Roháč obecný

Roháč obecný (Lucanus cervus) je nejznámější představitel brouků z čeledi roháčovitých a největší brouk Evropy.^[1][2]

Roháč obecný
Roháč obecný - samec
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia)
Kmen	členovci (Arthropoda)
Třída	hmyz (Insecta)
Řád	brouci (Coleoptera)
Podřád	všežraví (Polyphaga)
Čeleď	roháčovití (Lucanidae)
Rod	roháč (Lucanus)
Binomické jméno
Lucanus cervus (Linné, 1758)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Výskyt

Žije v dutinách starých stromů a v mrtvých pařezech v lesích a hájích. S odstraňováním starých stromů a pařezů mizí i přirozené prostředí a zdroj obživy tohoto brouka. Snižuje se tak populace roháče obecného, ale i ostatních druhů brouků žijících ve stejném prostředí a roháč obecný se tak dostává na světový seznam ohrožených druhů.

V České republice byl rozšířen v listnatých lesích po celém území, dnes je však jeho výskyt lokalizován do několika oblastí. Nejhojněji se pak vyskytuje na jižní Moravě.^[3]

Biologie

Larva

Larvy, které mají tvar podobný písmeni „C“, jsou slepé a živí se rozkládajícím se dřevem pařezů, starých stromů a keřů, hnijících kůlů plotů v kompostových hromadách a listovkách. Larvy mají měkké, krémově zbarvené průsvitné tělo se šesti oranžově zabarvenýma nohama a oranžovou hlavou, na které se vyjímají ostrá, hnědě zbarvená kusadla.

Na svých nohách mají larvy kartáčky, které používají pro komunikaci (tzv. stridulaci) s ostatními larvami stejného druhu. Larva prochází několika fázemi vývoje a po 4 až 6 letech se zakukluje. Entomolog Charlie Morgan koncem 70. let objevil, že kukla roháče žije asi tři měsíce v půdě a v létě se vylíhne dospělý brouk, který se odlétá pářit s jedincem opačného pohlaví.

Dospělci

Nákresy larev a dospělců

Dospělí jedinci se objevují od konce května do začátku srpna a jsou nejvíce aktivní ve večerních hodinách. Samičky roháče kladou svá vajíčka do rozkládajícího se dřeva. Dospělí brouci žijí pouze několik měsíců a živí se nektarem a šťávou rostlin. Létají za soumraku a jejich pomalý let je doprovázen charakteristickým hluboce bzučivým zvukem. Samci létají mnohem častěji než samice.

U roháče obecného se projevuje pohlavní dimorfismus, který spočívá v tom, že samci mají větší kusadla a jsou i celkově větší než samice. Ačkoliv samčí kusadla vypadají hrozivěji, jsou příliš slabá na to, aby ublížila. Naopak menší kusadla samice mohou způsobit bolestivé kousnutí. Samčí kusadla se podobají paroží jelena a brouci je používají stejně jako jeleni k zápasu mezi sebou a tato podoba dala tomuto brouku vědecké i obecné jméno v mnoha jazycích.

Nepřátelé

Přirozenými nepřáteli roháčů jsou straky, sojky, jezevci, lišky, ježci, kočky a hlavně datlové.

Ochrana

Lucanus cervus je zapsán ve druhém dodatku směrnic lokalit Evropské unie z roku 1992, která požaduje, aby členské státy stanovily zvláštní území ochrany přírody pro ohrožené druhy. Druh je též zapsán ve třetím dodatku „Dohody o ochraně evropských živočichů a přírodních nalezišť“ (Bernská dohoda z roku 1982).

Seznam poddruhů

Nejznámějšími poddruhy jsou:

• Lucanus cervus cervus

samci: 35–92 mm, samice: 35–45 mm

Výskyt: Evropa

• Lucanus cervus akbesianus

samci: 50–100 mm, samice: 40–45 mm

Výskyt: Sýrie, Turecko

• Lucanus cervus judaicus

samci: 50–100 mm, samice: 40–50 mm

Výskyt: Sýrie, Turecko

• Lucanus cervus turcicus

samci: 35–75 mm, samice: 35–40 mm

Výskyt: Bulharsko, Řecko, Turecko

Fotogalerie

• 
  Samec roháče obecného
• 
  Samice roháče obecného má menší kusadla než samec
• 
  Pohlavní dimorfismus samce a samice
• 
  Variety roháče obecného (Lucanus cervus)
• 
  Samec roháče obecného z profilu