Richard Rogers

Richard Rogers, celým jménem Richard George Rogers, Baron Rogers of Riverside (23. července 1933 Florencie – 18. prosince 2021 Londýn) byl britský architekt známý především svými modernistickými a funkcionalistickými budovami.

Richard Rogers
Richard Rogers, Alžběta II. a Sue Essex (2006)
Narození	23. července 1933 Florencie
Úmrtí	18. prosince 2021 (ve věku 88 let) Londýn
Alma mater	Architectural Association School of Architecture (do 1959) Yale School of Architecture (do 1962) St John's School, Leatherhead Kingswood House School
Povolání	architekt a designér
Ocenění	Cena Augusta Perreta (1978) Královská zlatá medaile (1985) Praemium Imperiale (2000) čestný doktor Florentské univerzity (2005) Golden Lion (2006) … více na Wikidatech
Politická strana	Labouristická strana
Choť	Su Rogers (od 1960) Ruth Rogersová (1973–2021)[1]
Děti	Roo Rogers
Rodiče	Nino Rogers[2] a Dada Gelringer[2]
Funkce	člen Sněmovny lordů (1996–2021)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jeho nejznámější stavby jsou Pompidouovo centrum v Paříži a budova Lloyds a Millennium Dome v Londýně. Získal Stirlingovu cenu a Pritzkerovu cenu.

Kariéra

Budova pojišťovny Lloyds v roce 1991

Pohled shora na Millennium Dome

Senedd, Velšské národní shromáždění

Terminál 4 letiště Madrid-Barajas

Rogers se narodil ve Florencii v roce 1933, chodil na Architectural Association School of Architecture v Londýně a nakonec v roce 1962 vystudoval Yaleovu univerzitu s magisterským diplomem z architektury.^[3] Na Yaleu potkal svého budoucího kolegu a známého architekta Normana Fostera. Když se vrátil do Anglie, založil s Fosterem společnost Team 4, která si brzy získala jméno díky architektuře, kterou později média pojmenovala hi-tech.^[4]

V roce 1967 se dvojice Foster/Rogers rozpadla. Nedlouho poté se Rogers spojil s italským architektem Renzem Pianem, s kterým v červenci 1971 vyhrál architektonickou soutěž na stavbu Centre Georges Pompidou. Tato budova je dnes významným objektem Paříže, i když při svém otevření roku 1977 nebyla zrovna populární.

Po skončení spolupráce s Pianem založil v roce 1977 spolu s Marcem Goldschmiedem, Mikem Daviesem a Johnem Youngem společnost Richard Rogers Partnership,^[5] z které se v roce 2007 stala Rogers Stirk Harbour + Partners. Firma má kancelář v Londýně, Barceloně, Madridu a Tokiu. V roce 1978 obdržel od Mezinárodní unie architektů (UIA) prestižní Cenu Augusta Perreta.^[6]

Velkou část své pozdější kariéry věnoval širším problémům točících se okolo architektury, např. urbanismu a způsobu, jakým fungují města. V roce 1998 byl požádán vládou Spojeného království, aby našel příčiny poklesu urbanismu a ustanovil novou vizi pro britská města. Tato práce vyústila v bílou knihu Towards an Urban Renaissance s více než stovkou rad pro budoucí návrháře měst. Od roku 2001 do roku 2008 pracoval jako vrchní poradce ohledně architektury pro londýnského starostu Kena Livingstona; poté byl požádán o to samé jeho nástupcem Borisem Johnsonem, ale v říjnu 2009 z této funkce odstoupil.

V květnu 2006 byl zvolen architektem mrakodrapu 175 Greenwich Tower, který bude součástí nové výstavby Světového obchodního centra, jež bylo zničeno teroristickými útoky 11. září 2001.

Vybrané projekty

Piano + Rogers

• Pompidou Centre, Paříž, Francie (1971–77)
• IRCAM, Paříž, Francie (1971–1977)

The Richard Rogers Partnership

Budova Lloyds, Londýn, UK (1978–84) Paternoster Square, Londýn, UK (1987) Letiště Marseille Provence, Marignane, Francie (1989–1992) Řídící věž Heathrow, Londýn, UK (1989–2007) Budova televize Channel 4, Londýn, UK (1990–1994)

Budova Evropského soudu pro lidská práva, Štrasburk, Francie, 1995 Daimlerův komplex, Potsdamer Platz, Berlín, Německo (1993–1999) Millennium Dome, Londýn, UK (1996–1999) Terminál 4 letiště Madrid-Barajas, Madrid, Španělsko (1997–2006) Senedd (Velšské národní shromáždění), Cardiff, Wales (1999–2005)

Rogers Stirk Harbour + Partners

• Terminál 5 Letiště London Heathrow, Londýn, UK (1989–2008) Galerie fotek terminálu 5
• 175 Greenwich Street, New York, USA (2006–)
• Britské muzem, severozápadní část, Londýn, UK (2007–)