Rys (protipartyzánská operace)

Rys (rusky Рысь, německy Luchs) byl krycí název pro trestnou protipartyzánskou operaci kárných sil ve Vitebské oblasti v okolí města Sjanno ve dnech 7. září – 17. září 1942. Operace byla součástí většího operačního plánu a jejím předchůdcem byly operace Greif a Sova (německy Еulе).^[1]

Rys
konflikt: Východní fronta
Trvání	7. září – 17. září 1942
Místo	Vitebská oblast
Příčiny	Činnost partyzánů začala ovlivňovat zásobování fronty a narušovala využívání zdrojů okupovaných území pro válečné úsilí Říše.
Cíle	Zničit nebo alespoň co nejvíce oslabit partyzánské hnutí a zlikvidovat sítě jejich podporovatelů z řad civilních obyvatel.
Metody	Policejní protipartyzánská operace s plošnými represáliemi proti civilnímu obyvatelstvu se zapojením zpravodajských služeb.
Stav	ukončená operace
Naplánováno	Zničení partyzánských oddílů.
Výsledek	Partyzánské oddíly se v lesích přeskupily a unikly z obklíčení.
Změny území	Po stažení kárných sil bylo území dále mimo kontrolu okupačních úřadů.
Strany
Německá říše Německá říše 201. ochranná divize (německy 201. Sicherungs-Division) 7 rot místních policejních útvarů 638. pěchotní pluk LVF kozácké eskadrony Sovětský svaz Sovětský svaz Partyzánská brigáda Bouře Partyzánská brigáda N. P. Gudkova 1. partyzánská brigáda K. S. Zaslonova Boguševská partyzánská brigáda Partyzánská brigáda Čapajev Partyzánský oddíl Sibiřan
Velitelé
Německá říše Německá říše Max von Schenckendorff Alfred Jacobi Sovětský svaz Sovětský svaz Nikolaj Artěmovič Rešetnikov Nikolaj Petrovič Gudkov Konstantin Sergejevič Zaslonov Vasilij Ustinovič Bojko Vladimír Vasiljevič Mělnikov N. V. Proňkin
Ztráty
Německá říše Německá říše neuvedeno Sovětský svaz Sovětský svaz zabito 388 partyzánů, 295 partyzánů bylo zajato a 9 dezertérů se vzdalo
Oběti, zatčení a škody
Mrtví	400 místních obyvatel za podezření ze spolupráce s partyzány
Zatčení	300 lidí odvlečeno na nucené práce do Německa
Škody	vypálení vesnic, zabaveno 1 415 kusů dobytka
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Výchozí podmínky a cíle operace

Operace s krycím názvem Rys byla jednou z mnoha protipartyzánských operací prováděných nacistickými jednotkami na okupovaných územích SSSR během druhé světové války. Tato operace probíhala v září 1942 v okupovaném Bělorusku a jejím cílem bylo omezit partyzánské hnutí, které představovalo významnou hrozbu pro německou okupační správu.^[1]

Bělorusko bylo během druhé světové války jedním z hlavních center partyzánského odporu proti nacistické okupaci. Partyzáni útočili na německé zásobovací linie, komunikaci a prováděli sabotáže, což významně narušovalo německé válečné úsilí. Operace byla součástí širšího nacistického plánu na potlačení tohoto odporu, který zahrnoval brutální metody včetně vypalování vesnic, masových poprav a deportací civilního obyvatelstva.^[2]

Území v okolí města Sjanno bylo obsazeno německou armádou hned zpočátku války 10. července 1941 a následně tato oblast spadala pod týlovou zónu skupiny armád Střed. Nacisté používali taktiku spálené země, při které ničili vesnice a infrastrukturu, aby partyzánům znemožnili získávat podporu od místního obyvatelstva. Během obdobných operací byly provedeny četné masakry civilistů, kteří byli podezříváni z podpory partyzánů. Do poloviny roku 1943 v regionu operovalo 113 partyzánských oddílů, které se skládaly z 13 partyzánských brigád. Partyzáni ovládali území o rozloze 1 500 kilometrů čtverečních.^[3]

