Cinabarit

Cinabarit (rumělka) (Theofrastos, 315 př. n. l.), chemický vzorec HgS (sulfid rtuťnatý), je klencový minerál. Název je historický, pravděpodobně pochází z Indie. Jiný pramen uvádí perský původ, zinjifrah – ztracený. Starší český název je rumělka, podle barvy minerálu.

Cinabarit (rumělka)
Krystaly rudě červeného cinabaritu v křemeni, ložisko Nikitovka, Doněcká oblast, Ukrajina
Obecné
Kategorie	Minerál
Chemický vzorec	HgS
Identifikace
Barva	červená, hnědočervená
Vzhled krystalu	romboedry, trapezoedry
Soustava	klencová
Tvrdost	2 – 2,5
Lesk	diamantový, matný
Štěpnost	dokonalá
Index lomu	nω = 2,905 nε = 3,256
Vryp	červený
Hustota	8,1 g ⋅ cm−3
Rozpustnost	nerozpustný v HNO3 a H2SO4

cinabarit v národním muzeu v Praze

Původ

Hydrotermální, vysrážením v nízkoteplotní fázi, vzniká v různých asociacích (ryzí rtuť, markazit, opál, antimon) za teplot kolem 100 °C. Zřídka druhotný minerál.

Morfologie

Krystaly tabulkovité, romboedrické, trapezoedrické, dvojčatné srůsty. Dále zrnité, masivní, zemité agregáty, pseudomorfózy.

Vlastnosti

• Fyzikální vlastnosti: Tvrdost 2–2,5 (lze rýpat nehtem), hustota 8,1 g/cm³ (kolísá podle příměsí), štěpnost dokonalá podle {1010}, lom nerovný, tříštivý.
• Optické vlastnosti: Barva: červená, červenohnědá. Lesk na štěpných a krystalových plochách diamantový, jinak matný, průhlednost: průsvitný, vryp červený, index lomu 2,90 (řádný paprsek), 3,2 (mimořádný paprsek), opticky pozitivní.
• Chemické vlastnosti: Složení: Hg 86,22 %, S 13,78 %, příměsi Se, Te, Sb, bitumeny. Prášek žíhaný v baničce se stejným množstvím sody dává na stěnách baničky lesklé rtuťové zrcadlo. Před dmuchavkou zcela vyprchá.

Podobné minerály

realgar, proustit, kuprit, rutil, hematit aj.

Parageneze

• stříbro, realgar, pyrit, markazit, stibnit, opál, chalcedon, baryt, dolomit, kalcit

Získávání

Většina rtuti vytěžené lidmi od starověku pochází z velikého ložiska cinabaritu v Almadénu ve Španělsku, kde se nachází v kvarcitech. Dalším historicky důležitým evropským ložiskem cinabaritu byla Idrija ve Slovinsku, kde je velmi jemnozrnný cinabarit rozptýlen v břidlicích. Současná těžba je dnes orientována na veliká ložiska v USA za použití moderních těžařských přístrojů.

Využití

Jedná se o hlavní rudu rtuti. Rtuť se získává pražením cinabaritu, kdy dojde k evaporaci vázané síry. Následně proběhne destilace usazeného zbytku, ze kterého se získá čistá rtuť. Cinabarit nemusí však vždy sloužit pouze jako surovina rtuti. Ve středověku z něj byl vyráběn velmi ceněný červený práškový pigment, který se hojně používal jako barvivo. Lze najít i velice pěkné a vzácné sběratelsky atraktivní kusy.

Naleziště

Hojný minerál.

• Česko – ojediněle Jedová hora u Hořovic, Horní Luby
• Slovensko – Rudňany, Nižná Slaná, Poproč, Malachov, Králíky
• Německo – Moschellandberg
• Itálie – Monte Amiata, Ripa
• Slovinsko – Idria
• USA – New Almaden, New Indria
• a další.

Odkazy

Literatura

• Palache, C., H. Berman, and C. Frondel (1944) Dana’s system of mineralogy, (7th edition), volume I, 251–255
• ĎUĎA, Rudolf; REJL, Luboš. Minerály. Fotografie Dušan Slivka. 1., české vyd. Praha: AVENTINUM, 1997. 520 s. (Velký průvodce). ISBN 80-7151-030-0.

Související články

• Seznam minerálů

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu cinabarit na Wikimedia Commons
• Cinabarit na webu mindat.org (anglicky)
• Cinabarit na webu Webmineral (anglicky)
• Cinabarit v atlasu minerálů (německy)
• Mineral data publishing (PDF)