Roberto Donadoni
italský fotbalista a trenér From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
Roberto Donadoni (9. září 1963, Cisano Bergamasco, Itálie) je bývalý italský fotbalový záložník a trenér.
Jako fotbalista byl rychlý, inteligentní, takticky flexibilní fotbalista, pravý křídelník, který dvanáct let působil v Miláně, se kterým vyhrál celkem 18 trofejí. Získal šest titulů v lize (1987/88, 1991/92, 1992/93, 1993/94, 1995/96, 1998/99), odehrál pět finálových utkání o trofej v LM z toho tři vyhrál (1988/89, 1989/90, 1993/94).
Za reprezentaci hrál na čtyřech velkých turnajů a získal v nich stříbro (1994) a bronz (1990) z MS a bronz (1988) z ME.
Jako trenér vedl v letech 2001 až 2020 celkem osm klubů a v letech 2006 až 2008 byl trenérem italské reprezentace se kterým se dostal do čtvrtfinále na ME 2008.
Remove ads
Klubová kariéra
Svou fotbalovou kariéru začal v Atalantě. Za dospělé odehrál první zápasy již v sezoně 1982/83 ve druhé lize. V následující sezoně pomohl k vítězství a k postupu do nejvyšší ligy. Za Atalantu odehrál ještě dvě sezony a po celkem 123 utkání odešel do Milána.
V létě 1986 Milán koupil Berlusconi a Roberto byl první fotbalista kterého koupil. Stál 10 miliard lir. Za Rossoneri hrál celkem 12 sezon a získal celkem 18 trofejí. Do roku 1996 slavil pět titulů v lize (1987/88, 1991/92, 1992/93, 1993/94, 1995/96), čtyři krát vyhrál Italský superpohár (1988, 1992, 1993, 1994). V Evropských pohárech hrál pětkrát finále v Lize mistrů, z toho třikrát ji vyhrál (1988/89, 1989/90, 1993/94). Také vyhrál tři Evropské superpoháry (1989, 1990, 1994) a dva Interkontinentální poháry (1989, 1990). Poté odešel na dva roky do USA, kde hrál za N.Y. MetroStars.[1] Dne 13. října 1997 se vrátil do Milána.[2] Tady slavil v sezoně 1998/99 svůj šestý titul v lize. Kariéru zakončil saúdskoarabském klubu Al Ittihad[3] se kterým slavil titul v lize.
Za Milán nastoupil celkem do 390 utkání (288 v Serii A) a vstřelil 23 branek (18 v Serii A).
Remove ads
Přestupy
Hráčská statistika
Reprezentační kariéra
Za reprezentaci odehrál 63 utkání a vstřelil 5 branek. První utkání odehrál ve 23 letech 8. října 1986 proti Řecku (2:0).[7] Byl povolán na ME 1988 i na domácí MS 1990. Z obou turnajích měl bronzové medaile. S příchodem nového trenéra Sacchiho stále byl základním pilířem v národním týmu a byl také na stříbrném MS 1990. Také odehrál všechna utkání na ME 1996. Po turnaji ukončil reprezentační kariéru.
Statistika na velkých turnajích
Reprezentační góly
Remove ads
Hráčské úspěchy
Klubové
- 6× vítěz 1. italské ligy (1987/88, 1991/92, 1992/93, 1993/94, 1995/96, 1998/99)
- 1× vítěz 2. italské ligy (1983/84)
- 1× vítěz 1. saúdskoarabské ligy (1999/00)
- 4× vítěz italského superpoháru (1988, 1992, 1993, 1994)
- 3× vítěz Ligy mistrů (1988/89, 1989/90, 1993/94)
- 3× vítěz evropského superpoháru (1989, 1990, 1994)
- 2× vítěz interkontinentálního poháru (1989, 1990)
Reprezentační
- 2× na MS (1990 – bronz, 1994 – stříbro)
- 2× na ME (1988 – bronz, 1996)
- 1× na ME 21 (1986 – stříbro)
Individuální
- All Stars team v americké lize (1996)
Vyznamenání
Remove ads
Trenérská kariéra
První angažmá získal v roce 2001 v třetiligovém Leccu, ale vydržel zde do prosince a byl odvolán za špatné výsledky. Jenž v březnu 2002 se tam opět vrátil a klub dostal na 10. místo. V následující sezoně jej angažoval druholigový klub z Livorna se kterým skončil na 10. místě. Další jeho angažmá bylo v Janově, jenže po třech porážkách v řadě byl odvolán.
První zkušenost v nejvyšší lize měl od sezony 2004/05. To jej klub Livorno angažoval po odvolání trenéra v lednu 2005. V lize skončil na 9. místě a zasloužil si pokračovat. Jenže v únoru 2006 odstoupil.[28]
V létě 2006 po rezignaci Lippiho u reprezentace nastoupil na jeho místo.[29] Nezačal velmi dobře. První tři utkání prohrál, ale později se podařilo zlepšit hru a nakonec postoupili na ME 2008. Tam nakonec prohráli ve čtvrtfinále a po turnaji byl odvolán.[30]
Další angažmá získal v březnu 2009 v Neapoli.[31] Ve zbývajících 11 ligových zápasech zaznamenal tolik bodů a pouze dvě vítězství, čímž dovedl ke konečnému 12. místu. V následující sezoně byl po 7 kolech odvolán.[32] Dne 15. listopadu 2010 přebral Cagliari, které dovedl ke konečnému 14. místu. Měl ji trénovat i další sezoně, jenže dva týdny před začátkem soutěže byl odvolán, kvůli neshodám s prezidentem klubu.[33] Dne lednu 2012 převzal Parmu[34] a vydržel zde 4 sezony. Nejlepšího umístění dosáhl v sezoně 2013/14. Bylo to 6. místo, ale kvůli finančním problémům nemohla startovat v evropských soutěží. Finanční situace je tak špatná, že v další sezoně obsadí poslední místo a klub je navíc přežazen do čtvrté ligy. On sám v klubu již nepokračuje.
V říjnu 2015 byl jmenován trenérem Boloně[35] a zůstal tady tři roky. Klub dovedl ke 14. a dvakrát k 15. místu v tabulce. Dne 30. července 2019 jej angažoval čínský klub Shenzhen, ale za rok jej klub propustil.
Remove ads
Trenérská statistika
Klubová
Reprezentační
Remove ads
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads
