. září 2012)
Narození	8. prosince 1964 (60 let) Solingen
Povolání	komentátor, filozof, spisovatel, vysokoškolský učitel a novinář
Alma mater	Kolínská univerzita Gymnasium Schwertstraße
Významná díla	Wer bin ich – und wenn ja, wie viele? Liebe: Ein unordentliches Gefühl Anna, die Schule und der liebe Gott Sei du selbst. Eine Geschichte der Philosophie. Band 3.
Ocenění	IQ Award (2011) Německá televizní cena (2013) Stipendium Arthura F. Burnse (Chicago Tribune)
Manžel(ka)	Caroline Martová
Rodiče	Hans-Jürgen Precht
Podpis
multimediální obsah na Commons
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis

Richard David Precht vyrůstal v rodině s pěti dětmi. Dvě z nich byli Vietnamci, které jeho rodiče adoptovali v roce 1969 a 1972 jako protest proti válce ve Vietnamu. Jeho otec pracoval jako průmyslový designér ve společnosti Krups Solingen, a zabýval se literaturou a také řízením a vedením velké soukromé knihovny. Matka byla v domácnosti a věnovala se charitativní činnosti zaměřené na děti v organizaci Terre des hommes. Děti rostly v politicky levicově zaměřeném prostředí.

Po absolvování střední školy (Gymnasium Schwertstraße v Solingenu) Precht absolvoval civilní službu. Pak pokračoval ve studiu filozofie, germanistiky a dějin umění v Kolíně nad Rýnem a v roce 1994 získal doktorát filozofie v oboru germanistika. Od roku 1991 do roku 1995 pracoval jako výzkumný asistent v rámci výzkumného projektu kognitivních věd na univerzitě v Kolíně nad Rýnem. V roce 1999 mu bylo uděleno stipendium Heinze Kühna.

Richard David Precht (2009)

Jako esejista píše Precht pro německé noviny a časopisy. V semestru 2000/2001 byl pracovníkem na evropské novinářské škole v Berlíně. V roce 2001 získal novinářskou Cenu za biomedicínu. Od roku 2002 do roku 2004 byl komentátorem periodik.

Precht dnes pořádá četné přednášky na vysokých školách a na vědeckých konferencích. V zimním semestru 2008/2009 působil na univerzitě v Lucembursku s přednáškovým cyklem na hlavní témata ve filozofii. Od května 2011 je čestným profesorem filozofie na univerzitě Lüneburg a přednáší v oboru historie a filozofie.

Rodina

Precht je rozvedený. Jeho bývalá žena Carolina Mart je moderátorkou lucemburského televizního programu a zástupkyní šéfredaktora RTL (Télé Lëtzebuerg). Má jednoho syna z dřívějšího vztahu a tři nevlastní děti. Žije v Kolíně nad Rýnem.

Dílo

Beletrie

• Die gleitende Logik der Seele. Dissertation. Metzler-Poeschel, Stuttgart 1996, ISBN 3-476-45151-8.
• Baader braun. In: Iris Radisch (Hrsg.): Die Besten 2004. Klagenfurter Texte. Die 28. Tage der deutschsprachigen Literatur in Klagenfurt. Piper, München/Zürich 2004, ISBN 3-492-04648-7. (Beitrag zum Ingeborg-Bachmann-Wettbewerb 2004, online Archivováno 27. 3. 2014 na Wayback Machine.).
• Noahs Erbe. Vom Recht der Tiere und den Grenzen des Menschen. Rowohlt, Reinbek 2000, ISBN 3-499-60872-3.
• Wer bin ich - und wenn ja wie viele? Eine philosophische Reise. Goldmann, Mnichov 2007, ISBN 978-3-442-31143-9.
• Die Instrumente des Herrn Jørgensen. Novel. Goldmann, Mnichov 2009, ISBN 978-3-442-47115-7. S G.J. Prechtem
• Die Kosmonauten. Goldmann, Mnichov 2009, ISBN 978-3-442-47221-5.
• Liebe. Ein unordentliches Gefühl. Goldmann, Mnichov 2010, ISBN 978-3-442-15554-5.
• Die Kunst, kein Egoist zu sein. Warum wir gerne gut sein wollen und was uns davon abhält. Goldmann, Mnichov 2010, ISBN 978-3-442-31218-4.
• Lenin kam nur bis Lüdenscheid. Meine kleine deutsche Revolution. Rozšířené vydání. Ullstein, Berlin 2011, ISBN 978-3-548-37323-2.
• Warum gibt es alles und nicht nichts? Ein Ausflug in die Philosophie. Goldmann, Mnichov 2011, ISBN 978-3-442-31238-2 (Richard David Precht řekl jeho syn Oscar, svět).

