Romantická architektura

Romantická architektura je označení pro architekturu přibližně konce 18. a první poloviny 19. století inspirovanou romantismem a podstatně se kryje s klasicismem. Nevyznačuje se specifickým tvaroslovím jako předchozí architektonické slohy a je pro ni typická imitace starodávné a exotické architektury.^[1]

Zámek Neuschwanstein v Německu

Součástí romantické architektury je raný neboli romantický historismus, který napodoboval prvky starodávných, například gotických staveb. Podobně jako pozdější eklektismus přistupuje ke svým vzorům povrchně a často používá architektonické prvky (např. cimbuří) dekorativně, tedy jako ozdobu a nikoli dle jejich původní funkce. Tím se liší od pozdějších historismů (např. novogotiky), které se snaží napodobovat historický styl architektury tak, jak ji stavěli dávní architekti.^[1][2]

Oblíbené bylo zakládání anglických parků, ve kterých se uplatnila drobná romantická architektura včetně umělých zřícenin (romantická zřícenina), oblíbená byla i inspirace starověkem (pyramida, obelisk, antický chrámek) nebo architektura vzdálených krajů (minaret, čínský pavilon).^[3]

• Českými výraznými zástupci této epochy jsou např. zámky Hluboká v jižních Čechách a Lednice na jižní Moravě v novogotickém slohu, kde se nachází Minaret a umělá zřícenina Janův hrad.
• Slovenský architektonický romantismus se projevil např. v přestavbě zámku ve Veľkých Uherciach. Církevní architekturu reprezentují např. bratislavské kostely Kapucínsky a Blumentálsky.