Cílem operace bylo způsobit co největší ztráty partyzánským útvarům, zničit jejich zázemí, omezit jejich operační možnosti a ochrana železniční tratě včetně získání kontroly nad územím. Dalším cílem také bylo partyzány neustálými výpady znepokojovat a nedopřát jim klid.^[2] V oblasti bylo provedeno celkem 7 kárných operací, z nichž jedna byla označena krycím názvem Rys.^[3]

Nasazené síly

Německé okupační síly

Německé síly byly rozděleny do čtyř bojových skupin, které celkem zahrnovaly:^[1]

• 2 pěší prapory,
• 2 ochranné prapory,
• dělostřeleckou baterii,
• 7 rot policejních praporů,
• 4 jezdecké roty,
• četu obrněných automobilů.

Podle deníku Max von Schenckendorffa byli součástí také někteří francouzští dobrovolníci z 638. pěchotního pluku LVF (francouzsky Légion des Volontaires Français contre le Bolchévisme).^{[4][5][pozn. 1]} Podle dalších zdrojů byly do operace zapojeny zvláštní bojové skupiny a kozácký prapor pod velením Kononova.^{[6][pozn. 2]}

Velitelem operace byl velitel 201. ochranné divize (německy 201. Sicherungs-Division)^{[pozn. 3]} generálmajor (později generálporučík)^{[pozn. 4]} Alfred Jacobi.^[1]

Sovětské síly

Hlavním protivníkem, vůči kterému byla namířena operace, byly následující sovětské partyzánské brigády:^{[1][pozn. 5]}

• partyzánská brigáda Bouře (rusky Гроза), velitel Nikolaj Artěmovič Rešetnikov (rusky Николай Артемович Решетников), 673 osob,^[7]
• partyzánská brigáda N. P. Gudkova, velitel Nikolaj Petrovič Gudkov (rusky Николай Петрович Гудков), 632 osob,^[8]
• 1. partyzánská brigáda K. S. Zaslonova, velitel Konstantin Sergejevič Zaslonov (rusky Константин Сергеевич Заслонов, padl 14. listopadu 1942) s přezdívkou Strýček Kosťa, 2 476 osob,^[9]
• Boguševská partyzánská brigáda, velitel Vasilij Ustinovič Bojko (rusky Василий Устинович Бойко), 125 osob,^[10]
• partyzánská brigáda Čapajev, velitel Vladimír Vasiljevič Mělnikov (rusky Владимир Васильевич Мельников), 1 295 osob,^[11]
• partyzánský oddíl Sibiřan (rusky Сибиряк), velitel N. V. Proňkin (rusky Н.В. Пронькин)^[12].

Průběh operace

Kárné jednotky postupovaly pěti sbíhajícími se směry z města Sjanno, vesnice Bočekovo (rusky Бочейково) a vesnice Ostrovno (rusky Островно) v Běšenkovičském rajónu. Kvůli nedostatku munice se partyzáni nezapojovali do otevřených bojů, ale ukrývali se v lesních oblastech kolem města Sjanno. Partyzánské skupiny Sibiřan a Čapajev po vyklouznutí z obklíčení překročily řeku Západní Dvina a přesunuly se do oblasti v okolí města Haradok.^[1]

Výsledky operace

Podle německých údajů bylo zabito 388 partyzánů, 295 partyzánů bylo zajato a 9 přeběhlíků se vzdalo. Bylo zničeno 12 partyzánských základen. Byly ukořistěny 2 minomety, 11 kulometů, 140 kg výbušnin a 10 000 nábojů.^[13] Kárné jednotky nesplnily cíle operace, tj. zničení partyzánských brigád. Zabily však 400 místních obyvatel za podezření ze spolupráce s partyzány a 300 lidí odvlekly na nucené práce do Německa.^[1][13][14] Zabavily 1 415 kusů dobytka.^[1][13] V okolí města Sjanno byly vypáleny vesnice:

• Zemkoviči (rusky Земковичи), zabito 29 civilistů,^[1][15]
• Lugi (rusky Луги), zabito 16 civilistů,^[1][15]
• Borok (rusky Борок), zabito 9 civilistů,^[1][15]
• Utrilovo (rusky Утрилово), zabito 12 lidí,^[1]
• Šinkovo (rusky Шинково), zabito 14 lidí.^[1]