Články(výběr)

• Die Invasion der Bilder. Niemand stellt Fragen, das Digitalfernsehen antwortet. In: Die Zeit, 8. August 1997.^[1]
• Der Narr der letzten Stunde. Harald Schmidt zeigt, was noch geht, wenn sonst nichts mehr geht. In: Die Zeit Nr. 4, 15. Januar 1998.^[2]
• Die Ware Vision. Die Politik träumt sich in die digitale Zukunft. Die Nachfrage der Konsumenten stagniert. Und die Medienkritik verstummt. In: Die Zeit, 25. Juni 1998.^[3]
• Aufklärer des Himmels: Emanuel Swedenborg (Reihe Zeitläufte). In: Die Zeit, 7. Januar 1999.
• Grüne Sorgen, schwarze Visionen. Ökologie in der angstfreien Gesellschaft. In: FAZ, 20. März 1999.
• Nach den Spielregeln der Biologie. Ernst Haeckel und seine heutigen Nachfahren. In: FAZ, 15. Januar 2000.
• Hoch die Löffel, Brüder Hasen. Der dritte Anlauf: Am Freitag soll Tierschutz als Staatsziel ins Grundgesetz. In: FR, 16. Mai 2002.
• Einstürzende Sandburgen. Warum der Schöpfer der «Sphärologie» ein begnadeter Sprachkünstler und Kritiker, aber kein großer Philosoph ist. in: Literaturen Juli/August 2004
• Die Ratio allein bewegt überhaupt nichts (Streitgespräch). Der Philosoph Richard David Precht und der Hirnforscher Gerhard Roth über das Ich-Bewusstsein, die Willensfreiheit und die Schwierigkeit, sich zu ändern. In: Der Spiegel, 21. April 2009.
• Feigheit vor dem Volk (Essay). Wider den verlogenen Menschenrechts-Bellizismus. In: Der Spiegel, 3. August 2009.^[4]
• Zwei Männer und der Mond (Philosophie). Zu einem seltsamen Hickhack hat sich der Streit zwischen Peter Sloterdijk und der Frankfurter Schule entwickelt. In: Der Spiegel, 2. November 2009.
• An Affen dürfen wir nur Experimente durchführen, die wir auch mit Menschen machen würden. Ein philosophischer Entwurf. In: Die Zeit 15/2010 vom 8. April 2010.^[5]
• ... und keiner wacht auf. Leben wir noch in einer Demokratie, oder überlassen wir die Politik lieber einer kleinen Führungselite? In: Die Zeit 24/2010 vom 10. Juni 2010.^[6]
• Die entfremdete Republik - vom Verhältnis der Politik zu ihrem Volk In: Der Spiegel 28. Juli 2010.^[7]
• Soziale Kriege - Vom Unbehagen der bürgerlichen Mittelschicht In: Spiegel Nr. 39 vom 27. September 2010^[8]
• Immer Mehr ist immer Weniger. Wer bestimmt eigentlich über den Fortschritt? In: Der Spiegel, Nr. 5/2011, 31. Januar 2011.