Rudolf Malík

Rudolf Malík (17. února 1875 Žarošice^[1] – 10. prosince 1969 Žarošice^[2])^[3][4] byl český politik a poslanec.

Rudolf Malík
Poslanec Moravského zemského sněmu
Ve funkci: 1913 – 1918
Poslanec Říšské rady
Ve funkci: 1913 – 1918
Poslanec Revolučního nár. shromáždění
Ve funkci: 1918 – 1920
Poslanec Národního shromáždění ČSR
Ve funkci: 1920 – 1929
Stranická příslušnost
Členství	agrární strana
Narození	17. února 1875 Žarošice Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	10. prosince 1969 (ve věku 94 let) Žarošice Československo Československo
Alma mater	Univerzita Karlova
Profese	politik, redaktor, kulturní pracovník, literární publicista a vlastivědec
Commons	Rudolf Malík
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Biografie

Narodil se 17. února 1875 v Žarošicích na Hodonínsku v rodině zemědělce a hostinského. Po absolvování místní školy a následném studiu na brněnském a uherskohradišťském gymnáziu studoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. Tam navázal kontakty s jinými vzdělanci z moravsko-slovenského pomezí, jako byli Jan Herben, Tomáš Garrigue Masaryk, Joža Uprka, Pavel Blaho či Bohumil Haluzický. Studium však z důvodu vojenské služby po dvou letech přerušil.

V Žarošicích byl zvolen delegátem zemědělské rady, posléze byl v roce 1913 za Českou agrární stranu zvolen poslancem Moravského zemského sněmu za kurii venkovských obcí, okres Bučovice-Ždánice.^[5] Krátce nato, na přelomu října a listopadu 1913, nahradil ve funkci poslance Říšské rady (celostátní parlament) ve Vídni zemřelého kněze Tomáše Šilingra. Zvolen byl za český okrsek Morava 29. Usedl do poslanecké frakce Klub českých agrárníků.^[6] Výrazněji se do činnosti vídeňského parlamentu nezapojil.^[7] Na počátku první světové války totiž musel narukovat (parlament byl stejně po dobu prvních let války trvale odročen). Do Říšské rady se vrátil až s jejím opětovným svoláním v květnu 1917 a setrval zde do zániku monarchie.^[6]

V letech 1918-1920 zasedal v československém Revolučním národním shromáždění. Po parlamentních volbách v roce 1920 získal poslanecké křeslo v Národním shromáždění. Nastoupil ovšem až dodatečně během roku 1920 jako náhradník poté, co rezignoval poslanec Viktor Stoupal. Mandát v parlamentních volbách v roce 1925 obhájil. Krátce před parlamentními volbami v roce 1929 se ovšem poslaneckého křesla vzdal a místo něj nastoupil jako náhradník Martin Skopal-Procházka.^[8][9][10] Zasadil se mj. o ochranu vinařství a ovocnářství. Tímto i jinými způsoby se zasazoval o rozvoj svého rodného kraje.

Zemřel 10. prosince 1969. Před svou smrtí byl pravděpodobně posledním ještě žijícím členem někdejší rakouské říšské rady.^[11]