Indicko-pákistánská válka (1971)

Indicko-pákistánská válka 1971 byla vojenským konfliktem mezi Indii a Pákistánem. Indické, bangladéšské a mezinárodní zdroje považují za začátek války operaci Čingischán, pákistánský preemptivní útok na 11 indických leteckých základen. Válka skončila během 13 dní a je považována za jednu z nejkratších v historii. V průběhu války se indické a pákistánské jednotky střetly na východní i západní frontě. Válku ukončila kapitulace Východního velitelství Pákistánských ozbrojených sil 16. prosince 1971, po níž následovalo odtržení Východního Pákistánu co by nezávislého Bangladéše. Podle odhadů bylo během války zabito mezi 2 až 3 miliony civilistů a čtyři sta tisíc žen znásilněno pákistánskou armádou.^[zdroj⁠?!] Deset milionů lidí uprchlo ze země do sousední Indie.

Indicko-pákistánská válka, 1971
konflikt: indicko-pákistánské války a bangladéšská válka za nezávislost
Pákistánský velitel A. A. K. Niazi podepisuje za přítomnosti indických důstojníků příměří
Trvání	3.–16. prosince 1971
Místo	indicko-pákistánská hranice a linie kontroly
Výsledek	Drtivé indické vítězství[1][2][3] Východní fronta: Pákistánské jednotky kapitulovaly. Západní fronta: Indie vyhlásila jednostranné příměří po kapitulaci Pákistánu na východě.
Změny území	Odtržení Východního Pákistánu jako nezávislého státu Bangladéš.
Strany
Indie Indie provizorní bangladéšská vláda Neoficiální podpora: SSSR Pákistán Pákistán Saúdská Arábie[4][5][6][7] USA (Nixonova administrativa) Neoficiální podpora: Čína Čína[8]
Velitelé
Varáhagiri Vénkata Giri Indira Gándhíová Jáhja Chán Nurul Amin
Síla
500 000 vojáků 365 000 vojáků
Ztráty
3 843 padlých[9] 9 851 zraněných[9] 1 fregata 1 námořní letadlo[10][11] Indický přístav Ocha poškozen/palivová zařízení zničena. Indická letiště na západě poškozena.[12][13] Pákistánské údaje 130 letadel[14] Indické údaje 45 letadel[15] 9 000 padlých[16] 4 350 zraněných 97 368 zajatých 2 torpédoborce 1 minolovka 1 ponorka[17] 3 hlídková plavidla 7 dělových člunů Zařízení v hlavním přístavu Karáčí poškozena/palivové nádrže zničeny[18] Pákistánská letiště vybombardována[19]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vypuknutí války ve Východním Pákistánu

Související informace naleznete také v článcích Meziválečné období v indicko-pákistánském sporu a Bangladéšská válka za nezávislost.

Nová válka byla vyvolána na druhé straně indických hranic. Pákistán se snažil potlačit povstání ve vznikajícím Bangladéši. Probíhaly masakry příslušníků Lidové fronty a do pohybu se dalo až 10 milionů uprchlíků. Z Bangladéše odcházeli do Indie, což se příliš nelíbilo Indiře Gándhíové a po bezúspěšném vyžadovaní uklidnění situace se rozhodla pro zásah vojenskou silou v Pákistánu. Ten chtěl využít momentu překvapení a 3. prosince 1971 letecky zaútočil na základny v Indii, ta však byla připravena a útok úspěšně odrazila.

Indie pak provedla invazi do Východního Pákistánu, který byl 16. prosince definitivně zbaven pákistánských vojsk. O 4 dny později musel abdikovat Jahjú Chán a moci se chopil Zulfikár Alí Bhutto. Jahjú Chán pak byl 5 let v domácím vězení.

Uzavření míru

Mír je mezi Gándhíovou a Bhuttem uzavřen ve dnech 28. června až 2. července 1972 v Simle na základě dohody, která řeší věc hranic Indie a Pákistánu pouze dočasně. Dělicí čára bude nazývána „Line control“, spor bude řešen pouze bilaterálně. Státy se zavázaly dodržovat linii „Line control“ dokud nepřinesou konečné řešení. Indie na rozdíl od Pákistánu souhlasí s pozorovateli OSN, ale neuznává jejich soudní pravomoci. Dalším bodem dohody byla repatriace pákistánských válečných zajatců a výměna civilního obyvatelstva mezi Bangladéšem a Pákistánem. Pro tyto potřeby následně OSN zřídila letecký most (většina z deseti milionů uprchlíků se sice vrátila, ale pouze do Bangladéše, leteckého mostu využilo málo lidí).